Je světový tržní systém přirozenost nebo zkáza?

2. březen 2017 | 18.04 |

nJe princip volného trhu přirozenou součástí lidské společnosti nebo nikoliv? Odpověď na tuto otázku má většina lidí, jak se zdá, dopředu ujasněnu: Volný tržní systém k životu na Zemi patří! Je přece hybatelem veškerého vývoje! Kopíruje boj o přežití všech živých organismů v přírodě, a tím je přirozeným. Navíc je po tisíce let osvědčeným akcelerátorem motivace a inspirace všech materiálně úspěšných lidí.

Oproti těmto tvrzením staví však určitá část lidí nezpochybnitelná fakta: tržní hospodářství může být snadno nespravedlivým, může vést dokonce k manipulativnímu ovládání jedněch druhými, volný trh většinou postrádá sebereflexi a může vést až k vlastnímu zničení zdrojů, které jsou přitom paradoxně předmětem smyslu samotného tržního hospodářství.

Tato fakta argumentovaná určitou menšinou lidí jsou právě dnes stále viditelnějšími, a to ať už se jedná o krize finančního druhu, tedy zdražování energií a potravin, či ať se jedná o nejrozličnější podobu poškozování životního prostředí nebo úpadek etiky a morálky v celospolečenském ovzduší.

Světový tržní systém s volným, neregulovaným trhem, světový tržní systém s regulovaným chráněným trhem, světový tržní systém se silnou vlastní či světovou regulací, anebo nakonec úplně jiný systém hospodaření? Který systém je nejvhodnější pro lidskou společnost?

Odpověď na tuto otázku nelze hledat jen v ekonomických příručkách. Protože zde na Zemi je propojeno vše se vším, nelze jednoduše ani vlastní ekonomickou podstatu lidských potřeb oddělit od potřeb duchovních, neboť tím by byla učiněna fatální chyba již v samém základu nastavování jakékoliv nové podoby hospodaření. To ostatně stále zřetelněji potvrzuje současná celosvětová společenská krize, která narůstá nezadržitelným tempem k vrcholovému bodu zlomu.

Duchovním potřebám je zde nutné rozumět jako poznání a respektování pravého smyslu existence člověka na Zemi. Tímto smyslem je získání si duchovní, osobnostní zralosti ve smyslu přibližování se ideálu lidsky duchovní osobnosti, která ve své čistotě a moudrosti cele harmonicky souzní s vývojem dění v celém Stvoření. Toto dění ve Stvoření je vystavěno na Boží Vůli, tedy na přesně dokonalých zákonitostech, které následně lépe či hůře, úměrně své zralosti, přejímá a zpracovává veškerý život ve Stvoření, tedy právě i lidská společnost zde na Zemi. Naplnění skutečného smyslu života člověka na Zemi má jej pak následně vést dále vzhůru do úrovní Světla, do Ráje, do úrovní, které jsou také pravým, provždy přetrvávajícím známým blaženým domovem lidského ducha.

Naplnění pozemského života v těchto nových souvislostech tak zcela samozřejmě mění poměr potřeb pozemského člověka, a tím se také dotýká tisíců od toho se odvíjejících každodenních záležitostí.

Nemá to však být nikdy jen tupým následováním nějakých nařízení, nýbrž tím zcela zásadním a prvním u člověka musí být pochopení, že směr života má vést k nalezení harmonie v soužití s druhými lidmi, harmonie, která jediná v sobě skýtá příslib radosti, občerstvujícího a ozdravujícího štěstí.

Osobního štěstí člověka, které však není prožíváno na úkor ostatních spolulidí.

Tím jsou také stanoveny základy pro úspěch v hospodaření, a to jak v hospodaření osobním, tedy hospodaření jednotlivého člověka, tak i v hospodaření vytvářejícím tržní systém společnosti.

Regulací tohoto systému musí být právě ona součást duchovních potřeb člověka. Pozemská tvořivost a dovednost, tedy duchovní nadání člověka musí být samočinně regulováno znalostí toho, proč jsme zde na Zemi a jaký princip musí být dodržován při dosahování osobního štěstí jednotlivce - tedy znalost o souvislostech, z nichž teprve může přirozeně vyrůstat celková harmonie v životě lidí na Zemi.

Ve skutečnosti je v tomto poznání zakotven požadavek na zušlechtění onoho principu konkurenčního boje - boje, jenž panuje v přírodě - na stupeň, kdy veškerá dovednost a síla lidí je uplatňována za účelem spolupráce a vzájemné posily. I v tom má lidský duch jako jednotlivec možnost dosahovat naplnění původního konkurenčního soutěžení zcela v jiné podobě, v podobě úspěšnosti při řešení úkolů s tím souvisejících. Tím bude moci i takto stoupat ve společenském postavení ve svém vzrůstu vzhůru, aniž by to bylo v rozporu s čistotou jeho duchovního směřování. Naopak, výsledky jeho čistého úsilí budou jen pomáhajícími nejen pro něho samého, ale pro celou širokou společnost lidí. Samozřejmě to vše bude platit jen za podmínky, že nakonec nepodlehne pýše a samolibosti.

Principy správného hospodářského systému na Zemi musí plně respektovat zákon pohybu a zákon nutného vyrovnání. To znamená, že vše se musí vyvíjet vzhůru, nikoliv však nutně obratově - kvantitativně, ale především kvalitativně. Mnoho dnešních pozemských řemeslných oborů bude tak muset opět přejít na svůj původní směr, tedy ze sériovosti přejít na zakázkovou výrobu, která ve svém stálém zdokonalování dosáhne ve výsledku uměleckého rozměru, tak jako tomu bylo v minulosti u cechovních řemesel. Respektování zákona dávání a braní povede pak jen ke zdravému hospodaření bez městnání a hromadění zisku na jedné straně a bez kolování znehodnoceného platidla na straně druhé. Ostatně veškerý obchod mezi lidmi a státy bude stejně nucen dříve či později nastoupit vlivem blížících se událostí zcela reálnou rovinu. To znamená, že budou odstraněny nakonec i veškeré dnešní spekulace a umělá burzovní překupování.

Základní obchod se vrátí na rovinu lokálního - místního hospodaření, a to především z důvodu zásadní změny v hospodaření s energií v dosavadním hospodářství. Dálkový dovoz a vývoz zboží se stane na delší období zcela neekonomickým.

Přednost tak zpětně získá lokální produkce a obchod, a to především v rámci obcí a regionů, maximálně v rámci státu.

Aby se mohlo dosáhnout lidskou společností nalezení nového vztahu k systému hospodaření, bude muset nejprve přijít nanejvýš potřebné obrození v duchovních potřebách člověka. Spolu s tímto obrozením pak bude muset nadejít osvětový proces, který ve výsledku zavede nové poznatky o smyslu lidského života na Zemi do školského systému, a tím se následně během několika generací postupně stane přirozenou součástí celé lidské společnosti.

Nucené regulace v hospodaření, které dočasně budou vyvolány blížícími se ekonomickými a společenskými otřesy jako následek celosvětové krize stávajícího společenského systému, budou moci být po čase opětně zmírňovány v souladu s tím, jak se bude osvědčovat a zažívat již zmiňovaný princip úsilí o celkovou harmonii v mezilidských vztazích.

Hodnoty jednotlivých výrobků a služeb se v budoucí době budou určovat v přímé návaznosti na produkci přírodních a zemědělských zdrojů - tedy v návaznosti na poměr času a lidské práce, která bude vynaložena k vypěstování základních potravin a k výrobě čistých energií. Potravinová a energetická soběstačnost jednotlivých zemí stane se tak základní podmínkou společenského existenčního udržení a vzestupu.

Energie a potraviny budou jako jediné také pravděpodobně již trvale určovány státními regulačními tabulkami každé jednotlivé země, a to nikoliv na základě spekulace, nýbrž na základě energetické náročnosti vypěstování 1 kg základních potravin. Tato výpomocná regulace potravin a energií bude současně i částečně ovlivňovat ceny ostatních výrobků a služeb, ačkoliv tyto ceny budou jinak záležitostí onoho volného, avšak již duchovně zušlechtěného principu tržního hospodářství.

Spojení duchovních potřeb člověka s čistě pozemskými potřebami je tedy možné, ba dokonce stále více se ukazuje jako jediné možné a tím žádoucí pro vyřešení stávající, stále dramatičtější situace v ekonomice světa. Bez tohoto propojení je systém tržního hospodářství možné přirovnat k řítícímu se vlaku, jenž se blíží do konečné stanice. Tato stanice se jmenuje - krize - a je hrozivým příslibem možného zničení všech lidských hodnot, jakkoliv se nám dnes ještě zdá, že veškerý komfort vnitřního vybavení vlaku je stále týž a nám, jako vezoucím se pasažérům, stále dobře slouží. Ten, kdo však dokáže již dnes vyhlédnout z okénka, vidí obrazy, které svědčí jen o blížícím se momentu, kdy dosavadní komfortní pohodlná jízda skončí nečekaným nárazem.

Po vzpamatování se z tohoto nárazu a sečtení všech škod přijde pak čas, kdy lidstvo bude hledat jiný směr vývoje, než ten, po kterém dnes spěcháme vstříc krizi.

Je proto dobré již dnes přemýšlet o tom, jak by měl tento nový směr vypadat.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře