Na Slovensku, zejména na středním a východním, už pořádně nepršelo od podzimu, co způsobuje dlouhodobý deficit vláhy v půdě. Dosud ještě ani jednou nebyla země úplně promočená. Proto se očekává pouze podprůměrná úroda obilovin.
Obecně se má za to, že je to důsledek klimatických změn, vyvolaných lidskou průmyslovou činností a spalováním fosilních paliv. To je ovšem jen část pravdy. Chybějící a nepoznanou druhou částí pravdy jsou duchovní příčiny tohoto stavu, a z nich vyplývající duchovní symbolika, o které budeme mluvit.
A budeme o ní mluvit proto, že změnu k lepšímu nemohou přinést pouze čistě klimatická opatření, čímž ale není řečeno, že nejsou nutná. Jsou zapotřebí, ale to nestačí! Musí se začít pracovat také na poznání duchovních příčin tohoto stavu a na jejich odstranění.
Kdo chce pochopit duchovní příčiny katastrofálního sucha a jeho symboliku, musí si uvědomit, že nic, co se děje v přírodě, není náhoda. Všechno vnější přírodní dění je důsledně řízeno vědomou inteligencí, stojící v jeho pozadí. Tato inteligence řídí chod přírody v souladu s Vůlí Stvořitele. V souladu s duchovními zákony, činnými v jeho stvoření. A proto vše, co se děje v přírodě, představuje určitý obraz a odraz duchovního stavu obyvatelstva naší planety. Přírodní dění v jeho pozitivitě, ale také v jeho negativitě, je vždy určitým nastavením zrcadla tomu, jací my sami vnitřně a duchovně jsme.
Pro lepší pochopení této souvislosti si uveďme slova starozákonního, biblického Hospodina, který řekl, že budou-li lidé žít podle jeho Vůle, bude přicházet déšť v pravý čas a jejich pole vydají bohatou úrodu. Pokud ale nebudou žít podle jeho Vůle, déšť nepřijde a pole nevydají žádnou úrodu. Proto se naši předkové modlili za déšť vždy, když bylo sucho. A nejen modlili! Dělali také pokání! To znamená, že šli do sebe a snažili se poznat, v čem překračují Vůli Nejvyššího. A zároveň se to snažili změnit a napravit. Toto je správný přístup, a takto by to mělo fungovat i dnes.
Pokud v současnosti sužuje Evropu extrémní sucho a dlouhodobý deficit vláhy v půdě je tak obrovský, že země je zcela vyprahlá, není to nic jiného, než dokonalá symbolika absolutně duchovně vyprahlé evropské civilizace.
Příroda nám nastavuje zrcadlo, abychom v něm uviděli svoji vlastní tvář. Abychom poznali, jací jsme. Že jsme bytosti katastrofálně duchovně vyprahlé. Že jsme bytosti s extrémním deficitem duchovnosti. Bytosti, které živoří na zemi, jako rostliny při dlouhodobém suchu.
Protože ignorujeme věci duchovní a nezajímáme se o ně, protože neznáme skutečný smysl našeho života, který je duchovní a spočívá v našem směřování do říše Ducha prostřednictvím rozvíjení ctností, pro toto všechno, pro všechny tyto hříchy proti Duchu a Bohu nepřichází déšť v pravý čas a země odmítá vydat úrodu.
Toto nám chce říci sucho! Nepromlouvá k nám slovy, ale prožíváním. V prožití to máme pochopit a uvědomit si to! Vědomá inteligence, řídící veškeré dění v přírodě, se nám tímto způsobem snaží otevřít oči a probudit nás z naší katastrofální duchovní vyprahlosti, která může nakonec skončit až naší duchovní smrtí.
A symbolika dále pokračuje. Aby rostliny na polích zcela nevyschly a zcela nezahynuly, přichází déšť. Přichází živá voda shora! Přichází požehnání shora! Dar deště umožňuje rostlinám i celé přírodě další život a další trvání.
Stejně tak je tomu i s lidmi a s celou naší civilizací. Jen to, co přichází Shora ve formě hodnot a hodnotového systému Ducha, může osvěžit a nechat rozkvést naši civilizaci. Může jí darovat život a umožnit další trvání.
Bez tohoto požehnání, přicházejícího Shora, v ignorování a nerespektování hodnot Ducha, kráčíme cestou k nechvalnému konci a ke své záhubě. Neboť přesně tak, jako žádné rostlinstvo na zemi nemůže přežít bez požehnání deště, přicházejícího shora, ani naše civilizace i konkrétní lidé jako jednotlivci nejsou schopni přežít bez požehnání hodnot Ducha, přicházejících Shora. Jen absorbováním takového "deště" zůstane naše civilizace svěží a bude vzkvétat. Bez něj však bude vysychat, chřadnout a nakonec zahyne.
Neboť déšť je život a jeho pokračování. Sucho a vyprahlost je smrt a záhuba. Déšť je také naděje, že všechno špatné lze napravit, a že to, čemu hrozila záhuba, může znovu ožít a rozkvést.
Toto nám svojí vlastní řečí, ve formě prožívání, říká příroda kolem nás. Nastavuje nám zrcadlo, abychom v něm v podobě katastrofálního sucha uviděli vlastní duchovní vyprahlost.
Ale zároveň nám dává naději! Naději, že dokážeme-li svou duši, srdce i mysl otevřít požehnání, přicházejícímu Shora ve formě hodnotového systému Ducha, může každý jednotlivec, který se tomu otevře, nádherně rozkvést. Rozkvést a přinést dobré ovoce. Dobré ovoce, jako nezbytný důsledek svého poctivého úsilí o dosažení duchovních hodnot, jako je spravedlnost, čestnost, čistota, dobrota, nebo úcta k bližním. Nemáme o nich jen mluvit tak, jako nehovoří příroda, ale máme je žít tak, jak nás právě prostřednictvím prožívání oslovuje příroda.
Ovoce dobra je na zemi proto takový nedostatek, neboť se vyprahlé lidské duše uzavírají před hodnotami Ducha. Odmítají přijmout jejich požehnání, ignorují je, nerozvíjejí je, a proto jsou stále vyprahlejší a směřují ke zkáze. K úplnému vyschnutí.
Pokud totiž míra deficitu vláhy rostliny překročí kritickou hranici, už není záchrany. Už se stane jen to, co je neodvratné, i kdyby přišel déšť. Už totiž bude pozdě! U lidí to znamená překročení kritické hranice míry jejich duchovnosti, za kterou následuje už jen směřování k duchovní záhubě osobnosti.
Pokud ale ještě v rostlině dřímá život a míra deficitu vláhy v ní nepřekročila kritickou hranici, má stále naději. Má stále naději přijmout déšť, absorbovat ho, vyrůst, rozkvést a přinést úrodu.
Tuto naději má dnes na zemi ještě mnoho lidí, v nichž duchovní vyprahnutí nepřekročilo kritickou hranici. Ještě v nich přetrvává život ducha! Naléhavě však potřebuje zavlažit a osvěžit. A to je možné jedině prostřednictvím přijetí, rozvíjení a žití hodnot Ducha, přicházejících Shora na naši zemi podobně, jako požehnání deště.
Neztraťme tuto naději!
ve spolupráci s smeromkzivotu.blogspot.co/...