Promluva ke spolupracovníkům

8. leden 2016 | 18.16 |

Priroda2Milí přátelé, přijměte v tomto krátkém textu několik povzbuzujících slov na cestu duchovního úsilí. Spolu s novým rokem nastal pro každého z nás nový úsek životní cesty, v němž budeme tlakem duchovního vyzařování každým svým skutkem rozhodovat o splnění či nesplnění úlohy, pro niž jsme se směli na Zem, do našeho národa, narodit. Tento úsek je možné nazvat úsekem osudovým, protože všechny nitky karmického působení budou v něm v porovnání s lety předcházejícími opět ještě více napjaté. V důsledku toho se začnou vyhrocovat i všechny mezilidské vztahy v rodinách, na pracovištích, ba dokonce i mezi námi. Naše prožívání může být v tomto směru vystupňováno až do krajnosti, na hranici únosnosti, přesahujíc schopnost naší dnešní běžné představivosti.

Toto vystupňování se však nemusí naplnit ve smyslu těžkého prožívání, jak si možná myslíme nebo jak očekáváme podle prožívání z předcházejícího roku. Stejně jako tlak duchovního vyzařování žene na povrch tíži z hloubek našich duší, může vynést také dobro, mající až nepochopitelné léčivé a blahodárné síly. Je na svobodném rozhodnutí každého z nás, jakému prožívání v nás umožníme se projevit podle toho, jaká vlákna budeme vyživovat již dnes svojí každodenní pozorností, svými city a myšlenkami. Přitom však je třeba pamatovat, že destruktivnímu principu temna slouží člověk nejen myšlenkami nenávisti, ale i bezobsažností myšlenek, odkloněných od vznešené Služby. Vše to, co nestihneme pochopit a splnit v tomto roce, bude později ještě těžší na pochopení a splnění.

Nechť bychom se však již rozhodli pro cokoliv - lásku či nenávist, dobropřejícnost či závist, poctivou námahu či nečinnost, hrdost či pýchu, pamatujme, že nic nebude možné vrátit zpět a každé hnutí naší vůle bude zapsáno v paměti Stvoření, aby v čase konečného Soudu, který je podle všech zaslíbených ukazatelů nedaleko, svědčilo v náš prospěch či neprospěch. Prosme v modlitbách, abychom si toto vždy dokázali včas uvědomit, pokud jsme na to možná celá staletí nedbali, a tím si vynucovali vždy nové náročné životní situace v jednotlivých inkarnacích! Dokažme překonat svůj temperament, na nějž jsme se možná celé desetiletí vymlouvali před jinými i sami před sebou, když nám chyběla síla vzchopit se a převzít za sebe plně vědomou zodpovědnost. Dokažme procitnout v duchu tak, abychom na tento rok mohli v budoucím bytí pohlížet jako na rok našeho skutečného obratu na cestě ke Světlu. Tento skutečný obrat se přitom nemusí odehrát viditelně, před zrakem všech, aby se rozplynul v množství pohledů a slov, ale i v tichu samoty, avšak o to intenzivněji, silněji a s nevratnou platností.

Mlýnské kameny našeho osudu mají pro nás tedy připravené mnohé a my se musíme neodkladně správně rozhodnout.

Jestliže nám někdo ublíží a bude možné lehce jej usvědčit, překvapme ho a ukažme mu více než jen jeho chybu! Ukažme mu lásku zakotvenou v našem uváženém a svobodném přístupu.

Vždyť možná právě my potřebujeme zvládnout tuto životní lekci, a proto nám byla moudrým vedením určena na naši prosbu. Pusťme z ruky "kámen" výčitky, jestliže jsme jej předtím nenávistně uchopili vůči druhému, a uvědomme si, že i my jsme mohli být v předcházejících přeměnách bytí jiným na přítěž a nyní je od nás požadováno vyrovnání. A nakonec, kdyby měli naši duchovní pomocníci námi pohrdat tak, jako my někdy pohrdáme jinými, museli bychom být již dávno opuštěni i odsouzeni.

Když na nás dolehne tíže osudu, nereptejme a neprosme hned o úlevu. Raději pokorně prosme o sílu, abychom vše moudře přijali, a pochopili, proč právě my musíme trpět. Vždyť jednou z největších a nejkrásnějších stránek života je skutečnost, že neexistuje bolest, která by v sobě nenesla pro nás poučení, jestliže se mu sami neuzavíráme. Neberme bolesti význam tím, že se jí budeme vzpírat. Už Ježíš nám to svého času radil, protože dobře znal naše pozemské osudy. Upřímná, srdečná, avšak zároveň taktní komunikace nám může v tomto všem vždy nesmírně pomáhat.

Bude-li nás někdo utlačovat, neříkejme o něm, že je špatný, protože jen Bůh může soudit. Raději mluvme o tom, jak nás jednání dotyčného ovlivňuje a co v nás vyvolává. Na to máme jistě vždy plné právo! Nebudeme soudit, ale zároveň vyjádříme své city pro záchranu vztahu.

Člověku, který se věrně utíká k Bohu, bude sloužit všechno jen k podpoře. Vždy tomu tak bylo a jistě to bude platit i pro tento rok. Ať tedy přijde cokoliv, vždy vytrvejme v pokoře! Na Zem jsme si nepřišli oddechnout, ale vybojovat konečný boj o záchranu duše. Na to nikdy nezapomínejme! Vždyť úleva by v nás navodila opět jen pocit bezstarostnosti, a tím by ochromila čistou horlivost ducha. A kdo může o sobě říci, že by toužil po blízkosti Boha a Jeho Spravedlnosti tak vroucně i v hojnosti darů a dostatku, který si přeje?

Každý člověk se může nacházet na jiném stupni zralosti a pochopení Pravdy. V tom můžeme být vzájemně rozdílní. Jedno je však jisté - všichni jsme a zůstaneme stejně odkázáni na Boha, Jeho milost a Lásku. To ať nás spojuje a vytváří mezi námi úctu a upevňuje přátelství.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře