Přikázání a jejich nový, inspirativní výklad

Desatero přikázání představuje soubor základních pravidel pro správný, šťastný a harmonický život lidí na zemi. Poznání těchto pravidel a jejich dodržování totiž člověka staví do souladu s Vůlí Stvořitele. Člověk si tak plní svou základní povinnost tvora vůči Tvůrci. Tvora, který zohledňuje Vůli Tvůrce ve svém každodenním životě, což jediné mu může přinést štěstí, mír a naplnění, protože tento tvor žije přece v Jeho stvoření, podléhajícím Jeho Zákonům.

Dnes, po mnoha staletích, odkdy lidstvo obdrželo Desatero však může být člověku ukázáno, jakým způsobem jsou přikázání propojeny se třemi základními Zákony univerza, na kterých celé stvoření stojí a jejichž prostřednictvím se samočinně naplňuje láska a spravedlnost Stvořitele. Tyto tři základní Zákony vložil do chodu univerza jeho Tvůrce a jsou výrazem jeho všemoudrosti. Každý lidský čin, každé lidské slovo, ba dokonce každá myšlenka i cítění jsou podřízeny účinkům těchto Zákonů, v nichž se sami odměňujeme, nebo trestáme. V jejich spravedlivých účincích se nám za naše dobro dostává dobra a za naše zlo zla, čímž je zaručena absolutní spravedlnost, a to až do nejmenších detailů.

No a oněmi Zákony, oněmi třemi základními pilíři, na kterých stojí chod celého univerza jsou Zákon Zpětného účinku, Zákon tíže a Zákon stejnorodosti. Všechny tři působí jako v rovině hmotné a fyzické, tak i v rovině duchovní.

Prvním je Zákon zpětného účinku, z fyziky známý jako zákon akce a reakce. Každé akci odpovídá přiměřená reakce, říká nám fyzika. V duchovní oblasti to znamená, že co člověk do chodu tohoto univerza zaseje, to také sklidí. Pokud tedy seje svými myšlenkami, svými city, svými slovy a svými činy dobro, sklidí dobro. Pokud ale myšlenkami, city, slovy a činy koná zlo, vrátí se mu zlo. Jakého druhu je totiž akce, takového druhu musí být i reakce. V jednoduchosti této zákonitosti se dokonalým způsobem uplatňuje velká a univerzální Spravedlnost.

Druhým základním Zákonem univerza je Zákon tíže. Na fyzikální úrovni souvisí s gravitací, prostřednictvím níž všechno fyzicky těžké padá dolů a pouze to, co je fyzicky lehkým, nebo co je jiným způsobem schopno překonat zákon gravitace, jen to se je schopné vznést vzhůru.

V duchovní rovině je to podobné. Vše těžké, čili zlé, nízké a nesprávné klesá dolů a zatěžuje nás. Naopak, vše lehké, čili dobré, ušlechtilé a spravedlivé stoupá vzhůru a povznáší nás. I proto je třeba peklo situováno vždy směrem dolů, dokud nebe zcela logicky zase nahoru. Kvalita všeho, co cítíme, myslíme, mluvíme a činíme nás tedy buď v případě zla tlačí dolů, nebo v případě dobra povznáší vzhůru.

No a posledním, třetím Zákonem je Zákon stejnorodosti, jehož prostřednictvím je stejné přitahováno k stejnému. Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá, říká lidové přísloví, naznačující právě účinky tohoto Zákona. Na jeho základě je tedy dobro přitahováno k dobru a zlo ke zlu. Na základě něj vznikají například různé politické strany, čili seskupení lidí stejného přesvědčení, na základě něj vznikají přátelství, či jiné způsoby sdružování a sbližování lidí, majících nějaké společné zájmy. Na základě něho nacházejí vzájemné sympatie třeba kuřáci k kuřákům, alkoholici k alkoholikům, ale i spravedliví, čestní a ušlechtilí lidé k sobě navzájem.

Před mnoha staletími, když nám bylo přineseno Desatero nebyla ještě duchovní zralost lidského ducha na takové úrovni, aby se jim ve vší prostotě a jednoduchosti mohlo říci o třech základních pilířích univerza. Lidem byly proto darovány přikázání, z nichž každé jedno jediné v sobě dokonalým způsobem zohledňuje vliv všech tří výše zmíněných Zákonů. Člověk dávné doby tedy o nich nemusel vůbec nic vědět, přičemž však respektováním přikázání ve svém každodenním životě jednal tak, že mu zmíněné, tři základní Zákony univerza mohli přinášet pouze dobro, mír a štěstí.

No a my si nyní ukažme úzkou vzájemnou propojenost každého přikázání se třemi základními pilíři stvoření, které tvoří Boží Zákon zpětného účinku, Boží Zákon tíže a Boží Zákon přitažlivosti stejnorodého.

První přikázání zní: Já jsem Hospodin tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy, kterým by ses klaněl.

V tomto přikázání se říká, že Stvořitel má být tou nejvyšší hodnotou v našem životě. On a jeho Vůle mají být pro nás tím nejzásadnějším, co vůbec existuje. Jedině k Pánu máme upírat svůj zrak a jedině jeho Vůli zohledňovat ve všem, co myslíme, cítíme, mluvíme a jednáme.

Člověk se má snažit k Pánu a k jeho hodnotám, aby se stal s nimi co nejvíce stejnorodý a aby jako stejnorodý mohl být přitahován k odpovídající stejnorodosti, tedy k Bohu. Jde zde tedy o Zákon stejnorodosti, ale i Zákon tíže, na základě kterého vše dobré, světlé, spravedlivé, čisté a ušlechtilé může, ba musí stoupat vzhůru.

Druhé přikázání zní: Nevezmeš jméno Boží nadarmo.

Znamená to, že jméno Pána musí být vyslovováno pouze s tou nejvyšší úctou. Hluboká a posvátná úcta k Stvořiteli je projevem ušlechtilosti duše. Nicméně každá ušlechtilá lidská duše se stává světlou a lehkou a proto i schopnou stoupat na základě Zákona tíže vzhůru, směrem k Nejvyššímu.

Naopak zlořečení, nebo znevažování jména Nejvyššího bezmyšlenkovitým a povrchním používáním je necnost. Je to hřích, zatěžující lidskou duši, která musí nutně klesat prostřednictvím Zákona tíže dolů do temnoty, vzdalujíc se od Pána.

Třetí přikázání zní: Pamatuj na to, aby si světil sváteční den.

Svěcení svátečního dne spočívá v uvažování člověka nad tím, jak se mu daří v jeho životě kráčet podle Vůle Nejvyššího. V čem jsou v tomto směru jeho přednosti a v čem zase jeho nedostatky, které je třeba zlepšit. Kdo takovýmto způsobem analyzuje každý svůj předešlý týden, ten se v podstatě vědomě snaží stát co nejrovnorodějším hodnotám Nejvyššího a takový člověk bude na základě Zákona stejnorodosti k Nejvyššímu nutně přitahován.

Čtvrté přikázání zní: Cti otce a matku.

Co kdo zaseje, to také sklidí! Jaké kvality je akce, takové jakosti bude i reakce. Za prokázanou čest se tedy člověku samotnému dostane cti a za prokázané dobro se i jemu samému dostane dobra. Avšak za jakékoli projevení zla musí ke němu samému přijít zlo. Čtvrté přikázání tedy jednoznačným způsobem souvisí s neomylným působením Zákona zpětného účinku.

No a se zmiňovaným Zákonem zpětného účinku mají zároveň přímý vztah i všechny ostatní přikázání, které člověka varují před konáním, jednotlivými přikázáními zcela konkrétně specifikovaného zla, protože pokud člověk toto zlo učiní, musí se nakonec vrátit k němu samotnému a musí ho bolestivě udeřit.

Kdo by tedy zabil, seje tím zlo a zlo bude muset nevyhnutelně sklidit.

Kdo by smilnil, seje tím zlo a zlo bude muset sklidit.

Kdo by kradl seje zlo a zlo bude muset sklidit.

Kdo by křivě svědčil vůči svému bližnímu seje zlo a zlo bude muset sklidit

Kdo je žádostivý po manželce bližního svého seje zlo a zlo bude muset sklidit.

Kdo je žádostivý po majetku bližního svého a po čemkoliv, co jeho je seje zlo a zlo bude muset sklidit

Takto se tedy člověk sám musí odměňovat, nebo trestat v neomylných účincích třech základních Zákonů universa, které jsou geniálním odrazem všemoudrosti Nejvyššího. V účincích těchto Zákonů byly totiž už dopředu předznamenány všechny city, myšlenky, slova a činy lidí, za které budou muset nevyhnutelně nést osobní odpovědnost před dokonalou Boží Spravedlností.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.