Přitažlivost zlého a šeď dobra

21. prosinec 2015 | 16.28 |

g Zlo má mnoho forem a podob. Mnohokrát také vypadá na první pohled velmi přitažlivě, ba dokonce z krátkodobého hlediska může člověku přinášet i různé výhody, příjemné zážitky, nebo jiný prospěch. Nicméně každý, kdo se rozhodne kráčet přitažlivou cestou zla, ať by dělal cokoliv, ať by si jakýmkoli způsobem "vychutnával" vše, co mu zlo nabízí, dříve nebo později narazí na problém.


 

Pokud totiž bude k sobě opravdu upřímný, musí si přiznat, že ve svém nejhlubším nitru pociťuje nenaplnění. Pociťuje jakousi vnitřní prázdnotu. A toto nenaplnění a prázdnota vnitra se zvlášť intenzivně projevují ve chvilkách samoty a ticha. Duše jakoby truchlila. Jakoby toužila po něčem zvláštním, co neumí zcela jasně definovat, co je však pro ni velmi potřebné a jí se toho nedostává.


 

Člověk dnešní doby ale v tomto směru nehledá a nesnaží se pochopit, o co tady jde. Naopak, snaží se hlukem, hudbou, zábavou a všemožnými jinými věcmi přehlušit toto tiché vnitřní vyciťování. Ono ale vždy znovu a znovu vyplouvá na povrch a nedovoluje lidem být plně šťastnými.


 

Problém totiž spočívá v tom, že prožívání pravého lidského štěstí je navázáno na princip dobra. Pouze úsilí o dobro přináší štěstí! Štěstí, trvalé a skutečné, které nelze zaměňovat za to krátkodobé, nestálé, těkavé a vratké, které nabízí přitažlivost zla.


 

To je první velmi důležitá věc, kterou si musíme uvědomit. A ne jen uvědomit, ale vyvodit z ní i reálné důsledky pro svůj vlastní život. Neboť náš život bude do takové míry kvalitní a šťastný, do jaké míry budeme schopni zachovávat princip dobra ve všem, co činíme. A naopak, náš život bude nekvalitní a nešťastný do takové míry, do jaké míry budeme upadat do nejrozličnějších, nejednou i velmi přitažlivých forem zla a tím se vzdalovat od principu dobra.


 

Druhou důležitou věcí je skutečnost, že pouze dobro jako takové zaručuje nikdy nekončící a trvalý vývoj. Naopak zlo má svou hranici, kterou je sebezničení. Takto dokonale a moudře je to zařízeno v zákonech univerza, v nichž může přetrvat a trvale se vyvíjet pouze dobro a v nichž naopak musí nakonec zlo zahubit samo sebe. Neboť zlo není prvkem konstruktivním a budujícím, ale prvkem destruktivním a tedy k destrukci směřujícím. Zlo se proto může rozvíjet a bujet jen po určitou hranici.


 

Z tohoto úhlu pohledu se nyní zkusme podívat na naši civilizaci. Na současný způsob myšlení a jednání lidí, který je vzhledem k přírodním a ekologickým limitům naší planety trvale neudržitelným. Jinými slovy řečeno, naše civilizace nemůže trvale kráčet tou cestou, kterou kráčí dnes, protože tento způsob myšlení a jednání lidí není schopna zem snést. Od zahájení průmyslové revoluce v 19. století a nástupu takzvaného moderního věku jsme totiž za pár desítek let zničily naši planetu víc, než všichni naši předkové, žijící na ní dosud. A to je už opravdu co říct.


 

Pokud se proto současné chybné myšlení a jednání lidí, zaměřené na hmotu a konzum nezmění, dříve, nebo později musí dojít ke všeobecnému kolapsu, protože cesta zla, ať už je jakkoli přitažlivá a zahalená do jakéhokoliv zdánlivého dobra, prospěchu a modernosti, již z povahy věci samotné nevyhnutelně směřuje ke kolapsu.


 

Kdo nechce nebo není schopen vidět blížící se příznaky tohoto dění, ať už jde o množící se přírodní anomálie, vysokou míru znečištění prostředí, nebo nakonec i rozklad a destrukci mezilidských vztahů, ten je opravdu slepý. Náš svět kráčí do záhuby a nevyhnutelně je s tím třeba něco dělat, dokud nebude pozdě.


 

Náš svět kráčí cestami zla, cestami ztráty všech vyšších a ušlechtilejších hodnot a to, co nás čeká, pokud tuto cestu neopustíme si můžeme přiblížit následujícím příkladem:


 

Když děláte diagnostiku počítače antivirovým programem stává se, že najde virus. Jako první možnost bývá léčení napadeného souboru. Pokud se soubor úspěšně vyléčit nepodaří, druhou možností je jeho smazání.


 

No a nějak takto obdobně to probíhá i v našem univerzu. I v jeho obrovském celku se objevil "virus" v podobě příklonu ke zlému a nesprávnému. V podobě příklonu k materialismu, nespravedlnosti, nelidskosti, chamtivosti, bezohlednosti, podvodu, lži, zvrhlosti, zvrácenosti a tak dále, a tak dále.


 

Nejdříve byla spuštěna funkce s názvem "léčení". Oním léčením bylo poskytnutí velkého časového prostoru k tomu, aby lidstvo v prožívání důsledků principu zla, jakými jsou války, bída a utrpení toho nejrozmanitějšího druhu poznalo na vlastní kůži neudržitelnost způsobu myšlení a přístupu k životu, kteří jsme si zvolili.


 

Pokud ale tento časový prostor nebude správně využit, pokud lidstvo nedospěje k poznání svého nesprávného jednání, pokud tedy "léčení" nebude úspěšné, přichází nezbytné na řadu druhá funkce s názvem "vymazání". Vymazání škodlivého "viru" zla z tohoto krásného stvoření. Zla, které z něj prostřednictvím lidí udělalo chlév.


 

A tak tedy budou muset být "vymazání" a zničení všichni ti, kteří podlehli, věřili a klaněli se zlu ve všech jeho přitažlivých, lákavých a zajímavých podobách. Budou muset být "vymazání", jako škůdci, kterým se tak definitivně vezme možnost dále otravovat život kolem sebe. Dojde k tomu prostřednictvím samočinně fungujících Zákonů ve stvoření, reprezentujících dokonalost a Spravedlnost jejich Tvůrce, konkrétně prostřednictvím Zákona zpětného účinku.


 

Dejme si proto pozor, abychom ve chvíli, až nastane čas, nebyly přerostlí "virem" zla, protože účinky dokonalých Zákonů universa tlačí světové dění k osudové klávesnici "delete".


 

Nicméně kdyby v lidstvu došlo k radikálnímu obratu, ke snaze o všeobecné pochopení nesmírného významu univerzálních Zákonitostí, Zákonitostí dobra, cti, spravedlnosti, lidskosti, ušlechtilosti a duchovnosti a o jejich realizaci v každodenním životě, jednoduše řečeno k příklonu k dobru v celosvětovém měřítku, pak by nemuselo k žádné katastrofě vůbec dojít.


 

A pokud by k ní i vinou lidí nakonec došlo, i naše vlastní, osobní změna k lepšímu má nesmírný význam. Může totiž aspoň do určité míry přispět k eliminování příchozích, negativních důsledků.


 

Vskutku tedy velmi záleží na osobní snaze a osobním postoji každého jednotlivého člověka. Tím můžeme totiž svou vlastní měrou přispět buď k pádu a zhroucení tohoto světa, nebo naopak, k jeho záchraně.


 

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře