Ačkoliv tedy máme mnohé ve svém životě opravdu dlouhodobě naplánováno, pokud jsme se ve svém plánování nedostali až za hranici vlastní fyzické existence, musíme se považovat za lehkomyslných. Za tak lehkomyslných, že je to až člověka nedůstojné!
A je zvlášť smutné, že ani mnozí věřící ve svém vědomí nepřekročili tuto magickou hranici. Neboť formální příslušnost k nějaké církvi je jedna věc, ovšem hluboké, vlastní, vnitřní přesvědčení o plynulém pokračování našeho bytí po smrti, a tomuto přesvědčení odpovídající hierarchie životních hodnot je druhá věc.
Materialisté sice říkají otevřeně, že po smrti nic není, ale jejich přesvědčení se často zcela rozplývá postupným přibližováním se reality jejich vlastní smrti. Před majestátem smrti si totiž mnozí z nich začínají uvědomovat, že by nakonec přece jen všechno mohlo být úplně jinak.
Pokud budeme vycházet pouze z čistě materialistického předpokladu, že člověk je jenom hmota, která nevyhnutelně podléhá vzniku a zániku, kde se v nás bere ona silná touha po životě i za hranicí smrti? Tuto touhu, zvláště před tváří smrti, jasně cítíme. Je hluboko v nás a nemůže pocházet z hmoty, protože hmota přece zná jenom vznik a zánik, ale ne věčnost.
Naše touha po věčném životě pochází z nejhlubšího jádra naší bytosti - z ducha. Z duchovního jádra, které kdysi dávno, jako nevědomé projevilo v říši Ducha touhu po sebe uvědomění. Na základě jeho touhy mu bylo umožněno vstoupit do hmotného světa, jako do školy, ve které probíhá proces duchovního poznávání a zrání, vedoucí až k plnému sebeuvědomění. Plně si sebe vědoma, duchovní osobnost se pak může vrátit zpět domů - do říše Ducha, odkud pochází.
Každý z nás vnímá a vyciťuje své duchovní jádro. Vyciťuje ho, jako hořící a nepřekonatelnou touhu po životě. Duch v nás totiž jasně vnímá, že existuje možnost věčného života a touha po něm je v podstatě jeho podvědomou touhou po návratu domů.
Existují ale lidé, a není jich málo, kteří toto vše ignorují. Kteří si dali namluvit, že jsou pouze hmotné tělo a smířili se s tím, že jednoho dne o svou fyzickou existenci nevyhnutelně přijdou. Co však s nimi bude, když věřili pouze v hmotu a najednou se ocitnou někde, v čehož existenci nevěřili?
Uvažujme: pokud bychom nemysleli na budoucnost a nešetřili si na důchod, neměli bychom ve svém stáří absolutně nic. A podobně, pokud nepočítáme se životem po smrti a nepřipravujeme se na něj, nebudeme mít také nic.
Mnohokrát se soucitem, nebo s opovržením sledujeme lidi bez domova, kteří zůstali zcela bez prostředků a bez střechy nad hlavou. Ve své lidské ubohosti však všem, materialisticky smýšlejícím nastavují zrcadlo, ve kterém mohou vidět sami sebe v jiné úrovni bytí, po své smrti. Ubozí, ošumělí, strádající, bezradní a plní zoufalství se ocitnou v neznámé realitě, na kterou se vůbec nepřipravovali. V existenci které vůbec nevěřili a proto tuto eventualitu vůbec nezohlednili ve svých kalkulacích.
Neboť vedle erudovaných rad různých ekonomických poradců, prokazujících potřebu odpovědného spoření na důchod prohlédli výstrahu, která je upozorňovala: Nebuďte nezodpovědní! Shromažďujte své poklady také v nebi! Žijte tedy tak, abyste nejen na zemi, ale i po odchodu z ní mohli žít důstojně.
Už zde na zemi proto třeba vyvinout snahu o ukládání kapitálu v nebi a každý z nás ať dobře zváží, kolik tam má už uloženo a kolik si tam každý rok odkládá.
Všem je nám samozřejmě jasné, že to asi nebudou peníze. Že tam platí něco jiného. Co?
Je to dávání! Dávat je možné úsměv, pochopení, porozumění, soucit, radost, povzbuzení, ochotu, poctivost, svědomitost, úctu, péči, trpělivost, upřímnost, spravedlnost, přátelství, čistotu, nezištnost, nebo ochotu pomáhat.
Shromažďujme tedy kapitál nejenom na zemi, ale také na druhém světě, neboť nakonec i onen druhý svět je v podstatě jen úrovní přechodnou, v níž dál, stále výš a stále blíže k duchovní říši budou moci kráčet pouze ti, kteří se na svou cestu zajistili dostatečným množstvím výše zmíněného, duchovního kapitálu.
Ale pozor! Čas je omezený! Naše hrubá hmotnost, ale zároveň i hmotnost jemnějšího druhu, hmotnost druhého světa, v níž se ocitneme po pozemské smrti, obě podléhají procesu vzniku a zániku všeho, co je hmotné.
Hrubá a jemná hmotnost jsou totiž pouze dočasným a přechodným místem, ve kterém se má nevědomé duchovní jádro, pocházející z duchovní říše, rozvinout v plně vědomou, duchovní osobnost. Pouze pak, pokud hodnotově naplní nejvyšší míru pravé lidskosti, se může vrátit zpět domů, do říše Ducha.
Všichni, kteří toto kritérium z jakýchkoli důvodů nedokáží naplnit, zůstanou uvězněni v hmotnosti. Ať již v hrubé, nebo v jemné. Hmotnost však, jak již bylo řečeno, podléhá vzniku, vývoji a zániku. A proto, kdo se z ní včas nevymaní, bude stržen do rozkladu všeho hmotného. Celá hmotnost se rozpadne v prach, aby se po mnoha miliardách let začala znovu formovat k novému tvoření a k novému vývoji.
V obecném hmotném rozkladu bude tedy nutně zničena každá falešná, nesprávně hodnotově zformovaná a materialismem k hmotě připoutána lidská osobnost. Takové je velké vesmírné dění, jehož jsme součástí.
Mysleme proto na svou budoucnost! Budoucnost hmotnou, ale také budoucnost po naší smrti! Zabezpečme si dostatek prostředků pro plnohodnotný život na zemi, ale i na onom světě! Investujme do své budoucnosti! Do té pozemské, ale také do té duchovní! Poslechneme dobrou radu jednoho z nejlepších poradců, jakého vůbec naše planeta kdy měla, který nám doporučuje: Shromažďujte své poklady v nebi! Neboť kde je váš poklad, tam bude také vaše srdce.
kusvetlu.blog.cz/... ve spolupráci s M.Š