Na prvním místě cit a na druhém rozum

12. říjen 2015 | 15.25 |

mProč bychom tak měli učinit? Protože tak to má být! Protože člověk je právě takovýmto způsobem stavěný! Protože právě v takovém uspořádání spočívá podstata naší lidskosti!


Pokud však potřebujeme ještě konkrétnější odpověď na to, proč to citové v nás má stát na prvním místě a to rozumové až na druhém, je tomu tak proto, že naše univerzum je postaveno na spravedlnosti.


 

Na světě existuje velmi mnoho věcí, na pochopení kterých je zapotřebí určitý intelektuální potenciál a které nejsou z tohoto důvodu pochopitelné všem lidem. Rozum, nebo jinak řečeno IQ je jistým způsobem měřitelný a zahrnuje širokou škálu od nadprůměru, přes průměr až po podprůměr. A máme tu také i mentálně postižených.


 

A teď otázka: Jak je možné, že všechny lidské bytosti nestojí v tomto směru na stejné startovací čáře? Odpovídá taková velká diferenciace rozumových schopností lidí tomu, co se nazývá spravedlností?


 

Pokud je totiž hlavním posláním života člověka duchovní pokrok, pak má přece jedinec s vyššími rozumovými schopnostmi mnohem výrazněji předpoklady k vzestupu jako ten, jehož intelektuální schopnosti jsou mnohem nižší. No a mentálně postižení by pak museli žít na zemi úplně zbytečně, protože by duchovně nemohli vůbec pokračovat.


 

Taková nespravedlnost ve stvoření však není prostě možná, což znamená, že rozum a intelektuální schopnosti nemají ani zdaleka takovou vysokou cenu, jaká se jim v dnešní době přikládá. Znamená to také, že rozum nemůže být tím rozhodujícím faktorem, na kterém závisí náš duchovní vzestup. Duchovní vzestup, který je skutečným účelem celého našeho bytí.


 

Co však má skutečně vysokou cenu a čím jsou obdarováni všichni lidé stejně? Bez rozdílu a bez výjimky?


 

Je to cit! Je to naše schopnost citového prožívání, jehož kvalita a intenzita je u všech lidí téměř totožná. V ní jsme si všichni rovni. Vesnická babička, vysokoškolsky vzdělaný člověk, dítě a dokonce i mentálně postižený. Právě naše citové schopnosti představují onu stejnou startovní čáru pro všechny lidi na zemi, která se nijak nevymyká tomu, co lze nazvat spravedlností. Stejnou spravedlností pro všechny bez rozdílu!


 

Pokud nebudete znovu jako děti, nevejdete do království nebeského - zdůrazňoval lidem Ježíš. Co však znamená pojem dětskost? Právě nezkalenou čistotu citového prožívání, která dělá dětství jedním z nejkrásnějších období lidského života. Obdobím, za kterým se nostalgicky ohlížíme tím častěji, čím jsme starší.


 

No a pouze v této znovu nalezené, nezkalené čistotě citového prožívání jsme schopni otevírat se podnětům z Výšin a čerpat odtud inspiraci, vzory a předobrazy pro svůj osobní i duchovní vzestup. Také pouze v čistotě cítění bylo lidem možné rozpoznat na zemi žijícího Vyslance z Výšin, jakým byl Ježíš. Dokázali to prostí a nevzdělaní rybáři, mající čistou schopnost cítění, ale paradoxně, nedokázala to vzdělaná kněžská elita, která neustále, ale pouze rozumovým způsobem studovala Mojžíšův Zákon. Nedokázala to proto, že nad velikost svého citu postavila rozum s jeho omezenými schopnostmi. Tím se totiž stali otroky rozumu a v nepochopeni pronásledovali Velkého Učitele, aby ho nakonec zavraždili.


 

Ano, právě rozum, uměle dosazen na místo, které mu nepatří, je strůjcem mnoha, ne-li téměř všech neštěstí na této planetě a je to opět jen rozum, který vede současné lidstvo do záhuby. Nejde zde snad o nějaký boj proti rozumu, protože na místě, které mu patří, tedy pod vedením citu, může být pro lidstvo skutečným požehnáním.


 

Pokud však toto vedoucí postavení citu neoprávněně zaujme rozum, pokud se mu připisuje takový obrovský a přemrštěný význam, jak je tomu v současnosti, stává se lidstvu prokletím. Stává se zdrojem zla, které dosud stíhá a teprve postihne naši planetu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře