V jistých regionálních novinách mě upoutal hrubými písmeny zvýrazněn, úvodní odstavec článku o úspěšném současném spisovateli, kterému dosud vyšlo 14 knih. V tomto úvodním odstavci stálo: "Proslavil se svými knihami s mafiánskou tématikou".
Skutečná cena a skutečný přínos každé věci se odvíjí od její hodnoty. Proto vždy v souvislosti se vším, s čím se v životě setkáme bychom se měli v první řadě ptát na hodnoty. Na to, jakou co má skutečnou hodnotu, a jestli to vůbec nějakou hodnotu má.
Pokud tedy tento princip uplatníme na zmíněnou větu z úvodního odstavce, zásadní otázka bude znít: Jaký skutečný přínos pro společnost a pro čtenáře mají knihy z mafiánskou tématikou? Vždyť kdo alespoň trochu nahlédl do takového druhu literatury musí přece vědět, že se v ní píše o spodině lidské společnosti. Píše se v ní o násilí, brutalitě, bezohlednosti, bezcharakternosti, podlosti, zvrhlosti a vše je nejednou rozepsané až do těch nejmenších detailů. Věrně a realisticky.
Pokud ale takový druh literatury patří mezi nejprodávanější a možná si na něm vybudovat své literární renomé, o čem to svědčí?
O čem tohle všechno svědčí? Jednoznačně o hodnotách, které lidi přitahují, které je zajímají a které je vzrušují. Svědčí to o velmi nízké hodnotové orientaci lidí, které přitahuje násilí, brutalita, zvrhlá tělesnost a spodina lidské společnosti.
Na jaké úrovni to vlastně duševně stojíme? Jsme sice vzdělaní, inteligentní, ale co naše duše? Co naše nitro, které má potřebu sahat po takových "hodnotách"? Jací vlastně jsme ve své nejvnitřnější podstatě a ve svém nejhlubším nitru?
Jsme stále stejnými, jako před tisíciletími, kdy nadšené davy dychtivě sledovali vzájemné vraždění se gladiátorů. Dodnes se na tom téměř nic nezměnilo! Dopředu jsme pokročili pouze vědecky a technicky. Morálně a mravně, z hlediska vyšších lidských a duchovních hodnot však zůstáváme stále téměř na stejné úrovni. Změnila se pouze vnější forma. Dychtivost po brutalitě, násilí a zvrhlosti zůstala, jenom uspokojována prostřednictvím knih, nebo filmů.
No a spisovatelé, kteří se chtějí zviditelnit, kteří chtějí být čtení a kteří se chtějí živit psaním, citlivě vnímají, po čem je poptávka. A tuto poptávku, tento požadavek a toto přání se snaží uspokojit. Snaží se dát čtenářům právě to, co žádají. No a na základě toho, do jaké míry a jak šikovně se jim to daří, do takové míry se stávají více, nebo méně úspěšnými spisovateli.
Jde tedy o jednoduchý princip poptávky a nabídky. A pokud nabídka přesně odpovídá poptávce, dostavuje se úspěch. Úspěch, prodejnost knih, ocenění a peníze.
Ale co hodnoty přátelé? Proč se nikdo neptá především na hodnoty? Na to, jaký je hodnotový přínos té které literatury pro společnost a pro čtenáře?
Vždyť pokud dáme stranou všechnu světskou slávu, pokud dáme stranou všechna čísla prodejnosti i všechna ocenění kritiky, zbývá pouze holá skutečnost, spočívající v uspokojování toho nejnižšího a nejubožejšího, co lidé v sobě mají. V tom spočívá celý takzvaný přínos. Spočívá v ještě větší degradaci již tak dost nízko nastaveného vnitřního života lidí.
Toto je holá pravda o takzvané literární tvorbě mnoha současných úspěšných autorů. Čtenářská veřejnost má co žádá a spisovatel má svou prodejnost, své renomé a své peníze. Skutečné hodnoty ani jednu, ani druhou stranu příliš nezajímají.
A přece by to mělo být všechno úplně jinak! Vždyť přece být spisovatelem je posláním! Vznešeným posláním, spočívajícím v zprostředkování vysokých a ušlechtilých hodnot, které čtenáře vnitřně zvedají, duševně povznášejí a ne je strhávají a degradují.
No a právě toto pozdvihování a povznášení společenského vědomí směrem k vyšším a vznešenějším hodnotám má být posláním skutečného spisovatele. Toto má být jeho cílem. V tomto spočívá jeho obrovský přínos pro společnost, která je jeho prostřednictvím pozdvihována na vyšší duševní, morální a mravní úroveň.
Skutečný a pravý spisovatel tedy přistupuje ke své tvorbě úplně jinak, protože se vnitřně orientuje úplně jiným směrem. Nestává se vnitřně citlivým vůči tomu, co je čtenáři žádané a nesnaží se jim v tom nadbíhat, ale stává se vnitřně citlivým směrem k tomu, co by je mohlo posunout duševně výše. Orientuje se k vyšším a vznešenějším úrovním bytí, odkud přijímá a pak literárně zpracovává obrazy toho, co je pro lidi skutečně dobré. Je jen samozřejmé, že půjde o hodnoty dobra, cti, spravedlnosti, ušlechtilosti a lidskosti. Tedy o skutečné a pravé hodnoty!
V současné době duševně značně poškozených lidí se žel něco takového asi nesetká s velkým ohlasem. A možná, nebo zcela určitě to člověka ani neuživí. Nicméně takové literární dílo, opírající se o pravé hodnoty stojí ve skutečnosti mnohem výše, než desítky těch nejprodávanějších a nejčtenějších výtvorů, plných hodnotové prázdnoty, plytkosti a ubohosti.
Spisovatelé mají tedy na výběr mezi dvěma alternativami. Mezi tím, zda budou nositeli hodnot, nebo pseudohodnot. Mezi tím, zda budou duševně povznášet, nebo duševně degradovat. Mezi tím, zda se stanou strůjci vzestupu národa, nebo naopak, strůjci jeho úpadku.
Žel na naší zemi to měl vždycky těžké každý, kdo se držel hodnot a snažil se v jejich smyslu i působit. Takoví tvůrci dosáhli úspěchu mnohokrát až po své smrti. Jednoduše až tehdy, když lidstvo dospělo na o trochu vyšší duševní úroveň a bylo jich dílo schopno plně docenit.
Nicméně k tomu, aby na vyšší duchovní úroveň postoupit mohlo, bylo třeba právě pozitivního působení osvícených tvůrců na jejich vědomí. A to nejednou i za cenu nepochopení. Kdyby totiž takových tvůrců nebylo, nebylo by ani žádného skutečného duševního vzestupu.
Kdo tedy takto koná, vydává svědectví o velikosti vlastního ducha a také svědectví tom, že mu jde o dobro národa i lidstva.
Kdo však koná jinak, vydává svědectví o vlastní duševní malosti. A až jednou nakonec přijde čas velkého účtování, bude se pak muset zhroutit tam, kam svou literární tvorbou čtenáře směřoval. Do hlubin! Do hlubin plných brutality, násilí a tělesných zvráceností.
A když se pak jeho duše ocitne na pokraji této hlubiny, pak mu nepomohou ani počty prodaných knih, ani ocenění, ani peníze. Poté, jak ve skutečnosti již nyní, právě v této chvíli, budou rozhodovat pouze pravé hodnoty, které jsou základní podmínkou pozdvižení života na zemi, či dokonce i na takzvaném onom světě.
Vždy se proto třeba ptát pouze na hodnoty! Na to, co hodnotu skutečně má a co ji nemá. Toho, co ji má se je pak třeba držet a to, co ji nemá třeba odvrhnout. Třeba to zavrhnout, protože pokud to neuděláme, budeme kvůli našemu hlubokému duševnímu znehodnocení nakonec zavrženi my samotní.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.