Gnostičtí křesťané, žijící dávno před narozením Ježíše Nazaretského se nazývali křesťany, protože uznávali tento neosobní, božský princip Krista. Vnitřně se na něj snažili naladit a spojit se ním. No a prostřednictvím tohoto spojení byli potom vnitřně vedeni na jejich osobní a individuální cestě cestě do říše Ducha - do království nebeského.
Gnostičtí křesťané však stojí v tvrdé opozici vůči křesťanům se židovskou tradicí. Ti podle nich prostřednictvím fyzické osoby Ježíše Krista zmaterializovali všeobsáhlý, kosmický princip a strhli ho do hmoty. A tato materializace způsobila, že už není uctíván, ani vnitřně hledán skutečný, božský, všeobsáhlý kosmický princip, ale naopak, je uctívaná osoba Ježíše Krista, jako Boha v materiálním těle. Je to podle nich ta největší tragédie lidstva, protože tímto způsobem došlo k zbožštění hmoty. Tímto způsobem upadl svět do uctívání hmoty a materie, čemu plně propadla zejména západní civilizace.
Uctívání hmoty se stalo hlavním principem křesťanského světa, což v zběsilé honbě za materií a její požitky mělo za následek všechno zlo ve světě. Což mělo za následek dobyvačné války a vraždění, podmaňování si jednotlivců a celých národů, vykořisťování, zotročování, loupeže, vraždy, podlost a všechno ostatní.
Zlepšení situace ve světě, který z tohoto důvodu směřuje k absolutnímu vydrancování země, k stále novým válkám a k sebezničení spočívá v zřeknutí se Krista v materiálním těle, protože právě touto vírou dochází k zbožštění hmoty. Neboť zlepšení situace ve světě spočívá jedině v opětovném návratu k pravé duchovnosti, prostřednictvím uctívání původního, kosmického principu Krista.
Gnostičtí křesťané však nemají pravdu a hluboce se mýlí! A my si nyní ukažme, v čem konkrétně spočívá jejich omyl.
V první řadě je to v jejich chápání materializace Ježíše, což je nepochopením základních duchovních skutečností. Ukažme si to na příkladu člověka. Člověk je duchovní bytost a jeho duch vstupuje do materiálního těla. Avšak jeho vstupem do materiálního těla se duch nezmaterializuje. To znamená, že se neztotožní s tělem. Duch a tělo jsou sice spojení, ale zůstávají od sebe navždy oddělení. Duch, vstupující do hmotnosti bere na sebe jenom plášť fyzického těla.
Je to velmi podobné, jako když jdete v zimě ven a oblečete si kabát. Jeho oblečením se přece nestáváte kabátem. Jste s ním sice dočasně spojen, jste jakoby jedním, ale jste od sebe navzájem stále oddělení. Jednoduše kabát je kabát a vy jste vy! A když přijdete opět dovnitř svléknete ho a zavěsíte na věšák.
No a přesně tento jistý princip platí také ve vztahu ducha a těla, kdy tělo je pouze kabátem ducha. A ten ho po ukončení své pozemské mise odloží, protože se se svým vnějším obalem nikdy neztotožnil.
Na základě výše uvedených skutečností je projevem nejvyšší duchovní nevědomosti ztotožňovat osobnost člověka s jeho materiálním tělem, čili s tím, co vidíme. Takovým způsobem uvažují pouze materialisté, kteří jsou přesvědčeni, že člověk je jen fyzické tělo s určitými základními psychickými funkcemi.
Skutečný člověk je však pouze duch! Fyzické tělo je jen jeho vnější obal, sloužící mu na to, aby se mohl projevit v hmotnosti. Aby v ní mohl žít, duchovně růst a duchovně dozrávat.
No a přesně takto je to také s kosmickým principem Krista. Nepatrná část tohoto velkého, všeobsáhlého božského principu si jako kabát oblékla na sebe vnější obal fyzického těla, aby se mohla projevit v mrazivé temnotě nevědomosti na zemi. Vstupem kosmického principu Krista do fyzického těla však z výše uvedených důvodů nedošlo k žádnému zhmotnění.
Tyto dvě věci se přece vzájemně nikdy nesmíchaly. Tělo bylo jen materiálním obalem a v jeho nitru se nacházel kosmický princip Krista, který tak dostal příležitost projevit se v hmotnosti. A po splnění své pozemské mise jednoduše pouze odložil vnější obal fyzického těla a opět se plně ztotožnil se všeobsáhlosti kosmického principu Krista.
Všechna tvrzení o zhmotnění jsou proto hlubokým omylem! A to omylem tak elementárním, že se to zdá být až účelovou lží a vědomým zaváděním! Je to totiž až směšné, ale ve skutečnosti ten, kdo tvrdí, že Ježíšův příchod byl materializací kosmického principu Krista v podstatě tvrdí, že on sám se stává kabátem a absolutně se s ním ztotožňuje, kdykoliv si ho oblékne.
Velmi důležité je ale také poznání odpovědi na otázku, proč vůbec musel tento všeobsáhlý, božský princip vstoupit do pozemského těla? Co bylo toho příčinou?
Kdyby všechno fungovalo tak jak má, opravdu by stačilo vnitřně napájení lidí na vše prostupující, božský kosmický princip Krista, a oni by prostřednictvím něj mohli být vedeni nahoru, do říše Ducha. Ale toto žel přestalo být vinou lidí možné!
Součástí lidské osobnosti jsou totiž dvě základní složky. Složka citově duchovní a složka materiálně rozumová. A tyto dvě složky v člověku mají vzájemně spolupracovat tak, že to citově duchovní má mít přednostní postavení a to materiálně rozumové má stát na druhém místě. Má stát ve službách ducha.
To znamená, že uvnitř lidí má vládnout duch a tento duch se pak, prostřednictvím citu je schopen spojovat s kosmickým principem Krista, kterým mohou být lidé vedeni.
Na zemi však došlo k tomu, že lidé postupně stále více začali stavět do popředí materiálně rozumovou složku své osobnosti, což mělo za následek postupné odsouvání citově duchovní složky do pozadí. Až se nakonec stalo, že rozumově materiální složka zcela ovládla lidskou osobnost a omezila to citově duchovní do takové míry, že se to už nebylo schopno vůbec, nebo jen minimálně projevovat.
Tím ale lidé ztratili kontakt s kosmickým principem Krista a nebyli ho schopni vůbec vnímat, nebo jej vnímali jen částečně a velmi omezeně. Tak začala celá lidská civilizace směřovat do neštěstí rozumového materialismu. Život na zemi se začal stále více vzdalovat od naplňování pravého smyslu bytí, kterým je směrování osobnosti člověka do království Ducha.
Shora byla pozorována tato falešná cesta, směřující do neštěstí materiálního i duchovního. Směřující do úplné záhuby! A protože schopnost lidí nezkresleně vnímat podněty kosmického principu Krista, který jim mohl ukázat správný směr byla ztracena, zůstala už jen jediná možnost záchrany. Spočívala v tom, že nepatrná část tohoto všeobsáhlého, kosmického principu si obleče vnější plášť lidského těla a v podobě člověka, Ježíše Nazaretského, přinese na zem Slovo Pravdy. A v něm lidem daruje ztracené poznání kosmického principu Krista, protože oni sami ho už přestali být schopni vnitřně vnímat.
Děsivé neštěstí, které by lidskou civilizaci muselo na takto zvolené falešné cestě potkat bylo tedy zažehnáno učením Ježíše Nazaretského, který nám pro naši vlastní neschopnost musel přinést poznání kosmického principu Krista ve formě našeho vlastního, lidského slova. Tím bylo lidské civilizaci ukázáno správné směrování a odvrácená její cesta do záhuby. Ale pouze v tom případě, že to lidstvo pochopí a tímto směrem se vydá.
A skutečně mnozí poznali v Ježíšově učení všeobsáhlost kosmického principu Krista. Pochopili, že nás tím nejčistším způsobem vede do království nebeského, a proto ve svých životech a ve svém myšlení nastoupili na tuto cestu.
Žel, v osobnostech mnoha lidí se však rozrostla jejich rozumově materiální složka až do takové míry, že už nebyli schopni poznat kosmický princip Krista ani přes Ježíšovo učení. Že už nebyli schopni poznat nic duchovní a stali se bytostmi rozumově a materiálně omezenými. Stali se racionalistickými a materialistickými karikaturami člověka!
A právě tento typ lidí usiloval Ježíši o život! Tento typ lidí ho zavraždil a tento typ lidí tvrdě a nemilosrdně pronásledoval první křesťany.
Když však ani pronásledování, ani vraždění nepřinášelo požadovaný cíl, kterým bylo definitivně odstranění poznání kosmického principu Krista, obsaženého v Ježíšově učení a počet křesťanů stále rostl, rozumově materialističtí nepřátelé Světla Ducha změnili taktiku. Infiltrovali se mezi křesťany a učení Ježíše o lásce k bližnímu záměrně pokřivili různými účelovými dogmaty tak, aby již nebylo čistou cestou k výšinám. A zároveň ho začali efektivně zneužívat na dosahování svých rozumově materiálních cílů a záměrů.
A tak se Ježíšovo učení stalo jen krásným výstavním štítem, za kterým se skrývala ta největší podlost, toužící po moci a po ovládání druhých. Toužící po penězích a po dosahování materiálních cílů. A to pod záminkou ušlechtilosti, dobra, harmonie, lidských práv, světového míru a podobně. Přesně tak, jak se to děje až do dnešních dnů.
Proto je v současnosti od sebe potřebné odlišovat dva základní typy lidí. A sice ty, co jsou ještě živí duchem a co se snaží žít v souladu s kosmickým principem Krista, jehož poznání nám zprostředkoval Ježíš svým učením. A pak ty, co jsou duchovně a citově mrtví. V nich vládne už jen materiálně rozumová racionalita, snažící se dosáhnout své zištné, čistě materialistické cíle jakýmkoliv způsobem. Podvodem, lží, bezohledností, násilím, válkou, vraždou, nebo zneužíváním různých krásných ideálů, třeba humanismu, lidských práv, demokracie, světového míru, potřeby migrace, nebo ideálů různých náboženství.
A pak je tu ještě třetí typ lidí, kterým je to vše v podstatě jedno a kteří se názorově svým životem jen tak vezou. Je to ona všeobecná, konzumní většina.
Závěr: Zlo ve světě nezpůsobil pozemský příchod Ježíše Krista! Tento akt nebyl žádnou hrubou materializací kosmického principu a neměl za následek přehnané uctívání hmoty! Odvrácením se od osoby Ježíše a jeho učení nebude svět lepší!
Skutečná příčina zla spočívá v tragické záměně dvou základních složek naší osobnosti! V ovládnutí lidské psychiky složkou materiálně rozumovou a v potlačení složky citově duchovní.
Náprava světa a odstranění zla spočívá jedině ve změně této, v současnosti špatně nastavené, vnitřní hierarchie. Neboť v každém člověku má vládnout pouze to lidsky citově duchovní! Rozum má duchu sloužit! Nikdy to nesmí být naopak, protože jinak budeme kráčet cestami zla a neštěstí tak, jak je tomu dnes.
kusvetlu.blog.cz/... ve spolupráci s M.Š