Buďme konkrétní a ukažme si dva příklady. Na Slovensku proběhla nedávno intenzivní kampaň za to, aby všichni příští prvňáčci museli povinně absolvovat rok v předškolním zařízení. Zdůvodňovalo se to tím, že to velmi pomůže dětem ze znevýhodněného prostředí, zejména dětem z romské komunity, které získají základní sociální a hygienické návyky. A v nemalé míře také základy slovenského jazyka.
Jde o ukázkový příklad terorizováni většiny menšinou, které se setkalo s odporem mnoha rodičů. Jsou totiž toho názoru, že rodič má právo rozhodovat o životě svého dítěte, a pokud se o něj zodpovědně stará a chce si ho v předškolním věku ponechat doma, stát mu nemá právo něco povinně nařizovat.
Celá kauza je ukázkovým příkladem toho, jak v dnešní zvláštní době doplácejí čestní, poctiví a odpovědní na nezodpovědných a neukázněných, jejichž nezodpovědnost se stává rozhodujícím kritériem pro vznik zákona, dopadajícího ve stejné míře na všechny bez rozdílu.
A podívejme se na další příklad, který ještě radikálnějším způsobem zasahuje do normálního života většiny, právě na základě z normy vybočujícího chování menšiny. Jde o homosexualitu a gender ideologii.
Všichni víme, že v normální, heterosexuální společnosti existují a vždy existovaly určité skupiny, které vnímají vlastní sexualitu trochu jinak. Jde o lidi, kteří se necítí doma ať již ve svém mužském, nebo ženském těle. Vnitřně se tedy cítí být jiní, než to z hlediska zevnějšku vypadá. Podle toho se mnohdy chovají a jednají, co ve většinové společnosti zákonitě vzbuzuje minimálně rozpaky.
Samozřejmě, že není správné, aby tito lidé byli většinovou společností nějak perzekuováni, ale není správný ani opačný extrém, když je v dnešní době těmito menšinami perzekuována celá společnost.
Jak? Třeba právě v té nejcitlivější oblasti, a sice, při výchově a formování dětí. Děje se tak na školách, kde při výchově ke gender toleranci jsou normální děti často nuceny vžívat se do myšlení homosexuálních jedinců, nebo jsou dokonce informovány o způsobu homosexuálního pohlavního styku v souvislosti s ochranou, kterou je potřeba při něm používat.
Takové něco je tím nejhorším terorem mimo normy stojící menšiny na normální většinu. Dítě totiž častokrát nemá o těchto věcech ani tušení a zcela přirozeně si žije svůj život v rámci všeobecné normy. A do jeho nevinnosti je surově zasahováno tím, že se nejen že předčasně seznamuje s něčím "jiným", ale že je dokonce násilně nuceno vžívat se do tohoto "jiného".
Kdyby byly děti jen velmi citlivě informovány o těchto skutečnostech, bylo by to v pořádku. Ale jak již bylo zmíněno, praxe je taková, že jsou v rámci výuky ke gender toleranci nuceny hrát, třeba v motivačních scénkách, navazování vztahu homosexuální dvojice. Nebo jsou "znalými" a "moudrými" informováni o tom, že pohlaví, se kterým se narodily, není vůbec něčím závazným. Že je v tomto směru možné si volně vybírat ze široké nabídky, podle svých osobních představ. Neboť člověk má být svobodný a nesmí být ničím omezován.
Takovým způsobem však děti začínají pochybovat o své vlastní sexuální orientaci a to zdravé, normální a zcela přirozené je v nich zpochybňováno, atakováno a terorizováno něčím, co ve vztahu k většinové populaci stojí mimo normu.
Je něco takového normální? Je to zdravé? Není to snad pouze chorobné upadání do extrémů v tom smyslu, že zatímco v minulosti byly homosexuální a jinak smýšlející menšiny terorizovány většinou, dnes je scestnými názory těchto menšin terorizována většina? Není nenormální, že to, co stojí mimo normu, se protlačuje jako norma pro ty, kterých by nic takového nikdy nenapadlo?
Jakým způsobem však správně řešit tyto problémy?
Existuje jen jediný správný způsob jejich řešení, opírající se o pochopení duchovních souvislostí a zákonitostí.
Co to konkrétně znamená z hlediska našich dvou zmíněných příkladů?
V případě snahy o uzákonění povinné školní docházky paušálně pro všechny děti to znamená, že rodiče, kteří se příkladně starají své děti stojí duchovně a osobnostně mnohem výše, než rodiče, kteří se o ně zodpovědně nestarají. Pokud však chce někdo vytvořit zákon, platný pro všechny, a příčinou jeho vzniku je chování nezodpovědných, musí se jeho uplatnění i na ty odpovědné setkat s oprávněným odporem.
Jednoduché řešení problému spočívá v tom, že k odpovědnější výchově dětí nezodpovědných rodičů může stát přistupovat i nátlakově. Odpovědným rodičům však má být ve vztahu předškolním zařízením ponecháno právo jejich osobního, svobodného rozhodnutí.
No jaké je správné duchovní řešení problému homosexuality?
V první řadě si každý, kdo se v mužském těle cítí jako žena a v ženském těle jako muž musí uvědomit, že to není přirozené, a že tedy je v první řadě nějaká chyba v něm samotném. A tuto chybu je potřeba hledat a pracovat na jejím odstranění tak, aby se vše dříve, nebo později mohlo dostat opět do normálu.
Jedině v tomto spočívá konstruktivní přístup k věci. A každý, kdo chce takovýmto konstruktivním způsobem svůj problém řešit, může se v tomto směru ponořit do zkoumání duchovních souvislostí a zákonitostí, které mu ukáží cestu. Neboť kdo opravdu vážně hledá, celkem zaručeně také najde.
Je však velkým neštěstím pro každého jedince, nacházejícího se ve vnitřním rozporu mezi svým cítěním a vlastním fyzickým tělem, pokud uvěří tomu, že takový stav je zcela přirozený. Že taková jinakost je prostě normální, a proto je potřeba bojovat, aby byla také společností vnímána jako normální.
Celá tragédie spočívá v tom, že místo toho, aby se dotyčný soustředil na vlastní, osobní boj se svou odchylkou, soustřeďuje se na vnější boj za to, aby jeho jinakost byla společností akceptována jako normální. Aby to bylo společností bráno jako něco přirozené, ačkoli to takovým není, ani nikdy nebude, protože přirozené může být jen to, co není ve vnitřním rozporu se sebou samým.
Pokud ale společnost na normalizaci něčeho, co stojí mimo normu přistoupí tak, jak se to děje v současnosti, lže sama sobě. A zároveň duchovně škodí všem "jinak" orientovaným lidem. Škodí jim tím, že jim bere motivaci a důvod duchovně pracovat na sobě a na opětovném nastolení stavu přirozené vnitřní harmonie se sebou samým.
Na naší planetě existuje množství problémů, které čekají na svá řešení. Lidé je však řeší po svém, čili tak, jak oni sami považují za nejlepší. A tak se často mnohé problémy, řešeny takovýmto čistě lidským způsobem, stávají nakonec ještě většími problémy, vytvářejícími ještě větší pnutí podobně, jako například při snaze o paušální uzákonění povinné předškolní docházky na Slovensku, nebo při celoplošném prosazování sexuální "jinakosti" jako normy.
Z tohoto důvodu by si proto měli lidé už konečně uvědomit, že všechny naše problémy lze optimálně řešit a vyřešit jedině v zohlednění duchovních souvislostí a zákonitostí, stávajících v našem univerzu, kterým podléhá celé naše bytí.
Všem, vnitřně otevřeným jedincům, kteří chtějí v tomto směru vykročit správnou cestou, může jako neocenitelná opora v poznávání duchovních zákonitostí posloužit výjimečné dílo s názvem "Ve Světle Pravdy".
kusvetlu.blog.cz/... ve spolupráci s M.Š