Článek Úcta

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Úcta

08. 05. 2014 - 14:36

blueberry: Konzumní doba je jen tak mimochodem už od 60.let 20.století a ne až teď, jak si mnozí myslí. Hodně lidí na to nadává, já si ale musím položit otázku, zda vůbec vědí, co říkají. Přijde mi to, že v každé době je něco špatně a něco dobře. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. V dějinách nenajdeme dobu, která by byla ideální. Možná tak z našeho pohledu, ale většinou jenom díky tomu, že jsme v ní nežili a tak ani nemáme ponětí o tom, co život v takové době obnášel. Myslím si, že pak bychom mluvili jinak. Možná ne všichni, ale ti, kteří dokážou kriticky uvažovat, určitě ano. Ale musíme si upřímně přiznat, že díky konzumu se máme lépe, než tomu bylo kdy v minulosti. Na trhu je dostatek zboží, nestojíme nekonečně dlouhé fronty na banány a pomeranče, které vedou až někam ven z budovy a pak ještě za roh. Hranice nejsou uzavřené, můžeme jet ven za poznáním, prací, vzděláním, zábavou atd. Máme možnost si vydělat víc peněz, což se nám myslím při dnešních cenách hodí. A nemáme skoro všichni stejný plat, takže není jedno, jak je kdo schopný, protože by stejně neměl šanci vydělat si víc. Máme přístup k informacím, svobodu slova (nedělám si iluze, že ani v dnešní době neexistuje cenzura), možnost vzdělání, přístup k lékům (vím, některé nejsou levné) a na trhu je hodně zboží, které bylo v minulosti buď nedostakové nebo nebylo vůbec. Je fakt, že trh je leckdy zaplavený nekvalitním zbožím a v mnoha ohledech přesycený a je na něm hodně zbyečností, o kterých se nás prodejci snaží přesvědčit, že bez nich nemůžeme být. A taky s životním prostředím to jde od desíti k pěti a skoro nikoho to nezajímá.
Je pravda, že děti jsou čím dál drzejší. Ale tak to bylo vždycky. Starší generace si vždycky stěžovaly na ty mladší. A někdy nebylo ani potřeba, aby mezi nimi byl rozdíl jedné generace. Přiznám se, že to dělám taky. Na střední škole jsem nadávala na prvačky. Na to, že se oblékají jako lehké holky a stejně tak se i chovají. Také na jejich drzost a přehnané sebevědomí, někdy až namyšlenost a nechápala jsem, jak si takový spratci, kteří ještě nic nedokázali a chlubí se, co všechno mají - přitom si na nic z toho nevydělali a jenom rozhazují peníze svých rodičů - mohou takto dovolovat na lidi kolem. Že je hanba nefackuje. Ale vypadalo to, že mají pocit, že je vše v pořádku a tak to má být. Asi je k tomu vedli doma. Nebo nevedli. Možná jen hřešili na to, že si ve škole, kde je rodiče nevidí, mohou dovolit něco, co by jim doma neprošlo. Tenhle postup funguje bez ohledu na výchovu. To mám ověřené od svých vrstevníků.
V tomhle případě je asi co kritizovat. Když vidím ty slečinky, ale abych slečnám nekřivdila, tak i chlapečky, kteří si myslí, jak jsou světoborní a jak mají ve všem pravdu a že musí být vždy po jejich...Holčičky se div nerozpláčou, když jim něco, byť co nejzdvořileji, člověk odmítne nebo rovnou dotyčného probodnou nevraživým pohledem, případně se urazí. Chlapci nezůstávají pozadu. Pár vulgárních nadávek to spraví. Ať už obecných nebo na konkrétní adresu, stížnosti kamarádům, případně všem okolo nebo doma rodičům, kteří, jak doufají, s tím chuligánem, který jim řekl to a tamto, pěkně zatočí. Nechápu, kde se to v nich bere. Ale abych tu nenadávala jenom na ty mladé, tak musím přiznat, že ti starší se nechovají o moc lépe. Když vidím starší lidi, kteří nadávají na ty mladší, ale tak, že jakmile otevřou ústa, je to jako vypouštět žumpu, tak je mi vážně smutno. Teď už se opravdu nedivím, kde se v těch lidech ta netolerance, drzost a hulváctví bere. Dědeček hulvát, babička, otec, matka, nemůžeme čekat, že dítko bude jiné. To mě přivádí k myšlence, že pokud jsou hulváti i ti starší, tak to asi v minulých dobách nebylo tak idylické, jak si to mnozí lidé malují. Pravděpodobně měli jenom štěstí na lidi a prostředí, protože nevěřím na to, že by dříve byli všichni slušní, všude a za všech okolností. To je poněkud utopická představa. Stejně jako je utopie myslet si, že tomu v budoucnu bude nějak jinak. Všichni máme nějakou představu o tom, jaká společnost by se nám líbila. Ale bohužel. Vymýšlíme si nereálně věci, jelikož se nedokážeme smířit s realitou. Jistě i mě by se to líbilo, kdyby se věci jako mávnutím kouzelného proutku zlepšili a lidi na sebe byli hodnější, ale jsem realista. Někde to tak je a někde ne. A nejspíš to tak už bude napořád.