Nevědomost? Egoismus? Bláznovství?

15. srpen 2016 | 16.18 |

Priroda2Nezvykle tvrdým způsobem budeme hovořit o problému, který dokonale odhaluje míru lidského odtržení od přírody a tím od schopnosti chápat a porozumět tomu nejjednoduššímu a nejpřirozenějšího dění kolem nás.


 

Lidstvo si totiž vytvořilo svůj vlastní svět se svými vlastními hodnotami a bezohledně nimi šlape po hodnotách velkého celku univerza, jehož je součástí. Avšak tímto pádem součástí škodlivou, nepřátelskou a destruktivní! Je chorobou části velkého celku univerza. Je chorobnou částí, které byl v nekonečné lásce darovaný čas k tomu, aby se prostřednictvím poznání a přehlédnutí okolní reality konečně uzdravila.


 

Pokud ale bude zhoubná nemoc této části přetrvávat, bude prostě muset být oddělena ostrým řezem, aby donekonečna neotravovala harmonii velkého celku nádherného univerza.


 

O co konkrétně jde?


 

První polovina července 2016 se vyznačovala vedry, výrazně přesahujícími 30 stupňů Celsia. Užitkové rostliny živořili a příroda trpěla suchem. Horka značně znepříjemňovali život zejména starším lidem, ale daly zabrat i mladším.


 

A pak, jakoby na zavolání přišla první vlna dešťů, která byla pro všechny doslova požehnáním. Pro užitkové rostliny, pro přírodu i pro lidi, protože kromě tak potřebné vláhy přinesla i osvěžující ochlazení.


 

Po dvou, třech dnech přibližně 25 stupňových teplot byla však již půda suchá, protože předchozí deficit vláhy byl velmi velký.


 

O víkendu přišla druhá vlna dešťů. Pršelo celou sobotu i část neděle. Půda byla až do hloubky promočená a výrazné ochlazení umožnilo dokonalé využití vláhy rostlinami, jakož i jejich regeneraci po období sucha.


 

Příroda ožila. Vedry a suchém vybledlá barva zeleně se stala sytou a svěží. Bylo očividně evidentní, že z hlediska přírody šlo jednoznačně o požehnání.


 

V denním tisku se však právě během zmíněného deštivého víkendu objevil článek s názvem: "Počasí se zlepší až po deštivém víkendu." Psalo se v něm zhruba toto: "Ošklivé počasí, déšť a vítr nás budou sužovat hlavně v sobotu. V neděli by mělo být přeháněk méně, ale počasí určitě nebude vhodné ani na koupání či opalování. Zlepšovat se to začne až v průběhu následujícího týdne. V pondělí by už hrozba deště měla být menší a v dalších dnech budou teploty ze dne na den stoupat.


 

Nešťastní jsou zejména provozovatelé koupališť. Manažer jednoho z nich řekl: Jakmile se zhorší počasí, respektive lidé si jenom vyslechnou horší předpovědi, následující den na koupaliště nepřijdou. Tehdy je to hotová katastrofa. "


 

Tolik článek. Co však má být tímto všem řečeno?


 

Před naším zrakem se zde v plné nahotě odhalují dva diametrálně odlišné pohledy na realitu, či dokonce dvě zcela rozdílné reality. Jedna je realitou přírodního dění, které je člověk součástí a která jej prostřednictvím zemědělských produktů živí. Druhou je realita světa lidí. Realita, beroucí v úvahu pouze co největší zisky, bez ohledu na cokoliv jiného.


 

Pro přírodu byl tedy déšť a ochlazení doslova požehnáním, avšak pro člověka moderní doby, odtrženého od přírody naopak neštěstím. "Hrozba deště", jak se vysloveně píše ve výše uvedeném článku totiž atakuje výši zisků a možnosti užívání si.


 

Pokud se tedy pokusíme vše obrazně vyjádřit způsobem, zjednodušeným na maximální možnou míru, na jedné straně máme chléb a obživu a na straně druhé zisky a konzum.


 

Na jedné straně máme přírodu, přirozenost a chléb. Na druhé straně zisk a užívání si, které neberou v úvahu potřeby přírody, i když paradoxně člověk sám je její součástí. Ona jej živí a je tedy na ni bytostně odkázán.


 

Postoj moderního člověka je však postojem absolutního egoismu, který si špiní do vlastního hnízda. Jeho postoj je postojem neuvěřitelné zaslepenosti a obludného sobectví, ignorující vlastní přirozenost. Je to postoj bezohledného výrostka, který ztratil nejelementárnější úctu vůči své matce přírodě. Tato vyšinutá bytost vnímá totiž dar a požehnání jako hrozbu. Požehnání deště jako hrozbu ušlého zisku. Jde o postoj nepochopitelné a vrcholné zvrácenosti, projevující se spíláním místo vděčnosti za příchozí požehnání. Neboť déšť, za který by měli lidé děkovat tak, jak to dělali naši předkové, ještě spojení s přírodou, vnímáme dnes ve svém pomatení jako cosi špatného, ​​co kříži naše plány. Jako hrozbu! Až sem to dopracoval moderní člověk! Stal se žel už prostě neschopným rozpoznávat dobro od zla a skutečné hodnoty od prázdných pseudo hodnot.


 

Člověče, co se to jen s tebou stalo? Proč a kvůli čemu zapíráš sebe samého? Proč zapíráš své přirozené propojení s přírodou a s velkým celkem univerza? Proč se stavíš proti němu? Copak opravdu dopustíš, aby peníze, zisk, materialismus, konzum a užívání si zabili v tobě člověka? Aby zabili v tobě lidskost, jejíž jednou z nedílných součástí je pevná vazba s přírodou? Z její přirozenými cykly a tím s jednoduchostí a přirozeností skutečného bytí? Jak dlouho si myslíš, že ve svém nepřátelství a odtržení od přírody můžeš čelit obrovské síle celku, který reprezentuje?


 

Člověče, uvědom si přece, že nejsi ničím a že síla celku tě odvane jako zrnko prachu, když už bude mít dost tvé bezohlednosti a tvého egoismu, upřeného pouze na sebe. Neboť za současné situace tvého vlastního sebe uvěznění v pomýlené realitě hmoty, peněz, konzumu a zisku si jenom chorobným vředem, kazícím nádheru tohoto stvoření. Si škůdcem harmonie a jednoduché přirozenosti, protože kromě svého bytostného spojení s přírodou postupně ztrácíš i všechny ostatní, vyšší a vznešenější hodnoty, jako je čest, spravedlnost, dobro, nebo ušlechtilost. Ztrácíš, nebo už ani nemáš žádný zájem o věci vyšší a hmotu přesahující. Tímto způsobem si však sám sebe odstřihl od všeho, co má trvalou hodnotu a celou svou duší ses přimkl pouze k hodnotám prázdným a pomíjivým.


 

Ale tak, jak jsou pomíjivé hodnoty, kterým teď věříš, tak rychle pomine i ten poslední zbytek času, ve kterém ti to bylo ještě tolerováno. A tolerováno ti to bylo proto, abys konečně pochopil a přehlédl. Aby ses konečně stal člověkem, protože ta sobecká kreatura, odtržená od přirozenosti a od všech vyšších a ušlechtilejších hodnot, jakou si dnes nemůže v nádherném celku tohoto stvoření již dlouho obstát. Neboť nakonec právě ty přírodní síly, proti kterým tak pyšně a zpupně stála ji jako nečekaný mořský příval strhnou do nenávratna.


 

Jste blázni a sobci, protože ve dnech veder a sucha mluvíte o hrozbě deště! Vy sobečtí blázni vězte však, že je tu úplně jiná, skutečná hrozba, o které nic netušíte a která visí nad vašimi hlavami! Hrozba úplného vymazání vaší, od reality odtržené osobnosti z tohoto stvoření, protože už nejste s ním schopni absolutně v ničem soucítit.


 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře