Na tento čin existují dva pohledy. Prvním je pohled racionálního člověka dnešní doby. Podle něj mohla být Anna raději povolná a dosud mohla žít. No a pak je tu druhý pohled, vnímající její odpor jako výjimečné hrdinství, při kterém někdo položí raději život za ochranu své čistoty, než by měl dopustit, aby byla jeho čistota poskvrněna.
Kdyby ne jenom vládní činitelé, ale také široká veřejnost o těchto věcech hlouběji přemýšlela, mohla by najít určitou spojitost s tím, čemu jsou dnes vystaveni neočkovaní, a kvůli čemu se rozhodli vědomě vystavit své životy potencionálnímu riziku nákazy covidem. Také oni tím totiž prosazují vyšší ideály a vyšší principy. Hájí tím samotnou podstatu lidskosti před nezodpovědnými, nebo možná i cílenými genovými manipulacemi, které nám hrozí prostřednictvím mRNA vakcín.
Znamená to tedy, že v podstatě i dnes stojí neočkovaní před podobným dilematem, jako kdysi Anna Kolesárová. Ta musela volit mezi životem za cenu zneuctění a mezi čistotou za cenu smrti. Také současní neočkovaní musí volit mezi takzvaným normálním, svobodným životem, ale za cenu možného zásahu do genetické informace jejich DNA, nebo mezi šikanou a terorizováním za cenu autentické, nijak neupravené lidskosti. Neočkovaní bojují za právo zůstat lidmi, aniž by někomu dovolili atakovat jejich lidskost na genetické úrovni. Aniž by dovolili někomu, kdo se chce hrát na stvořitele, experimentovat s jejich zdravím a s jejich tělem.
Je to přesně tak, jako v dávných lidových pohádkách, když přichází k člověku ďábel a slibuje mu vše, co svět nabízí, pokud mu upíše svou duši. Také dnes nám slibují všechno, zdraví, svobodu a normální život, pokud jim upíšeme svou duši a dovolíme jim atakovat genetickou informaci naší DNA. V tomto smyslu je například vysloveně satanská slovenská očkovací loterie, jejímž prostřednictvím sofistikovaný ďábel našeptává: upiš mi svou duši a já ti dám příležitost vyhrát velké peníze v očkovací loterii.
Mnozí lidé však argumentují tím, že také v minulosti jsme byli očkovaní. Každý z nás má tedy již několik očkování za sebou a nikdo z toho dosud nedělal žádný cirkus.
To, co bylo v minulosti a co je dnes je diametrálně odlišné. V minulosti se totiž vědecké poznání nedostalo až do takových hloubek. S jeho postupným pronikáním k nejhlubším strukturám lidského organismu se však začalo vědecké poznání dostávat do kolize s etikou. Mnohé věci začaly být diskutabilní z hlediska základní lidské etiky. Důsledkem toho byl vznik nového oboru s názvem bioetika, věnujícího se právě těmto vznikajícím problémům.
Lidstvo tedy ve svých poznatcích došlo k určité hranici, a tuto hranici mohlo překročit a pokračovat dál, ale už jen za cenu popření určitých etických principů a za cenu kolize s nimi. Typickým příkladem podobné kolize jsou některé vakcíny proti covidu, které byly vyvinuty za pomoci kmenových buněk lidských potracených plodů, s čím má intenzivní morální problém určitá skupina vysokých církevních hodnostářů v rámci katolické církve. Samozřejmě, většinové média o této skupině biskupů a jejich názorech mlčí.
A podobných etických problémů je v oblasti zdravotního výzkumu a vědy mnohem více. Jménem rozvoje vědeckých poznatků a jménem lidmi stanovených cílů se dnes ve velkém a naprosto normálně překračuje kritická hranice, a kolize takového přístupu se základní lidskou etikou se ignoruje a zamlčuje. Vědci se začali hrát na bohy a začali zasahovat do takových věcí, které jim nepřísluší, co je však ospravedlňováno vědeckým pokrokem. Ale za jakou cenu?
Je například známo, že vědci dokáží geneticky modifikovat různé zemědělské plodiny. Například kukuřici. Geneticky modifikovaná kukuřice se stává odolná vůči nepříznivým povětrnostním vlivům, například vůči suchu. Dává větší výnosy, avšak z dlouhodobého hlediska způsobuje její konzumace u pokusných zvířat rakovinu. Proto bylo v některých zemích zakázáno používání těchto produktů.
Znamená to tedy, že vědci dokáží geneticky modifikovat kukuřici a vylepšit ji požadovaným způsobem, ale i tak to pro ně zůstává zcela neznámá oblast, ve které nejsou ani zdaleka schopni postřehnout všechny skryté souvislosti a nejjemnější detaily. A proto má jejich hra na stvořitele negativní účinky. Neboť lidé nikdy nedosáhnou úrovně skutečného Stvořitele a jeho harmonického propojení všech, i těch nejjemnějších detailů.
Ale člověk chce být za každou cenu Stvořitelem a od geneticky modifikované kukuřice přistoupil k velmi podobným pokusům na člověku. Tak, jak se naučil přepisovat DNA kukuřice, tak se nyní prostřednictvím mRNA vakcín začíná pohybovat na hranici zasahování do genetické informace lidské buňky, čili do DNA, a to tak, aby dosáhl kýžený efekt v podobě odolnosti vůči covidu. Jde o velmi diskutabilní vylepšení člověka stejně, jako šlo o diskutabilní genetické vylepšení plodnosti a odolnosti kukuřice, avšak ani v jednom případě se to nemůže obejít bez negativních účinků. Negativními účinky vakcín je náhlá smrt na selhání srdce, krevní sraženiny a mnohé další negativní zdravotní účinky, které se projeví v horizontu 5 až 12 let. Přiznal to i profesor Krčméry, a podle něj je s tím prostě třeba počítat.
Kdo má zájem na tom, aby lidstvo geneticky atakoval? Kdo má zájem na tom, aby do nás podle svých přání vkládal své vlastní informace? Neskrývá se v tomto principu otevření nové, potenciální brány do pekla?
Podle Boží Vůle a Božího zákona má být v člověku určujícím jeho duch. Jeho nejhlubší duchovní jádro, které z pozice lidské duchovní podstaty ovlivňuje všechny funkce našeho těla. A tedy i naše buňky a genetickou informaci v nich.
Pokud je duch člověka vysoce morálně stojící, pokud má odvahu a důvěru v pomoc a ochranu Stvořitele, formuje genetickou informaci svých buněk do podoby zdraví a odolnosti vůči chorobám. A i když se dnešní lidé příliš nesnaží být morálně na výši, i když nemají odvahu a důvěru v pomoc i ochranu Stvořitele, i tak jejich duch v rámci jejich duchovní zralosti formuje buňky svého těla do podoby, jaká je normální a přirozená na základě zákonů Páně.
A najednou přichází člověk se stvořitelskou ambicí a atakuje samotnou DNA, čímž popírá přirozenou kompetenci našeho ducha. Takové jednání je proti duchu a proti jeho výsostnému právu formovat naše tělo. Jde o jednání, nerespektující vůli ducha a snažící se upravovat naše tělo podle přání vědců.
Někdo, kdo zaplatil výzkum vakcín a jejich výrobu, někdo, kdo nutí lidstvo aby se jimi dalo očkovat, tento někdo chce upravovat buněčné struktury lidi podle svých představ. Toto je jedním z velkých etických problémů očkování proti covidu a lidé duchovně živí a duchovně čilí tyto skutečnosti cítí. Vnímají je a proto se vakcinaci brání. A brání se proto, že se nechtějí stát lidmi někým upravenými. Brání se proto, že si nechtějí dát vzít svou lidskost za příslib vnější svobody a normálního života. Brání se proto, že nechtějí svobodu vlastního ducha a svobodu vlastní autentické osobnosti zaprodat za příslib vnější svobody a materiálních výhod. Tito jedinci brání lidstvo, stvořené podle obrazu Božího před lidstvem, s organismem upraveným podle obrazu vědců a podle přání mocných.
Odpůrci vakcinace jsou odhodláni vystavit se kvůli těmto vyšším ideálům i riziku onemocnění na covid, jakož také vší šikaně mocných, prosazujících tělesnou úpravu lidstva. V tomto se jejich úsilí velmi podobá Anne Kolesárové, která také nebyla ochotna vyměnit pozemský prospěch a pozemský život za vyšší hodnoty. A zůstává pouze žasnout, že ani papež, ani biskupové, ani mnozí kněží tyto souvislosti nevnímají. Nevidí, že dnešní neočkovaní podstupují velmi podobný boj, jaký musela podstoupit Anna Kolesárová.
Žel je známo, že také papež je zastáncem vakcinace. Je zastáncem očkování, kterým se pro prospěch těla bere svoboda lidskému duchu. Komu a čemu slouží takový papež? Slouží opravdu duchu, nebo jen tělu, hmotě a jejich prospěchu? Není potom pokrytectvím vyzvedávání činu Anny Kolesárové na jedné straně a stigmatizací neočkovaných na druhé straně? Ne slova, ale činy dokazují, kde kdo stojí. Zda stojí na straně autenticity a svrchovanosti ducha, nebo na straně vědecké manipulace osobnosti. Zda stojí na straně světla, nebo na straně temna.
ve spolupráci s smeromkzivotu.blogspot.co/...