Dnes, po mnoha staletích, odkdy lidstvo obdrželo Desatero však může být člověku ukázáno, jakým způsobem jsou přikázání propojeny se třemi základními Zákony univerza, na kterých celé stvoření stojí a jejichž prostřednictvím se samočinně naplňuje láska a spravedlnost Stvořitele. Tyto tři základní Zákony vložil do chodu univerza jeho Tvůrce a jsou výrazem jeho všemoudrosti. Každý lidský čin, každé lidské slovo, ba dokonce každá myšlenka i cítění jsou podřízeny účinkům těchto Zákonů, v nichž se sami odměňujeme, nebo trestáme. V jejich spravedlivých účincích se nám za naše dobro dostává dobra a za naše zlo zla, čímž je zaručena absolutní spravedlnost, a to až do nejmenších detailů.
No a oněmi Zákony, oněmi třemi základními pilíři, na kterých stojí chod celého univerza jsou Zákon Zpětného účinku, Zákon tíže a Zákon stejnorodosti. Všechny tři působí jako v rovině hmotné a fyzické, tak i v rovině duchovní.
Prvním je Zákon zpětného účinku, z fyziky známý jako zákon akce a reakce. Každé akci odpovídá přiměřená reakce, říká nám fyzika. V duchovní oblasti to znamená, že co člověk do chodu tohoto univerza zaseje, to také sklidí. Pokud tedy seje svými myšlenkami, svými city, svými slovy a svými činy dobro, sklidí dobro. Pokud ale myšlenkami, city, slovy a činy koná zlo, vrátí se mu zlo. Jakého druhu je totiž akce, takového druhu musí být i reakce. V jednoduchosti této zákonitosti se dokonalým způsobem uplatňuje velká a univerzální Spravedlnost.
Druhým základním Zákonem univerza je Zákon tíže. Na fyzikální úrovni souvisí s gravitací, prostřednictvím níž všechno fyzicky těžké padá dolů a pouze to, co je fyzicky lehkým, nebo co je jiným způsobem schopno překonat zákon gravitace, jen to se je schopné vznést vzhůru.
V duchovní rovině je to podobné. Vše těžké, čili zlé, nízké a nesprávné klesá dolů a zatěžuje nás. Naopak, vše lehké, čili dobré, ušlechtilé a spravedlivé stoupá vzhůru a povznáší nás. I proto je třeba peklo situováno vždy směrem dolů, dokud nebe zcela logicky zase nahoru. Kvalita všeho, co cítíme, myslíme, mluvíme a činíme nás tedy buď v případě zla tlačí dolů, nebo v případě dobra povznáší vzhůru.
No a posledním, třetím Zákonem je Zákon stejnorodosti, jehož prostřednictvím je stejné přitahováno k stejnému. Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá, říká lidové přísloví, naznačující právě účinky tohoto Zákona. Na jeho základě je tedy dobro přitahováno k dobru a zlo ke zlu. Na základě něj vznikají například různé politické strany, čili seskupení lidí stejného přesvědčení, na základě něj vznikají přátelství, či jiné způsoby sdružování a sbližování lidí, majících nějaké společné zájmy. Na základě něho nacházejí vzájemné sympatie třeba kuřáci k kuřákům, alkoholici k alkoholikům, ale i spravedliví, čestní a ušlechtilí lidé k sobě navzájem.
Před mnoha staletími, když nám bylo přineseno Desatero nebyla ještě duchovní zralost lidského ducha na takové úrovni, aby se jim ve vší prostotě a jednoduchosti mohlo říci o třech základních pilířích univerza. Lidem byly proto darovány přikázání, z nichž každé jedno jediné v sobě dokonalým způsobem zohledňuje vliv všech tří výše zmíněných Zákonů. Člověk dávné doby tedy o nich nemusel vůbec nic vědět, přičemž však respektováním přikázání ve svém každodenním životě jednal tak, že mu zmíněné, tři základní Zákony univerza mohli přinášet pouze dobro, mír a štěstí.
No a my si nyní ukažme úzkou vzájemnou propojenost každého přikázání se třemi základními pilíři stvoření, které tvoří Boží Zákon zpětného účinku, Boží Zákon tíže a Boží Zákon přitažlivosti stejnorodého.
První přikázání zní: Já jsem Hospodin tvůj Bůh, nebudeš mít jiné bohy, kterým by ses klaněl.
V tomto přikázání se říká, že Stvořitel má být tou nejvyšší hodnotou v našem životě. On a jeho Vůle mají být pro nás tím nejzásadnějším, co vůbec existuje. Jedině k Pánu máme upírat svůj zrak a jedině jeho Vůli zohledňovat ve všem, co myslíme, cítíme, mluvíme a jednáme.
Člověk se má snažit k Pánu a k jeho hodnotám, aby se stal s nimi co nejvíce stejnorodý a aby jako stejnorodý mohl být přitahován k odpovídající stejnorodosti, tedy k Bohu. Jde zde tedy o Zákon stejnorodosti, ale i Zákon tíže, na základě kterého vše dobré, světlé, spravedlivé, čisté a ušlechtilé může, ba musí stoupat vzhůru.
Druhé přikázání zní: Nevezmeš jméno Boží nadarmo.
Znamená to, že jméno Pána musí být vyslovováno pouze s tou nejvyšší úctou. Hluboká a posvátná úcta k Stvořiteli je projevem ušlechtilosti duše. Nicméně každá ušlechtilá lidská duše se stává světlou a lehkou a proto i schopnou stoupat na základě Zákona tíže vzhůru, směrem k Nejvyššímu.
Naopak zlořečení, nebo znevažování jména Nejvyššího bezmyšlenkovitým a povrchním používáním je necnost. Je to hřích, zatěžující lidskou duši, která musí nutně klesat prostřednictvím Zákona tíže dolů do temnoty, vzdalujíc se od Pána.
Třetí přikázání zní: Pamatuj na to, aby si světil sváteční den.
Svěcení svátečního dne spočívá v uvažování člověka nad tím, jak se mu daří v jeho životě kráčet podle Vůle Nejvyššího. V čem jsou v tomto směru jeho přednosti a v čem zase jeho nedostatky, které je třeba zlepšit. Kdo takovýmto způsobem analyzuje každý svůj předešlý týden, ten se v podstatě vědomě snaží stát co nejrovnorodějším hodnotám Nejvyššího a takový člověk bude na základě Zákona stejnorodosti k Nejvyššímu nutně přitahován.
Čtvrté přikázání zní: Cti otce a matku.
Co kdo zaseje, to také sklidí! Jaké kvality je akce, takové jakosti bude i reakce. Za prokázanou čest se tedy člověku samotnému dostane cti a za prokázané dobro se i jemu samému dostane dobra. Avšak za jakékoli projevení zla musí ke němu samému přijít zlo. Čtvrté přikázání tedy jednoznačným způsobem souvisí s neomylným působením Zákona zpětného účinku.
No a se zmiňovaným Zákonem zpětného účinku mají zároveň přímý vztah i všechny ostatní přikázání, které člověka varují před konáním, jednotlivými přikázáními zcela konkrétně specifikovaného zla, protože pokud člověk toto zlo učiní, musí se nakonec vrátit k němu samotnému a musí ho bolestivě udeřit.
Kdo by tedy zabil, seje tím zlo a zlo bude muset nevyhnutelně sklidit.
Kdo by smilnil, seje tím zlo a zlo bude muset sklidit.
Kdo by kradl seje zlo a zlo bude muset sklidit.
Kdo by křivě svědčil vůči svému bližnímu seje zlo a zlo bude muset sklidit
Kdo je žádostivý po manželce bližního svého seje zlo a zlo bude muset sklidit.
Kdo je žádostivý po majetku bližního svého a po čemkoliv, co jeho je seje zlo a zlo bude muset sklidit
Takto se tedy člověk sám musí odměňovat, nebo trestat v neomylných účincích třech základních Zákonů universa, které jsou geniálním odrazem všemoudrosti Nejvyššího. V účincích těchto Zákonů byly totiž už dopředu předznamenány všechny city, myšlenky, slova a činy lidí, za které budou muset nevyhnutelně nést osobní odpovědnost před dokonalou Boží Spravedlností.
kusvetlu.blog.cz/... v spolupráci s M.Š.