Jednou z hlavních příčin bylo, že takovými smíšenými manželstvími se zároveň mísilo také náboženské povědomí. Mísila se pravá víra židů v jediného Stvořitele s vírou řádově mnohem nižší. A sice, s vírou v různé modly a bůžky. To mělo za následek kalení čisté a pravé duchovnosti židů.
Pokud budeme vycházet z těchto skutečností, nacházejících se v Bibli a aplikujeme je na naši současnost, tak nám z toho vyplyne následující:
Existuje Stvořitel a jeho Vůle je pro všechno ve stvoření rozhodující. Její poznání a dodržování je pro lidi maximálně blahodárné, protože jich vede vzhůru nejen duchovně, ale následně také pozemsky.
No a jednoznačnou Vůlí Stvořitele ve vztahu k jeho vlastnímu povolanému národu bylo, aby se nemíchal s jinými národy, protože mu to musí nutně přinést duchovní škodu. Židovský národ měl tedy žít po boku jiných národů Kanaánu, mohl se s nimi stýkat, ale neměl se s nimi míchat.
Pokud pak tento princip zobecníme ve vztahu ke všem ostatním národům světa znamená to, že každý z nich má zůstat kompaktní a má se co nejméně míchat z jinými, protože takovéto míchání způsobuje duchovní škodu.
Národy mají být spolu v kontaktu, mají vzájemně spolupracovat, mají se stýkat, mají se obohacovat, ale každý z nich má zůstat sám sebou, aby jeho příslušníci, představující určitou velmi specifickou duchovní stejnorodost, mohli ve vzájemném posilování se v této stejnorodosti optimálně duchovně pokročit. Velmi výstižně to lze připodobnit k základní škole, kde se v jednotlivých ročnících nacházejí žáci stejně mentálně a osobnostně zralí. Jakékoliv vzájemné libovolné míchání žáků jednotlivých ročníků by však muselo nutně vytvořit absolutní chaos.
To znamená, že jakýkoliv multikulturalismus, ať již umírněný nebo extrémní, narušuje duchovní kompaktnost a vzájemnou stejnorodost příslušníků jednotlivých národů, což má za následek, že jejich optimální duchovní vzestup se zpomaluje, nebo zcela zastavuje.
Materiální, nebo jakékoli jiné výhody z takovéhoto multikulturního míchání vyplývající nejsou argumentem, protože ve vztahu k lidem, jako k duchovním bytostem, je nejvíce rozhodující jedině jejich optimální duchovní vývoj. A právě z hlediska něj je maximálně žádoucí respektování toho, co reprezentuje Vůli Stvořitele. A Vůle Stvořitele vůči židovskému národu, a tedy, když to zobecníme, také k ostatním národům světa je, aby se vzájemně nemíchaly. Takto to doporučuje Bible a taková je Vůle Nejvyššího.
Člověk má samozřejmě svou vlastní vůli a proto může jít vlastními cestami. Jak se ale ukáže, jeho vlastní cesty ho dříve, nebo později musí přivést do neštěstí, i když se krátkodobě mohou zdát jako výhodné.
Člověk a jeho vůle jsou totiž nedokonalé, dokud Stvořitel a jeho Vůle jsou dokonalé. A jedině respektováním toho, co je dokonalé, a tedy pro člověka jako pro duchovní bytost to nejlepší, můžeme spět k harmonii a štěstí, ke kterým nás vždy vede a povede Vůle Nejvyššího.
Naopak, respektování naší vlastní vůle je zrádné v tom, že ze začátku se nám může zdát jako výhodné a přínosné, avšak na konci nás bude vždy čekat jen zkáza a neštěstí. Chaos, zkáza a neštěstí, kterých jsme se mohli vyvarovat prostým respektováním Vůle Nejvyššího.
kusvetlu.blog.cz/... ve spolupráci s M.Š