Stupně na cestě k pravému ženství 15

3. prosinec 2015 | 16.36 |

Priroda10Posledním stupněm na naší cestě k pravému ženství je stupeň vědomé služby Stvořiteli. Jako základ tohoto stupně je naplňování Prvního přikázání. To spočívá v niterném vztahu každé z nás vůči Bohu, vůči Tvůrci Všehomíra, z Jehož životadárné Síly jsme vznikly a trváme. O tomto svém vztahu nemusíme hovořit, ten vyjadřujeme čistým naplňováním všech dalších Přikázání, která jsou nám dána jako opora pro naši cestu na této Zemi. Není to jen čisté a dobré konání před ostatními lidmi, když jsme jim na očích, ale jsou to i naše nejmenší myšlenky, kterými se zaobíráme, které nikdo nevidí, ale v Zákonech Stvoření jsou přece zaznamenány.


Každý náš čin a hlavně pohnutky, které nás k němu vedly, je tedy vždy zachycen ve své pravé podstatě. To nám dává také jasnou oporu v tom, že vše bude spravedlivě zváženo na miskách vah dobra a zla. Je-li tedy náš vztah ke Stvořiteli čistý, věrný a vroucí, nemůžeme jinak, než vždy konat jedině tak, jak jen jsme nejlépe schopny. Pokud s postupem času nahlédneme, že jsme se kdy předtím mýlily a nějaký svůj krok jsme nevykonaly zcela správně, není třeba hned malomyslnět, ale poučit se ze své chyby a snažit se ve svých dalších krocích tuto chybu již nedělat. Nic však nelze změnit přes noc.

Má-li být naše úsilí ke Světlu pevné a čisté v přesvědčení našeho ducha, který se zachvívá jen v čisté lásce k Bohu, a tím i ke svým bližním, musí toto zachvívání být v nás jisté a trvalé. Je třeba vynaložit potřebné úsilí, abychom dokázaly překonávat stále znovu a znovu naše slabosti. Dítě se také nenaučí hned chodit, avšak jeho úsilí o dokázání tohoto umu jej žene s neúnavností vpřed.

Nejsme samozřejmě jako stroj, který bezchybně naprogramován vykonává zadané funkce. Jsme zde na této Zemi právě proto, abychom dokázaly své chyby odložit a pokročily na své cestě kupředu, v zušlechtění svého ducha.

Každá žena, která se bude snažit neúnavně překonávat s radostnou myslí své slabosti a bude ve své čisté touze usilovat o naplňování všech Přikázání, tak slouží svému Bohu. Je to základní stupeň této služby.

Pokud se však žena rozhodne, že chce sloužit ještě vědoměji a plněji, potom to samozřejmě neznamená, že by musela být nutně zcela vykořeněna ze společnosti, aby snad odešla do ústraní nějakého kláštera. I toto má pochopitelně svoji hodnotu, ale není to přímou nutností pro takovou službu. Rovněž se nemusí vzdávat majetku a žít jen v chudobě. A stejně tak se nemusí vzdávat ani života rodinného a mateřství.

Vše je prosté a přirozené, jak Zákony Stvoření a jejich naplňování, tak i služba Stvořiteli. Podmínkou je jen nelpět na svých vlastních přáních.

Nejvyšším stupněm takovéto služby je tedy vědomé zachytávání a vyciťování, kdy a kde je mne potřeba, komu a kdy mám pomoci a co a jak mám pro to vykonat. Pokud dokážeme stát s těmito čistými myšlenkami v každém okamžiku dne, udržíme si tím stálé spojení vzhůru a s lehkostí budeme zachytávat inspiraci pro naplnění svého úkolu, kterým bude naše služba Stvořiteli.

Je to tedy nesmírně prosté, není třeba konat nějaké speciální meditace, není třeba žít někde v ústraní. Naopak, naše cesta se začne setkávat s cestami ostatních lidí, pro něž dokážeme vždy nalézt pomoc a posilu. Bude-li potom skutečně potřeba pro pomoc druhým odložit stranou své pohodlí a svá přání, nebudeme o tom ani přemýšlet a s otevřeným srdcem a čistou inspirací naplníme to, co v tu chvíli budeme cítit jako správné, pomáhající, posilující, ochraňující, léčivé.

Čisté, radostné srdce, které myslí na druhé, je nám vždy tím nejlepším rádcem. K němu se pak připojí i náš rozum, který nám bude pomocníkem pro vykonání potřebné práce.

Není to tedy život, který by byl o něco ochuzen, vzdá-li se člověk jistého druhu radovánek dnešní doby. Pokud prožijete radost a štěstí z pomoci druhým, budete obdarovány mnohonásobně více než z povrchní zábavy, kterou nabízí dnešní společnost pro utlumení vnitřní touhy po štěstí. Štěstí však člověk nenalezne v zábavě či nakupování zdánlivě potřebných a ještě potřebnějších věcí či v cestování a poznávání všech zemí světa. Touha po poznávání musí člověka vést k poznávání Stvoření, jeho Zákonů, a tím k pochopení smyslu života. Štěstí můžeme nacházet jedině v otevření a probuzení ducha k hodnotám lidských ctností. V myšlenkách na druhé, ve spoluprožívání jejich radostí a v pomoci při jejich bolestech můžeme takto nacházet hloubku soužití mezi lidmi. Prožijeme sílu lidskosti, co je to pravá důvěra, čistá láska, neúnavná obětavost, trpělivost s druhými, soužití v harmonii a míru!

Žádné sobecké přání na úkor prožívání druhých. Pro bytí na této Zemi je nám dáno mnoho, velmi mnoho, z čeho se můžeme radovat a co můžeme užívat, jen to právě nesmí být na úkor druhých lidí, nesmíme tím nikdy utiskovat druhé. Pokud budeme takto myslet, dokážeme vždy rozpoznat, co a jak je možné užívat.

Tak je to právě i s bohatstvím. Dostane-li se nám daru, že můžeme hospodařit s jistým objemem hmotného majetku, nemusíme se jej vzdávat proto, že by to nebylo pro naši službu v pořádku. Pokud tento majetek skutečně učiníme pravým bohatstvím, to znamená, budeme-li tím zároveň ctít Boha a užívat tyto dary pro naplňování své služby, pak jen rozhojníme, co jsme směly obdržet. Proto je také třeba správně chápat i význam tohoto slova: bohatství.

Setkávejme se tedy s lidmi, neboť nikdy nevíme, s kým ještě musíme rozvázat svá nevyřešená zpětná vlákna z minula. Není třeba o tom však takto vědomě přemýšlet, neboť budeme-li otevřené všem lidem, kteří budou potřebovat naši pomoc, půjdeme přirozeně a čistě svou cestou.

Představme si svoji službu jako cestu šedou a neúrodnou krajinou, kde je jen zima, chlad a sucho. Jakmile projdeme se svými myšlenkami, slovy a činy touto neúrodnou zemí, začnou se za námi hned zelenat louky naděje, rozvíjet květy radosti, růst stromy štěstí, pršet déšť důvěry a svítit slunce lásky. Krajina za námi bude najednou svěží a rozhojněná našimi požehnanými kroky. Aby však po jisté době opět neuvadla a neuschla, musíme ji stále zalévat svou trpělivou péčí, radostnou myslí a čistou láskou.

Půjdeme-li takto svým životem plně a cele s pohledem vzhůru a s otevřenou náručí vůči svým bližním, dokážeme vždy správně rozpoznat dobro od zla, a tím i správně zvolit způsob a míru své pomoci. Naše vnitřní síla nás povede přes všechny těžkosti tohoto života a zároveň ze všech prožívání budeme čerpat jen zesílení a uzrávání v moudrosti, pak budeme tím moci současně stát ve službě Stvořiteli. Naše vlastní já umenšíme pro pomoc druhým. Tím však naše vlastní já bude posíleno a obdarováno schopnostmi jemnějšího cítění, poznávání správných rozhodnutí, pravou moudrostí ducha, který tak může dojít na své cestě nejdále, jak jen lidský duch dojít může. Naše cesta po odchodu z této Země bude moci vést až do Ráje.

Pamatujme však, že nejdůležitějším je vždy čisté a pravé naplňování této služby. Nikoliv představa, že pokud vykonáme něco dobrého vůči druhým, vrátí se nám to jako zisk pro nás. I ty nejnepatrnější myšlenky jsou přece zaznamenány v našem koberci, který si tkáme všemi svými skutky. Kdo by si snad myslel, že patří-li k nějakému společenství, ať již církevnímu či nějakému sdružení, či nadaci konající dobro, že tím je jeho cesta do Ráje zajištěna, ten se hluboce mýlí. Takto rozumově zajištěnou cestu nemá nikdo. Takto nelze uvažovat. To jsou samy o sobě jen zištné myšlenky.

Do Ráje dojde jedině ten, kdo stojí s čistým a vroucím srdcem stále v každou chvíli svého života. Opět si připomeňme, že platí: "Jaký jsi, člověče, ne jakým jsi byl, či s kým jsi kráčel svým životem."

Snažme se tedy vidět vždy vše z nadhledu věčných Zákonů Stvoření. Tak, abychom dokázaly prožívat každou situaci neosobně, nenechaly se zbytečně emotivně atakovat. Nepodsouvejme tedy druhým, že nás chtějí svým chováním zraňovat, ale ze svého nadhledu se snažme vidět důvod a povahu toho druhého, co jej vede k tomu, že koná tak, jak koná. Pak naopak ještě zjistíme, že mu můžeme pomoci svým čistým přístupem. Vždyť ani my své činy nekonáme ze zlé vůle, ale mnohdy jen ze své neznalosti a nevědomosti. Proto nechtějme sami za sebe svým chováním utiskovat druhé, avšak chováním druhých lidí nenechávejme sebe sami utiskovat. Dokážeme-li se dívat takto z nadhledu, pak objevíme sílu poznání a vědění, které tím můžeme přijímat.

Milé ženy, přeji vám všem radostnou touhu po Světle, sílu kráčet stále vpřed přes všechny překážky, které se vám staví do cesty, pohled jasný a čistý v nadhledu, zachvívající se v Zákonech Stvoření. Přeji vám štěstí v prožívání všech malých i velkých pomocí, které tak můžete rozdávat kolem sebe, štěstí z nacházení pravých a krásných lidských ctností. A k tomu všemu nanejvýše nutnou trpělivost, neboť nic nejde hned a snadno. Ale kdo vytrvá s nadějí, trpělivostí a vírou, ten pak může sklízet zázrak za zázrakem v proměnách svých i bližních.

Radujte se z nádhery a prostoty všeho kolem nás a stejně tak poznávejte vše dosud nepoznané.

Přeji vám tedy mnoho požehnání na vaší cestě k pravému ženství. Tato cesta nekončí nikdy pro nikoho z nás. Jen vede stále výše, k dosahování nové a nové vznešenosti a ušlechtilosti lidských duchů.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Stupně na cestě k pravému ženství 15 dariya iczkova 03. 12. 2015 - 22:03