Druhá kategorie lidí se staví k vakcinaci mnohem zdrženlivěji. Slepě nevěří farmaceutickému průmyslu, ani vědeckým kapacitám, ani mediální kampani, která používá morální postuláty jako je odpovědnost a ochrana těch nejslabších a nejzranitelnějších.
Vůči tomuto všemu zajímá druhá kategorie lidí značně rezervovaný postoj, ale to nejvíce rozhodující se i tak skrývá v něčem úplně jiném. Skrývá se to v určitém vnitřním tušení a cítění, že dát se očkovat není správné. Při této představě se v nich cosi vnitřně zablokuje a nutí je zaujmout odmítavý postoj, ačkoli toto své cítění nevědí jasně specifikovat. Je však tak silné, že ho nedokáží zlomit žádné argumenty. Tak silné, že dotyčný by se dobrovolně nedal nikdy očkovat. A pokud k tomu bude donucen, tak jen pod velmi silným nátlakem.
No a skutečným účelem tohoto textu je poskytnout právě těmto lidem také vnější oporu pro jejich vnitřní cítění, aby se o ni mohli opřít při svém případném zdůvodňování, proč se nechtějí dát očkovat.
Ta opora spočívá v morální výhradě, nebo jinak řečeno, ve výhradě svědomí, kterou lze uplatnit na základě současného právního řádu při nesouhlasu s provedením něčeho, co se příčí našemu svědomí. Neboť je to právě svědomí, co se v těchto lidech ozývá! Svědomí, které je impulsem ducha v nás a náš duch, stojící nad hmotou, je schopen prohlížet všechny souvislosti a upozornit nás prostřednictvím svědomí na to, že něco není morálně v pořádku, a proto bychom se tomu měli raději vyhnout.
A co tedy není v pořádku na vakcinaci proti novému koronaviru?
V dnešní době internetu se téměř nic neutají, a proto na veřejnost pronikla informace, že na výrobu vakcíny proti koronaviru jsou mimo jiné použity také kmenové buňky potracených lidských plodů. Znamená to tedy, že každý kdo se dá očkovat, přijme do své krve biologický materiál ze zavražděných a násilně potracených lidských plodů.
Existují lidé, kterým takové něco nevadí, morální rozměr tohoto problému je jim lhostejný a nejdůležitější pro ně je, že budou chráněni před koronavirem. Existují však také lidé, kterých svědomí se proti tomu příčí, a proto se také oni příčí vakcinaci. A to v většině případů, aniž by věděli o výše zmíněných skutečnostech. Oni o tom sice rozumově nevědí, ale jejich duch, prohlížející všechno o tom ví, a prostřednictvím impulsů svědomí jim dává na vědomí, jak se v této věci správně morálně zachovat.
V otázce morálního, etického a lidského rozměru vakcíny není dokonce zajedno ani církev, protože i ta se ve vztahu k této problematice rozdělila na dvě skupiny. Na velkou a oficiální skupinu podporovatelů vakcinace, a na menší a neoficiální skupinu její odpůrců.
Druhou, menší skupinu zastupuje biskup Athanasius Schneider. Ten prohlásil, že je připraven jít i do vězení, ale neetickou vakcínu nepřijme, protože je vyrobena z buněčných linií potracených dětí.
Biskup Schneider vydal toto prohlášení spolu s kardinálem Pujatsem, biskupem Stricklandem, biskupem Lengem a biskupem Petem. Tito katoličtí biskupové zaujali kritický postoj k novým vakcínám proti onemocnění Covid-19.
Biskup Schneider vysvětlil, že on a jeho kolegové biskupové, kteří také podepsali prohlášení, chápou důležitost toho co navrhují a uvedl, že odmítnutí očkování proti Covidu-19 může vést k přísným trestům. Jeho excelence dala jasně najevo, stejně jako signatářský biskup biskup Strickland, že je připravena jít i do vězení, ale nepřijme vakcínu vyvinutou díky potratům. Biskup doslovně uvedl, že se spoléhá na Stvořitele, který mu určitě dodá sílu, aby dokázal přinést i poslední oběť.
Biskup Schneider prohlásil, že cítí skutečnou bolest v srdci, když vidí kolik lidí, včetně kněží a biskupů katolické církve, podporuje přijatelnost vakcíny proti Covidu, vyrobené z buněčných linii potracených dětí. Biskup Schneider je přesvědčen o tom, že Stvořitel ukáže všem následky a nakonec jim otevře oči.
Taková je tedy situace a záleží opravdu na každém člověku osobně, jak se zachová. Zda bude naslouchat hlasu svého svědomí, nebo je jeho svědomí natolik překryto rozumem a všemi rozumově racionálními argumenty, že se přikloní na stranu rozumových důvodů. Na každém osobně záleží, zda uvěří pokrytecké argumentaci, že vakcinací ochráníme životy těch nejslabších a nejzranitelnějších, ale za cenu toho, že zavraždíme ty nejslabší a nejzranitelnější v tělech matek. Toto rozhodování je skutečně v rukou každého z nás, protože to spočívá ve výsadě našeho práva svobodné vůle. Zbývá pouze doufat, že opět nenadejde doba, kdy budou lidé násilím nuceni k něčemu, co se příčí jejich vnitřnímu přesvědčení. Že v tomto smyslu zůstane svoboda a oni si budou moci uplatnit svou výhradu svědomí.
A zcela na závěr si ještě nedokážu odpustit jedno malé zamyšlení. Zamyšlení nad etikou a morálkou vědců, pracujících s genetickým materiálem lidských potracených plodů jako s něčím zcela standardním a běžným, co je možné využít a použít jakýmkoliv způsobem. A to bez jakýchkoliv předsudků a takzvaných středověkých klišé.
Nevím jak na vás, ale na mě s takového přístupu vane ledový chlad, který se na vše dívá jen s chladnou vědeckou racionalitou a zcela ignoruje morálně etický rozměr věci. V takovém přístupu není citu, není ducha a není svědomí! Je to jen racionalita rozumu dohnána do extrému, která se příčí samotné podstatě lidskosti, protože z těl zavražděných lidských plodů činí žádoucí materiální na nejrozmanitější využití.
Je to velmi podobné tomu, jako když v koncentračních táborech vařili z kostí zavražděných Židů mýdlo. A je tragédií, že současní vědci, využívající ke své práci potracené lidské plody nevnímají lidskou, etickou a morální zvrácenost svého počínání. A je také tragédií většiny obyvatelstva naší planety, že vkládá svou naději do takovéto nemorální vakcíny, jako do své záchrany před pandemií. Lidstvo se dostalo do potíží a své problémy řeší prostřednictvím využití vražd nenarozených! Z mrtvolek zavražděných lidských plodů si chceme vybudovat cestu k lepší budoucnosti a k lepšímu životu! Jde tu o obrovský morální precedens, spočívající ve snaze dosáhnout prospěchu pro lidstvo, ale žel za cenu nemorálnosti a neetického jednání. V iluzi, že účel světí prostředky! V iluzi, že pokud je účel dobrý, mohou být použity i ty nejnemorálnější a nejzvrácenější prostředky.
Může být něco takového požehnáno? Může nám to přinést štěstí a konečné normalizování pandemií narušeného života? Může lidstvo profitovat z nemorálnosti a chladné rozumové vypočítavosti?
Vždyť přece toto vše jsou skutečnosti do nebe volající! Skutečnosti, které nám v konečném důsledku musí přinést ještě něco mnohem horší, než je současná pandemie! Prostě není možné zachovat se tak, že zavraždíme jiného a pak využijeme jeho vraždy ve svůj prospěch.
Před takovýmto morálním dilematem dnes stojí současné lidstvo, ale z médií se o něm nedozvíte. Z médií se nedozvíte, že se lidstvo jde zaprodat ďáblu, aby ho zachránil! A na jeho krvavý oltář obětuje zmařené životy nenarozených!
Ne však na ďábla, ale na Stvořitele se měli lidé obrátit ve snaze o svou záchranu! A na oltář Páně měli přinést to nejkrásnější a nejlepší, co se v nich nachází! Měli tam přinést svou spravedlnost, čestnost, lásku a čistou! Měli tam přinést svou ochotu pomáhat jiným a podporovat je! Měli tam přinést svou úctu k životu, i k celému stvoření! Měli tam přinést svou důvěru v Páně, který nám právě prostřednictvím důvěry v něj může ukázat správné východisko ze současné situace. A mohl by ho ukázat také vědcům, kdyby vnitřně pracovali s těmito skutečnostmi, a kdyby více než svému chladnému a bezcitnému rozumu důvěřovali Stvořiteli a obraceli se k němu. A ve světlé inspiraci by pak mohli nacházet řešení, které by nebyly proti Bohu, ale byly by v souladu s ním a jeho Vůlí, jakož také v souladu se základními principy lidskosti.
Zdá se však, že svět již uskutečnil svou volbu a vybral si svoji cestu. Ty však, jednotlivec, jehož svědomí ještě žije a ozývá se, naslouchej jeho hlasu, řiď se nim a kráčej cestou, kterou ti ukazuje, protože jen to je cesta správná.
PS. Po dokončení tohoto článku jsem ve veřejnoprávním rozhlase zachytil informaci, že někteří pracovníci domů sociálních služeb odmítají vakcínu. Jako důvod uvádějí, že jí nevěří, protože za ni neručí výrobce, ale jen stát. Otázka: co je to potom za produkt, když za něj samotný výrobce neručí?