Dnešní člověk nedoceňuje drtivou moc Stvořitele

13. říjen 2016 | 17.17 |

zzz17 Když čteme o velkých činech Hospodina, spojujeme si je zpravidla pouze s minulostí. A to je chyba, protože naše přítomnost na tom zhola nic nezměnila. Jediné, co se změnilo je lidská slepota vůči těmto skutečnostem, které kdyby jsme pochopili, mohli by jsme je reálně aplikovat také v současnosti.


 

V Bibli se nachází velké množství příkladů toho, jak je možné zvítězit i proti obrovské přesile. Jak lze v přeneseném slova smyslu úspěšně zdolávat věci, na první pohled nemyslitelné a z hlediska běžné materialistické logiky naprosto nemožné.


 

Možné je ale téměř vše, pokud je na naší straně Moc nejvyšší, protože zdar a vítězství se stávají osudem každého, komu razí cestu ruka Páně. A možná právě toto poznání patří mezi to nejpodstatnější, co nám má zprostředkovat Starý Zákon a co můžeme použít a aplikovat také v dnešní době.


 

Žel, jisté vítězství za podpory vyšší Moci je eventualitou, se kterou racionalističtí lidé dneška již vůbec nepočítají. Jde o poznání, které naše materialistická civilizace již dávno ztratila.


 

Zkusme si však toto zapomenuté poznání trochu přiblížit a pak jej využít v našem vlastním, osobním životě. Snad ani netušíme, jak moc jej můžeme již v brzké době potřebovat.


 

Izraelský národ se v dávných dobách starozákonních mnohokrát ocital v situaci, kdy musel bojovat s nepřáteli. V situaci, kdy byla v sázce celá jeho existence. Jeho bytí, nebo nebytí.


 

Za takových dramatických okolností, balancujících na hranici katastrofy však izraelští králové zpravidla učinili jednu mimořádně důležitou věc.

Obrátili se s prosbou na Hospodina a úpěnlivě se k němu modlili za svou záchranu.


 

Jako odpověď od Nejvyššího následně obdrželi ústy nějakého z proroků slova přibližně takovéhoto významu: Nebojte se! Já Hospodin a Vládce zástupů budu bojovat za vás! Buďte odvážní! Nelekejte se svých nepřátel, protože je vydám do vašich do rukou.


 

Slova přízně Hospodina byly následně oznámeny vojsku, které se s vědomím jeho podpory odvážné vrhlo na nepřítele a porazilo jej i přes mnohonásobnou přesilu.


 

Tím se vždy jenom opět potvrzovaly slova Nejvyššího, který povolanému národu kdysi zaslíbil: Když mi zůstanete věrni, když si mě budete ctít a budete zachovávat má přikázání způsobím, že pokud budete muset bojovat proti nepříteli, jeden z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc.


 

Nicméně tato slova Nejvyššího platí nejenom v boji, ale také v míru. Platí také v každodenním, běžném životě, ve kterém se bude člověku dobře dařit jedině tehdy, když bude ctít Pána tím, že bude zachovávat jeho přikázání.


 

Ctít si Pána a plnit jeho přikázání! Uvažovat o jeho Vůli a snažit se ji naplňovat v našem každodenním životě. Zpívat mu chvalozpěv prostřednictvím svých čistých myšlenek a dobrých, ušlechtilých činů. Kdo takto jedná, na toho se snese přízeň Páně. Zdar a vítězství, jako i štěstí a radost pak natrvalo zavítají do jeho domu.


 

Žel Izraelci navzdory mnohým zázračným pomocem na Pána často zapomínali, přestávali si jej ctít a neplnili jeho přikázání. Poté však, místo slíbeného požehnání a pomoci okusili jeho hněv a trestající ruku.


 

Jistého času se tak jednou opět ocitl Izrael v nebezpečí ohrožení mnohem početnějším nepřítelem. V obavě o svůj národ uzavřel izraelský král smlouvu o spojenectví s jinými králi nežidovského původu. Společně vytvořili alianci, počtem značně převyšující vojenské síly nepřítele.


 

A tehdy Hospodin vyslal k izraelskému králi svého proroka, aby mu jeho ústy řekl: Protože jsi nehledal pomoc u mě, ale u lidí této země, vydám tě do rukou tvých nepřátel. Nic vám nebude platná vaše aliance! Na tebe a tvůj národ dopustím neštěstí proto, abyste ve své bolesti a bídě konečně pochopili, že s důvěrou se máte obracet pouze na mě jediného.


 

Na koho a na co se však spoléhají lidé dneška? Především na peníze, na vědu, na techniku, na ekonomiku, na své znalosti a na ještě mnoho jiných, pouze materiálních věcí. Jenom ne na Hospodina!


 

Lidé žijí v domnění, že si již ve všem vystačí zcela sami a Boha vůbec nepotřebují. Již se totiž staly podle jejich názoru schopnými spoléhat sami na sebe a na to, co vymysleli a vyrobili. Něco Vyšší ji​ž není proto vůbec nutné. Lidé si již mohou volně a svobodně žít tak, jak oni považují za dobré. Klidně proto šlapou po všech zákonech a přikázáních Nejvyššího.


 

Z hněvem však shlíží Hospodin na lidskou pýchu a domýšlivost. Na lidské namáhání, egoismus a nemorálnost. Směšnými a nicotnými se mu jeví cesty lidské, tak nesmírně vzdálené od respektování jeho zákonů a přikázání.


 

A pro tohle všechno se v moderní obměně s největší pravděpodobností zopakuje totéž, co kdysi, když se výše zmíněný izraelský král více spoléhal na obrannou alianci vytvořenou s lidmi, jako na Hospodina.


 

Protože se tedy lidé dneška ve svém životě spoléhají na množství nejrůznějších věcí, jenom ne na Hospodina, protože hledají jen svou vlastní vůli a ne Vůli Nejvyššího, protože šlapou po jeho zákonech a přikázáních, protože si vytvořili své vlastní zákony a své vlastní přikázání, pro tohle všechno budou vydání zkáze!


 

Jejich díla budou rozbité tak, jak se v hněvu rozbíjí hliněný hrnec! Nemilosrdně a na prach! Nebo ve všem, co vytvářeli nebylo úcty k Nejvyššímu, k jeho zákonům, k jeho přikázáním a k jeho Vůli. Nicméně to, čemu chybí takovýto druh úcty je ve stvoření nepotřebné a jako nepotřebné bude zničeno. Stane se tak proto, aby lidé konečně poznali, že bez přízně Hospodina nezmůžou nic. Že nic nezmůže a absolutně nicotné je všechno jejich vzdělání, všechny jejich peníze, věda, technika, nebo cokoli jiného. To vše je totiž absolutně bezcenné, pokud se v tom nezrcadlí úcta k Nejvyššímu, k jeho Vůli, k jeho zákonům a k jeho přikázáním.


 

Pak lidstvo pozná, kdo je Pán, vládce nebe i země, před jehož hněvem nemůžete nic obstát. Pak pozná Pána, který silou svého ramene podvrátí pyšné a prázdné lidské dílo. Nebo Hospodin bije a sráží ve svém hněvu vše, co se mu protiví, ale naopak žehná, ochraňuje a pomáhá všemu, co dbá jeho Vůle a jeho přikázání.


 

Tisíceré požehnání, nebo tisíceré muka! Ty sám jsi člověče způsobem vlastního života, postojem k Hospodinu a k jeho zákonům vybíráš, co chceš. A toho se ti pak z rukou Nejvyššího v spravedlivé odplatě dříve, nebo později zaručeně dostane.


 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře