Bylo by však možné blíže objasnit tuto konkrétní situaci:
Pan Němeček byl ve svém minulém životě špatný člověk. Vtělil se na zem znovu a nyní je naopak velmi slušný. Sklízí však zlo ze svého minulého života, takže i když se chová znamenitě, hulvát pan Vyskočil mu to dává všechno pěkně na talíři a pan Němeček dodatečně slízne to, co v minulém životě dával slíznout jiným.
Ale co pan Vyskočil v příštím životě?
Pokud se totiž nyní zachoval jako hulvát a slušnému člověku panu Němečkovi ublížil, mělo by se to v příštím životě pro změnu vrátit zase jemu?
Pokud však pan Němeček musel v tomto životě sklidit ovoce svých předchozích nepravostí, tak pan Vyskočil pouze konal svou povinnost a vrátil mu všechno zlo z jeho předchozího života.
Je tedy pan Vyskočil vinen hulvátstvím vůči panu Němečkovi a má být za to ve svém budoucím životě potrestán, nebo pouze konal svou povinnost? A přestože se i choval jako hulvát, nemůže mu to nikdo vyčítat, protože panu Němečkovi to přece musel někdo vrátit, a tedy pan Vyskočil byl pouze vykonavatelem.
Neměl by tedy dostat spíše odměnu za dobře vykonanou práci? Vždyť pokud panu Němečkovi muselo být během tohoto života ublíženo, tak proč za to trestat toho, kdo mu ublížil? Bylo to přece tak stanoveno.
Odpověď: První zásadní věcí, kterou si musíme uvědomit je, že jakékoliv konání zla, ať už z takového, nebo onakého důvodu zůstává vždy zlem, prostřednictvím kterého si člověk ve vztahu k sobě samému nutně navazuje negativní karmické vlákna. Ideálním stavem na zemi, jako i v celém stvoření je totiž jen a jen dobro. Konáním dobra sice člověku také vzniká karma, ale samozřejmě pozitivní, přinášející pouze štěstí a harmonii.
No a my si teď, právě kvůli objasnění výše zmíněné, spletité situace zkusme teoreticky představit ideální stav na zemi, kdy všichni lidé jednají pouze dobro. Špatný je jen jeden jediný člověk, kterému tím vzniká negativní karma, avšak na zemi už neexistuje nikdo takový, prostřednictvím koho by se mu jeho karma vrátila.
V takovém případě se mu musí vrátit jinak, než od lidí. A sice, třeba prostřednictvím nějaké vážné nemoci, či nehody. Nebo prostřednictvím přírodního dění, jako je úder blesku, pád stromu, zřícení střechy při zemětřesení a podobně.
Úplně jinak to však samozřejmě probíhá v současnosti, kdy se na zemi nachází velké množství lidí, jednajících nejrozmanitější zlo. V takovém případě člověk, vnitřně podléhající nějakému špatnému sklonu, jako je třeba zmíněné hulvátství, závist, nenávist a podobně, bude na základě zákona přitažlivosti stejnorodého automaticky přitahován k lidem, holdujícím stejným neřestem. V jejich přítomnosti a prostřednictvím nich pak na vlastní kůži přežije všechny důsledky negativity, které tyto neřesti sebou přinášejí a které i on sám v sobě přechovává, nebo v minulosti přechovával.
Účelem tohoto prožívání je, aby si dotyčný na vlastní kůži uvědomil podstatu a všechny důsledky svých negativních vlastností a poznajíc je jako zlo se jich rozhodl zbavit. Toto prožívání, které se člověka někdy opravdu velmi bolestně dotýká je tedy výchovného charakteru.
Můžeme v tom ale zároveň vypozorovat i fungování velké, univerzální Spravedlnosti, na základě které musí každý z nás jednoho dne sklidit přesně to, co on sám zaséval. Kdo tedy rozséval nenávist, na vlastní kůži musí zažít plody nenávisti. Kdo rozséval závist, na vlastní kůži zažije plody závisti. Kdo rozséval nemravnost, na vlastní kůži zažije plody nemravnosti a nečistoty. Kdo byl hrubý, na vlastní kůži zažije hrubost. A tak je to se všemi ostatními negativními vlastnostmi.
Ale pozor! Lidé, jejichž prostřednictvím se nám v spravedlivé odplatě na základě naší negativní karmy dostává zla tímto způsobem sami páchají zlo, a tedy sami pro sebe navazují negativní karmu. Negativní karmu, která se bude i pro ně rozuzlovat výše zmíněným, negativním způsobem.
Neboť jak již bylo řečeno, ideálním stavem na zemi a v celém stvoření je pouze dobro, zatímco jednáním jakéhokoliv zla každému nevyhnutelně vzniká negativní karma, z účinky které bude muset být dříve nebo později osobně konfrontován.
A tento obludný kolotoč zla, ve kterém člověk páchá zlo a toto zlo se mu vrací prostřednictvím zla, páchaného jinými lidmi vůči němu samému, tento nikdy nekončící kolotoč zla bude pokračovat na zemi do té doby, dokud to každý jednotlivý člověk nepřehlédne a z tohoto kolotoče nevystoupí. Nicméně vystoupit z něj může jedině tím, že se vnitřně diametrálně změní. To jest, že se polepší!
Pokud tedy dokáže tyto skutečnosti pochopit a na základě toho začne vědomě, ve svých pocitech a myšlení, jako i ve svých slovech a činech pěstovat pouze dobro a ušlechtilost, v takovém případě by si měl ještě zvlášť uvědomit, že jeho čerstvě nastoupená cesta dobra mu dobro nepřinese okamžitě a na druhý den. Pokud totiž začal vědomě sít dobro, jeho žeň nastane určitě, ale ne ihned. Ne hned, protože pokud vložíme semínko nějaké rostlinky do země, musíme také nějakou dobu počkat, dokud vyroste a přinese své plody.
Toto zahájení konání dobra je proto obdobím velmi kritickým, protože ovoce dobra, které jsme se rozhodli konat můžeme očekávat až v blízké, nebo vzdálenější budoucnosti, zatímco z naší minulosti, ve které jsme ještě konali zlo k nám, jako poslední doznívání naší negativní karmy proudí zlo, v spravedlivé odplatě za naše předchozí špatné jednání.
V tomto kritickém období tedy dochází k tomu, že člověk, který se rozhodl konat dobro bývá atakován zlem, na základě čehož si mnozí často kladou otázku, proč tak mnoho dobrých lidí trpí?
My však již víme, že toto utrpení je ovocem předchozí negativní karmy, která se musí rozuzlit, protože každý z nás musí za vše provedené zlo osobně zaplatit až do posledního haléře. Takhle to totiž vyžaduje velká a univerzální Spravedlnost.
Pokud ale člověk pochopí, že zlo, které musí momentálně prožívat je nezbytným karmickým důsledkem předchozího zla, které v minulosti napáchal, a pokud i přesto vytrvá ve svém konání dobra, může si být stoprocentně jistý, že je pouze otázkou času, kdy se jeho karma zcela vyčerpá a kdy naopak nadejde čas žně dobra, které se rozhodl sít.
A ten moment jednoho dne nastane! Za jeho přežití stojí opravdu každá námaha! Špatná karma konečně ustala a ta dobrá konečně nadešla! Tato chvíle se rovná pocitu znovuzrození, i když skutečným znovuzrozením bylo již samotné vědomé zahájení konání dobra. Duše zazáří světlem a život se změní v čistou radost. Člověk, konající dobro sklízí dobro, štěstí a harmonii. A na jejich křídlech letí k výšinám! K výšinám Světla, radosti, štěstí a dobra! Letí nahoru proto, že se konečně zbavil zátěže negativní karmy, která ho do té doby neustále tahala dolů.
Zlo nemá žádné opodstatnění v tomto stvoření! Je neštěstím pro svět i pro každého jednotlivého člověka, který mu holduje. Každým zlým jednáním, ať už prostřednictvím našich myšlenek, našich pocitů, našich slov, nebo činů se dostáváme do soukolí negativní karmy, jejíž účinky nás budou bít, zraňovat a způsobovat nám nepříjemnosti tak dlouho, dokud z tohoto obludného kolotoče zla sami nevystoupíme. Dokud nezačneme konat dobro, totožné se spravedlností, lidskostí, ušlechtilostí a čestností.
Tak dlouho, dokud toto nepochopíme a ve svých životech nerealizujeme, do té doby nás bude tísnit naše negativní karma. A pokud budeme stále setrvávat na pozicích zla a nikdy se neodhodláme plně a absolutně přiklonit k dobru, může se nakonec stát, že se do soukolí naší špatné karmy zamotáme tak, že se z něj už vůbec nebudeme schopni vyprostit. A zákonitý, železný pohyb tohoto soukolí nás nakonec rozdrtí na prach! Na prach, jako něco, co je ve stvoření nežádoucí, protože se to nikdy nedokázalo plně přiklonit k dobru, spravedlnosti a ušlechtilosti.
kusvetlu.blog.cz/... v spolupráci s M.Š