Jistý člověk obdělal své pole a zasel na něm pšenici. V noci však tajně přišel jeho nepřítel a zasel mu na pole plevel a bodláčí.
Po čase, kdy začaly rostliny scházet spatřili pomocníci majitele pole, že vedle pšenice vyrůstá i plevel. Šli proto za majitelem a řekli mu: "Jak je to možné? Copak jsme na pole nezaseli pouze dobré semeno?"
Majitel však odpověděl: "Náš nepřítel to udělal."
Na to pomocníci řekli: "Pane, když chceš, půjdeme ihned do pole a plevel vytrháme."
Majitel ale nesouhlasil: "Ne, nikde nechoďte, protože byste při tom mohli vytrhnout i pšenici. Nechte vše spolu růst až do žně. Pak, když pšenici sebereme a dáme do sýpky, vytrhneme plevel i bodláčí a spálíme jej v ohni."
A takto se i stane! Tím polem je totiž Země a pšenicí dobří lidé a jejich myšlenky, city, slova a činy, jejichž prostřednictvím šíří na zemi dobro.
Plevelem a bodláčím jsou však lidé zlí a jejich myšlenky, city, slova a činy, jejichž prostřednictvím šíří na zemi zlo. A oním zlem je nečestnost, nespravedlnost, egoismus, závist, nenávist, chamtivost, necudnost, přehnaná smyslnost, nečistota, lež, ale i povrchnost, nebo plytkost v myšlení, spojená s nezájmem o poznání hlubších souvislostí bytí, jakož i nezájem o dosahování věcí vyšších, vznešenějších a ušlechtilejších.
Až do žně bude tedy toto všechno pospolu! Bude pospolu dobro i zlo a dobří i zlí.
Avšak jen do žně! Jen do žně přátelé! Potom bude pšenice shromážděna do sýpek a plevel spálený v ohni.
A tak, jak pomalu dozrávala pšenice na pozemské pláni, dozrávala i plnost času. Ano, přestože lidstvo téměř nic netuší, nastává čas, kdy majitel vydá pokyn svým pomocníkům, aby zahájili žeň.
A hle, již se blíží andělé se železnými srpy, aby sklidili úrodu lidských duší z pozemské pláně. Aby sklizenou pšenici shromáždili v sýpkách majitele pole a plevel a bodláčí spálili v ohni.
Čas třídění nastává! Čas žně se blíží! A nic na tom nemůže změnit ani fakt, že plevel a bodláčí se vesele rozmáhají po celé zemi. Že prorůstají vším a pomalu, ale jistě dusí pšenici na poli.
Čas žně se přiblížil, i když mnozí, a žel i mnozí věřící o tom nechtějí nic slyšet, protože nepoznávají plnost času. Zde však nepomůže ani nevědomost, ani odpor, ani nevůle lidí, protože takto bylo rozhodnuto Majitelem Země již před věky.
Země byla darovaná lidem, aby na ní dozrávali, rostli a rozvíjeli se v dobru, ušlechtilosti, čestnosti, spravedlnosti, lidskosti, ohleduplnosti a mnoha jiných ctnostech, aby jednou, když přijde žeň, přinesli v tomto směru bohatou úrodu. Aby se stali plnohodnotnými a skutečnými lidmi, kteří budou smět žít ve stvoření Pána neustále, protože se naučili všechny a všechno kolem sebe podporovat, ochraňovat a zušlechťovat.
V takovém smyslu plnohodnotný člověk, k jehož ideálu se mají lidé na zemi dopracovat, dostane od Tvůrce a udržovatele života dar plnohodnotnosti bytí. Dar plnohodnotnosti bytí, spočívající v milosti žít věčně! Smět se věčně radovat s trvalého bytí, naplněného trvalou podporou, pozdvihováním a ochraňováním všeho a všech kolem sebe. K této metě má člověk dospět a stát se tak užitečným zrnkem pšenice, ochraňovaným v Pánově sýpce.
Pokud tak neučiní, bude připočten k plevelu a bodláčí! K plevelu a bodláčí, jejichž plody jsou egoismus, nečestnost, nešlechetnost, přehnaná smyslnost, nedostatek touhy vyšších a ušlechtilejších hodnotách a mnoho jiných nectností. K plevelu a bodláčí, které budou spáleny v ohni!
Čas žně se blíží a nic nemůže zastavit toto předurčení. To jediné, co ještě můžeme je ze všech svých sil využít zbývající časový prostor na to, abychom mohli být započtení mezi pšenici a tím se vyhnuli osudu plevele a bodláčí.
Neboť každý, kdo je jakýmkoli způsobem připoután ke špatnému a arogantně se vysmívá všem výstrahám myslíc si, že tak, jak to šlo dosud to půjde neustále, každý takový člověk nese již v této chvíli pečeť smrti na svém čele. Pečeť definitivní duchovní i tělesné smrti, spojené s vymazáním jeho jména i jeho bytí ze zlaté knihy života tohoto nádherného univerza.
kusvetlu.blog.cz/... v spolupráci s M.Š