Migrace nekoresponduje s Vůlí Stvořitele!

15. únor 2016 | 16.38 |

bez_jmena18Lidé se už dávno přestali ptát na to, zda je jejich jednání v souladu s Vůlí Stvořitele a jeho Zákony. Vůbec nás už nezajímá, zda jsou naše názory a naše snahy o řešení nejrozličnějších problémů kompatibilní se Zákony Tvůrce univerza. Můžeme sice ve své svobodné vůli jednat právě takto, avšak naše jednání se tím dostává do rozporu se Zákony univerza, což pro nás musí mít zcela logicky nepříznivé důsledky.


 

Tak je to i s imigrací. Náš fatální nezájem o to, jak bychom měli tento problém správně vnímat a řešit se proto musí nutně skončit katastrofou.


 

Určitě bude tedy přínosné, pokud se pokusme podívat na problematiku imigrace právě z hlediska duchovních Zákonů.


 

V celku stvoření, zahrnujícím v sobě jako hmotný, tak i duchovní rozměr vládne Spravedlnost. Pouze na zemi je tomu vinou lidí jinak. Lidé se totiž o Zákony skutečné Spravedlnosti nezajímají a nesnaží se je vědomě aplikovat do svého každodenního života.


 

Avšak na základě této vyšší Spravedlnosti není vůbec žádná náhoda, na jaké místo na naší planetě a do jakého konkrétního národa se každý člověk rodí. Zrození na zem je totiž procesem, řízeným duchovními zákonitostmi. Ty objektivně a nestranně posuzují všechny kvality lidské duše, všechny její klady a zápory, všechny její chyby, viny, nedostatky, ale i přednosti. No a na základě maximálně spravedlivého a nestranného posouzení se pak každá lidská duše rodí do zcela konkrétního národa na zemi, který představuje to nejvhodnější místo pro její další duchovní a osobnostní růst.


 

V prostředí, které bylo člověku určeno vyšší Spravedlností má odložit své viny, vymazat své chyby a vyrovnat své účty.

A pokud jsou i mnohdy tyto podmínky tvrdé, jsou každopádně spravedlivé, protože právě tak si to člověk zasloužil na základě souhrnu kvality svého předchozího bytí.


 

Spravedlivými Zákony univerza je při posuzování našeho místa na zemi bráno v úvahu především to, co je dobré pro náš duchovní vzestup a ne to, co je nám osobně příjemné. Tyto Zákony mají totiž na zřeteli naše celkové dobro, zatímco lidé mají na zřeteli jen své momentální, hmotné dobro. O zájmy svého ducha a své duše, čili o své skutečné zájmy dbá jen málokdo.


 

Rodná zem představuje tedy pro každého člověka právě to místo na naší planetě, kde má dozrávat ve své lidskosti, čestnosti, ušlechtilosti, spravedlnosti a duchovnosti. V podmínkách, do kterých se zrodil, má za úkol přetvářet sám sebe k lepšímu a zároveň má usilovat i o zlepšení podmínek, ve kterých se ocitl.


 

Posláním každého člověka je totiž bojovat za dobro a spravedlnost právě na tom kousku země, kde se narodil. Tím dozrává jeho osobnost a tím zlepšuje i své vlastní, životní poměry.


 

Lidskou duši, přicházející na zem můžeme připodobnit k rytíři, vstupujícímu na bojiště. Bojiště představují životní podmínky v místě jeho zrození, ze kterého nemá zbaběle utíkat, protože to je jeho osudem.


 

Ocel se kalí v ohni a člověk v utrpení!


 

Toto úsloví platí zvláště ve vztahu k těžkým životním podmínkám, ve kterých má člověk dokázat ustát svou lidskost a rozvinout svůj smysl pro spravedlnost. Duchovní vývoj od nás totiž vyžaduje, abychom se stali bytostmi, pevně stojícími na pozicích dobra, ať už se kolem nás děje cokoliv. Toto je jedna strana mince. Jde o pohled shora, zohledňující zájmy lidského ducha a jeho rozvoj. Jde o osud, který nám byl zde na zemi určen dokonalou Spravedlností Zákonů Stvořitele. Spravedlností, projevující se místem našeho zrození na zemi.


 

A teď se podívejme na druhou stranu mince. Na pohled zdola, čili na pohled čistě hmotný, který nebere na zřetel duchovní Zákony a vyšší Spravedlnost.


 

Člověk, vnímající život takovýmto omezeným způsobem se bude vždy na zemi usilovat pouze o hmotný prospěch. Bude brát v úvahu pouze zlepšení svých materiálních a finančních poměrů. A pokud se mu naskytne možnost zlepšit to nějakým výrazným způsobem neváhá a migruje, byť i na opačný konec naší planety.


 

Ale položme si důležitou otázku: Pokud se budeme mít v cizině lépe, budou tyto lepší životní podmínky dostatečně stimulovat rozvoj našeho ducha a naší duše? Nemůže dojít k tomu, že si sice hmotně polepšíme, ale duchovně budeme stagnovat, nebo ještě dokonce upadat?


 

Pokud se na život díváme pouze z hlediska hmotného prospěchu, je každé jeho zlepšení považováno za věc vysloveně pozitivní. Ale co zájmy našeho ducha a naší duše? Vždyť jak řekl kdysi Ježíš, co je člověku prospěšné, kdyby byť celý svět získal, když tím uškodí své duši?


 

Nepromrháme a nepromarníme tímto způsobem vlastní život, jehož skutečným účelem je právě duchovní rozvoj a duchovní vzestup? A nebudeme si pak snad muset zopakovat tuto lekci školy života, ale ještě v mnohem horších a těžších podmínkách?


 

Myslíte si snad, že je opravdu možné postavit se bez vážných duchovních následků proti rozhodnutí vyšší Spravedlnosti, která každému z nás určila prostřednictvím místa našeho zrození zcela konkrétní místo na zemi, na kterém má žít a působit?


 

Ale protože lidé o těchto věcech nic nevědí a ve své nevědomosti ignorují duchovní Zákony, musí jim jejich postoj nutně přinášet škodu. Škodu duchovní, ale i hmotnou v podobě nejrůznějších problémů, konfliktů, napětí a disharmonie ve společnosti tak, jak je tomu v současnosti ve vztahu k imigraci a imigrantům.


 

Mnohým by určitě mohlo být nápomocné, kdyby se k nim duchovní Zákony univerza dokázali přimluvit lidskou řečí. Pokud by to tedy bylo možné, řekli by nám pravděpodobně asi toto:


 

Člověče, tvé místo je doma! V národě a na půdě, kde ses narodil. Tam máš dozrávat, tam se máš stát lepším člověkem a tam máš usilovat o zlepšení poměrů, v nichž žiješ. Neboť právě toto místo ti určili spravedlivé Zákony Nejvyššího, o nichž spravedlnosti a dokonalosti nepochybuj!


 

Člověče, můžeš opustit svou domovinu. Můžeš odejít do ciziny, ať už na kratší nebo delší dobu. Můžeš poznávat svět a získávat zkušenosti, ale pamatuj, že tvé místo je doma. Tam by ses měl nakonec vrátit.


 

Zde využij své zkušenosti, které si ve světě nabyl! Zde napomáhej k pozvednutí vlastního národa, protože tím zároveň pozdvihneš sebe sama a svou vlastní duši.


 

Člověče, pamatuj, že si jako rostlinka, zasazená na zcela konkrétní místo na zemi, která může jedině na tomto místě dospět k plné síle a kráse.


 

Pokud ale bude prosazena někde jinde, bude jí určitou dobu trvat, než se vzpamatuje. A když se konečně vzpamatuje, nikdy se už nerozvine do takové síly a krásy, jako by to dokázala na půdě, která jí byla Stvořitelem původně určena.


 

Člověče, máš svobodnou vůli a můžeš samozřejmě jednat jinak. Ale věz, že vše, co nemá opory v Zákonech Stvořitele nemůže být dobré, ani správné. A ani to nemůže člověku přinést štěstí, nebo mít dlouhého trvání.


 

PS. Tento text se vztahuje na všechny imigranty ekonomického charakteru. Evropa by je měla vrátit zpět a pokud přispěla k devastaci zemí, z nichž imigranti přišli, pokud se podílela na jejich drancování a rozvratu, měla by jim ekonomicky pomoci, aby odtud nikdo nemusel utíkat.


 

Dočasný azyl by měl být poskytnut pouze lidem, prchajícím ze strachu o holý život. Mezinárodní společenství by mělo přispět k co nejrychlejšímu urovnání tamního válečného konfliktu a také k co nejrychlejší normalizaci životních podmínek do takové míry, aby se dočasní žadatelé o azyl mohli vrátit domů.


 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře