No a přesně takto je tomu také se stoupenci gnostického křesťanství a křesťanství se židovskou tradicí. Objektivní pravdou je ale to, že i v jednom i ve druhém se nachází mnoho pozitivních a inspirativních věcí, ale žel zároveň také mnoho omylů a chyb. Zkusme se proto nyní objektivně podívat na oba tyto druhy křesťanství a ukažme si jejich klady, ale i jejich zápory.
Gnostické křesťanství je křesťanství, existující již před narozením a veřejným účinkováním Ježíše Krista. Jak je to možné? Pojmenování křesťan a křesťanství je odvozeno od pojmu Kristus. No a právě gnostičtí křesťané byli stoupenci kosmického principu Krista. Podle nich každý jedinec, který se začne vážně usilovat o ušlechtilost a o dosažení království nebeského, se prostřednictvím své osobní upřímné snahy duchovně a vnitřně spojuje s tímto kosmickým principem. A ním mu je pak ukázána jeho osobní cesta, kterou má ve svém životě kráčet tak, aby duchovně rostl a stále více a více se přibližoval k dosažení vlastní spásy.
Řecké slovo gnosis znamená poznání. A tak člověk, ve spojení s kosmickým principem Krista poznává, kudy vede jeho osobní cesta nahoru. Poznává, co konkrétně má ve svém životě dělat a hlavně, jakým se má stát, aby reálně duchovně postupoval. Je to cesta rozvíjení dobra, cti, ušlechtilosti, spravedlnosti a všech ostatních ctností.
Podstatu gnostického křesťanství je možné rozdělit do dvou základních pilířů. Prvním pilířem je výklad světa, a to ve smyslu odpovědí na základní otázky lidské existence. To znamená: kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme?
Podle gnostického křesťanství pocházíme z duchovní říše. Tuto říši jsme opustili v jakémsi nevědomém, nezralém, nebo dětském stavu, a ponořili jsme se do hmotného světa. Účelem našeho pobytu ve hmotnosti je rozvinutí nevědomého zrnka ducha, které v sobě máme, prostřednictvím ctností a dobra až do takové míry, že se staneme zralou duchovní osobností. No a na základě toho se pak budeme moci vrátit zpět do říše Ducha a žít tam už natrvalo, jako zralé duchovní bytosti, plně rozvinuté ve všech ctnostech.
Druhým pilířem gnostického křesťanství je poznání existence duchovního, kosmického principu Krista, ukazujícího každému jednotlivému člověku správné směrování do říše Ducha. A to tím, jaký má být, jak se má chovat ve hmotném světě, jak má myslet, cítit a jednat, a jaké ctnosti má rozvíjet, aby co nejrychleji duchovně zrál a svým bytím s jistotu směřoval k opětovnému návratu do říše Ducha.
Gnostický křesťan je tedy stoupencem kosmického principu Krista, který ho vnitřně a duchovně směřuje vzhůru, na jeho osobní cestě do království nebeského. Jde o směrování, vědění a poznání výsostně individuální, protože každý člověk je jiný, a proto musí každý sám najít svou vlastní cestu do ráje.
Gnostické křesťanství je tedy především o osobním a individuálním směřování každého jednotlivého člověka do říše Ducha, a to prostřednictvím jeho osobního napojení na kosmický princip Krista, jehož poznání a poznávání (Gnosis) ho vede do ráje.
Velká chyba gnostického křesťanství však spočívá v jeho neschopnosti přijmout fakt, že jím uznávaný, kosmický princip Krista, vstoupil z obrovské milosti Boží do materiálního a fyzického těla, aby se s lidmi na zemi dostal do vysloveně osobního kontaktu, a formou jejich vlastního, lidského slova jim ukázal, jak mají správně žít, myslet, cítit a hovořit, aby se dostali do království nebeského.
Tato neuvěřitelná skutečnost je výstižně vyjádřena v evangeliích: "A Slovo tělem se stalo a přebývalo mezi námi". Vznešené a pravěčné Slovo Boží, totožné s kosmickým principem Krista tak, jak jak jej vnímá gnostické křesťanství, tedy přijalo formu lidského těla a v osobě Ježíše Nazaretského přišlo na zem, až bezprostředně k lidem.
To, co se tedy do té doby vznášelo jen ve světě idejí, jako neosobní, čistě duchovní princip, vzalo na sebe podobu materiálního lidského těla a tváří v tvář člověku mu jasně ukázalo správnou cestu do království nebeského.
Proto Kristus řekl: "Já jsem Cesta, Pravda a Život". To znamená: Moje slova, která vám přináším, jsou ukazateli cesty do ráje. Oni totiž přímo jsou touto Cestou! A jsou také Pravdou bytí a jejich naplnění člověku zaručuje Život věčný v říši Ducha.
Osobnost a učení Ježíše Krista byly tedy fyzickou manifestací Cesty, Pravdy a Života, ke kterým se utíkali gnostičtí křesťané, jako ke kosmickému principu Krista.
No a právě z tohoto důvodu dává židovské křesťanství Ježíši Nazaretskému pojmenování Kristus, protože jeho osobnost opravdu považuje za reálnou, fyzickou manifestaci kosmického principu Krista.
Nesmírnost této velké Boží milosti však nebylo gnostické křesťanství schopno vůbec pochopit a jeho současní přívrženci to nejsou schopni pochopit dosud.
No a právě neschopnost toho pochopení je velkým mínusem gnostického křesťanství a naopak, velkým plusem křesťanství s židovskou tradicí.
Ale židovství, a z něj vycházející křesťanství s židovskou tradicí má také své velké své mínusy. Židovské náboženství, které přišel Ježíš reformovat, bylo totiž ovládnuto lidmi rozumu. A tito lidé rozumu, kteří se vzdálili od vnímání a porozumění Ducha, se stali poslušnými nástroji Temnoty. Od počátku brojili proti Ježíšovi, jehož učení, přicházející z Ducha svým rozumem již nechápali, a nakonec se jim ho podařilo zavraždit.
A když Temnota nedokázala ani vraždou Ježíše jeho učení eliminovat, neustala ve svém snažení a infiltrovala se prostřednictvím lidí rozumu také do křesťanství. A tito její věrní služebníci v řadách křesťanství se usilovali znehodnotit učení Ježíše Krista tak, aby již nebylo cestou ke Světlu. Snažili se ho tedy zavraždit podruhé tak, že pokřiví jeho učení.
A rozumoví lidé v křesťanské církve, jako poslušné nástroje v rukou Temnoty, ho také skutečně zkřivili. A to hlavně tím, že jediný smysl Ježíšova příchodu na zem, spočívající v přinesení Slova Pravdy, ukazujícího lidem správné směrování jejich bytí, zaměnili za zcela jiný smysl. Ním měla být jeho smrt na kříži, podstoupena za vykoupení lidstva.
A tak nakonec spása začala být časem skutečně viděna především v přijetí a akceptování smírné oběti Krista na kříži a ne přednostně v tom, v čem jediném skutečná spása spočívá. A sice, ve vlastním každodenním životě v souladu se Slovem Pravdy, čili v souladu s kosmickým principem Krista, který Ježíš přiblížil lidem tím nejosobnějším a nejbezprostřednějším možným způsobem. Přímo tváří v tvář!
Současný pohled mnoha křesťanů na smrt Krista na kříži, jako na klíčový bod a jediný, hlavní smysl jeho příchodu je tedy nesprávný a chybný, protože svým způsobem odvádí pozornost jiným směrem. A sice od života v souladu s učením Krista, v čem jediném spočívá skutečná spása.
Svou spásu si tedy musí vybojovat každá jednotlivá lidská individualita sama za sebe! To je to nejdůležitější a nejpodstatnější! Jedině na základě takového vážného a dlouhodobého snažení může být potom člověku darováno shora právě tolik potřebné Boží milosti, aby mu mohla být nakonec otevřená zlatá brána království nebeského.
I gnostické křesťanství, i křesťanství se židovskou tradicí má tedy své přednosti a své nedostatky. Moudrý člověk je však schopen vzít si z každého to konstruktivní, budující a duchovně inspirující, a využít to k vlastnímu, osobnímu duchovnímu růstu a vzestupu.
Nemoudrý člověk má však tendenci přiklonit se ve své selektivní nemoudrostí buď na stranu gnostického křesťanství, nebo na stranu židovského křesťanství. A všechno dobré a správně vidí pak pouze v tom druhu křesťanství, na jehož pozicích stojí. A všechno ostatní odsuzuje jako falešné a špatné. Nechce totiž pochopit, že ve všech lidských snahách zde na zemi je něco dobré, ale zároveň také něco špatné. Úkolem moudrého člověka je rozpoznat to dobré a řídit se tím. Ale zároveň musí rozpoznat také to špatné a nesprávné, a zavrhnout to.
No a účelem tohoto textu je, abychom se stali moudrými. Abychom se stali lidmi myslícími a kriticky svažujícími nejen ve vztahu k různým formám a podobám křesťanství, ale absolutně ke všemu, co nám život přináší.
kusvetlu.blog.cz/... ve spolupráci s M.Š