Neobvyklý obraz Stvořitele, který požaduje

29. srpen 2016 | 17.04 |

zzz17Existuje několik velmi vážných skutečností, které by si měl člověk dneška zvlášť uvědomit. V první řadě fakt, že existuje Stvořitel, ze kterého Vůle vše vzniklo a jehož Vůlí je vše udržované. Jeho Vůle je z tohoto důvodu určující a rozhodující pro vše, co existuje ve stvoření. Je proto jednou z nejlegitímnějších požadavků Tvůrce a Majitele stvoření vyžadovat od každého tvora, který smí žít v jeho stvoření poznání a naplňování jeho Vůle.


 

Dále si je třeba uvědomit, že celá ta tisíciletí života na zemi byly darovaným časem určeným k tomu, abychom toto nejdůležitější poznání pochopili a zrealizovali ve svém životě.


 

Dále si je třeba zvlášť uvědomit, že čas milostiplného čekání na to, dokud to člověk pochopí a zrealizuje není nekonečný. Musí si uvědomit, že i všechny lidské představy přesahující trpělivost Boží má své hranice. Musí si prostě uvědomit, že jednou čas našeho učení skončí a další prostor, další možnost života ve stvoření dostanou už jen ti, kteří jej správně využili. To jest ti, kteří pochopili jednu z nejzásadnějších pravd, jaká vůbec existuje, a sice jsoucnost bezvýhradné svrchovanosti Vůle Nejvyššího v díle stvoření a z ní pramenící životní nutnost podřídit se této Vůli.


 

No a dále si je třeba uvědomit, že Stvořitel, Pán a Vládce univerza disponuje mocí i prostředky k tomu, aby pokud k podřízení lidí nedojde dobrovolně, přivodil jej silou své moci i proti jejich vůli.


 

No a nakonec by si měl každý člověk uvědomit, že se nezadržitelně blíží den, ve kterém má v celém stvoření zvítězit Vůle Nejvyššího. A to i na naší Zemi.


 

O všech výše zmíněných skutečnostech nám říká následující podobenství:


 

"Jeden člověk zasadil ve své zahradě strom.

Když vyrostl, každý rok k němu chodil a čekal, kdy přinese ovoce. Když však ovoce stále nepřinášel, řekl nakonec svému zahradníkovi: "Vykácej jej, vždyť pročež bude dále využívat zem?" Zahradník však řekl: "Pane, počkej ještě rok. Okopu jej, pohnojím jej, a pokud ani pak nepřinese ovoce, dáš jej skácet."


 

Jaká je skutečná totožnost hlavních aktérů podobenství a co nám jím má být vlastně řečeno?


 

Člověkem který zasadil strom je Stvořitel, stromem je člověk a zahradou je stvoření. Byl to Stvořitel, který člověku daroval možnost vědomého bytí ve svém stvoření, za co s plným právem Majitele od něj očekává přiměřené ovoce. Ovocem má být odpovídající míra dobrotivosti srdce, odpovídající míra čistoty a ušlechtilosti lidského nitra, čili čistoty myšlenkového života a odpovídající míra ochoty člověka poznávat Vůli Nejvyššího a žít s ní v souladu.


 

Podobenství nám však žel také říká, že ovocný strom, čili člověk dlouhodobě nepřinášel žádné ovoce a proto se jej ten, kdo jej zasadil rozhodl skácet.


 

Jde o nesmírně vážnou věc! Znamená totiž, že Stvořitel už jednou zlomil hůl nad nehodným pozemským lidstvem a jako neužitečný strom se jej rozhodl odstranit ze svého stvoření.


 

Kdo však je oním zahradníkem, který prosil Majitele zahrady o roční odklad? Zahradníkem, který se rozhodl poskytnout neplodnému stromu zvýšenou péči?


 

Oním zahradníkem je Boží Láska, která dala lidem poslední šanci. Boží Láska, která je protipólem Boží Spravedlnosti. A Pán z této Lásky přišel na zem, aby ji zkypřil svým Slovem. Aby zemi daroval své Slovo. V něm bylo lidstvu ukázáno, jak má správně myslet, mluvit a jednat tak, aby bylo schopno v co nejkratší době přinést ovoce, oprávněně požadované Majitelem zahrady.


 

Znamená to tedy, že čas, ve kterém v současnosti žijeme je časem nastaveným. Znamená to, že lidstvo žije v nastaveném čase, v němž má, ba musí přinést požadované ovoce. Lidé jej už prostě musí přinést pokud nechtějí, aby byly nakonec vymýceni jako neužitečné stromy, které pouze zneužívají zem.


 

Taková je holá pravda o člověku, žijícím ve stvoření. Taková je nepohodlná, nechtěná a nepříjemná pravda těchto dnů. Pravda, která žel nezaznívá z kazatelen, ani z úst duchovních učitelů a mistrů, protože to není nic, co by by se jejich stoupencům dobře poslouchalo.


 

Žádné lidské uhýbání a mlžení však nemůže nic změnit na oné tvrdé pravdě o ostří sekery, svištící vzduchem směrem ke kmenů všech stromů, které nechtějí přinášet Stvořitelem právem požadované ovoce.


 

Láskou Boží nastavený čas se pomalu blíží ke konci a ocelová sekera v rukou Boží Spravedlnosti zanedlouho vytne všechny neužitečné stromy z nádherné zahrady tohoto stvoření, jejíž součástí je i naše Zem. Kdo bude mezi nimi, může si za to sám pro svou vlastní lhostejnost.


 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře