Můžeme dnes nejen na sobě, ale také na celé společnosti vnímat, jak nesmírně vzdálené je pravé působení žen od jejich původního, čistého působení duchovního. Jak za ta dlouhá staletí a tisíciletí scházení z pravé cesty jsme se již natolik odklonily od svého poslání, že nyní je nesmírně těžké nalézt a rozpoznat, co je tím pravým a čistým, přirozeným konáním žen.
Protože je tato naše cesta daleko více vzdálena svému původnímu směru než cesta mužů, musíme my ženy vynaložit mnohem větší úsilí ke znovunalezení všeho, co k pravému ženství náleží, a rozpoznání všeho, co je již jen uměle rozumem ženami přijato jako samozřejmé a k ženě patřící. Je to nejen mnoho drobností, bez nichž se žena neobejde při udržování svého vzhledu - jako je například líčení, barvení vlasů, nošení nejrůznějších šperků a dalších maličkostí, ale také je to i mnoho činností, u kterých si ani ženy ani muži neuvědomují, jak dalece potlačují v ženách právě ten pravý rozkvět jejich působení.
Abychom si to mohly co nejlépe přiblížit, podívejme se zde na jeden malý příklad za všechny. V dnešní společnosti je již naprosto samozřejmé, že jsou ženy řidičkami. Nikdo se nad tím nepozastavuje, a naopak se ještě dělají průzkumy, kdo je lepším řidičem, zda žena či muž, a mnohdy se dochází k závěru, že je to právě žena.
Ale podívejme se na tuto činnost trochu více do hloubky. Je nám všem známo, že mozek žen a mužů je rozdílný, nejen svojí velikostí, ale i odlišností ve své funkci. Mužský mozek je zcela přirozeně vyvinutější ve všem, co je aktivně působící. Tudíž je u muže daleko více vyvinuta schopnost periferního vnímání, rychlého rozhodování ve složitých situacích - tedy nacházení rychlého řešení, a na druhou stranu je zase muž vybaven menší schopností jemnějšího odciťování, a tím tedy není tolik ovládán různými emocemi. Je to tedy výbava, kterou můžeme přirovnat k výbavě lovce, jenž musí být schopen zachytit každý sebemenší pohyb okolo sebe a v plné soustředěnosti rychle jednat, bez rozkolísání emocí jakéhokoliv druhu.
Tudíž můžeme říci, že s touto výbavou je schopen muž daleko snadněji pracovat ve všech řídících funkcích, také třeba v práci operujícího lékaře a v neposlední řadě v roli řidiče automobilu, autobusu, tramvaje, letadla - prostě všech strojů. Tím, že má pro tyto práce o něco lepší výbavu než žena, je schopen je plnit s daleko menší námahou a úsilím než ona, jež všechno toto vybavení - ať již tělesné či duchovní - nemá tak silné.
Z toho tedy vyplývá, že je žena sice schopna tyto práce zvládnout, ale musí k tomu vynaložit mnohem větší úsilí než muž. Toto úsilí je úsilím vysoce aktivního druhu, při němž se žena musí intenzivně ladit na mužské působení, a tím zcela pochopitelně současně potlačuje a utlačuje vše jemnější, čeho je však spolu s její původní úlohou na Zemi naopak potřeba rozvíjet.
Pokud se z tohoto pohledu opět vrátíme k samotnému řízení vozidla, musíme si nutně uvědomit, že proto, aby žena nezpůsobila havárii a nebrzdila plynulý provoz v dopravě, musí vždy, když usedá za volant, potlačit v sobě vše jemnější a ryze ženské působení. Musí zcela odstavit své cítění a plně se soustředit svým rozumem na náročnou dopravní situaci, která je plná stresujících momentů, chaotická a nevypočitatelná, vyžadující si pevného rozhodování a dokonalé schopnosti periferního vnímání všeho, co se děje kolem vozu.
Samozřejmě že ženy, jež nemají v sobě plně a silně prožitý první stupeň na cestě k pravému ženství, kterým je pravá čistá touha stát se opravdovou ženou, a tím nalézt cestu zpět ke svému původnímu poslání, nad tímto jen mávnou rukou se slovy, že jim to takové problémy nedělá, a že jsou v situaci, kdy v mnoha případech to ani jinak řešit nelze.
Opět je zde pro každé takové řešení situace důležité, jaké priority si v sobě žena nese. Co je pro ni na prvním místě, a tím tedy podstatné při hledání východiska z dané situace. Ano, v dnešní době je mnohé nastaveno tak, že je již samozřejmostí, že jsou ženy řidičkami, že i finanční situace mnoha rodin umožňuje, mnohdy i způsobem organizace vyžaduje, aby měla většina lidí svůj vůz.
Vezměme zde přitom v úvahu ještě jednu maličkost. Nejen, že žena v takovéto situaci podporuje svým přístupem aktivní, hutnější myšlenkové formy, ale zároveň se i podílí na dalším znečišťování ovzduší v přírodě. Všimněme si jen, kolik rodin vlastní i dva vozy právě proto, aby mohla žena jezdit sama, v čase, kdy je muž ve svém zaměstnání. A také přemýšlejme o tom, zda všechny ty důvody, kvůli kterým se potřebuje žena přemístit svým vlastním vozem, jsou opravdu tak nezbytně důležité. Až příliš často jezdí žena za svými zálibami, které jí ani trochu duchovně neposouvají kupředu, naopak v ní podporují jen určitý druh marnivosti. Přitom považuje žena tyto záliby za nutné pro vývoj své osobnosti. Netuší však, co je skutečně podstatou její niterné osobnosti.
Místo jízdy do fitcentra mohla by žena jít na krásnou procházku přírodou, kde může ještě naopak načerpat posilu z naladění se na její nádheru, nebo může naopak svou prací zušlechtit třeba zahradu, kde tak spojí příjemné s užitečným.
Z tohoto příkladu je možné vnímat, že často volíme způsoby a řešení na první pohled jednodušší a pohodlnější, které jsou však na úkor našeho správného duchovního rozvíjení. Když si ještě v tu chvíli uvědomíme, proč zde vlastně na této Zemi jsme, za jakým účelem se stále rodíme a prožíváme všechny ty těžkosti, ale i radosti, pak pochopíme, že je vždy důležitější takové rozhodnutí, které je pro našeho ducha posilujícím a dávajícím možnost se stávat stále sebevědomějším a zralejším. Takto si tedy postavme vždy vedle sebe momentální potřebu jednoduchým a pohodlným způsobem si pomoci a potřebu správného zachování se v dané situaci jako žena, která si v sobě nese ty nejušlechtilejší záchvěvy ducha.
Abychom vše toto mohly v sobě rozvíjet, je pro nás nesmírně důležité, abychom vždy dokázaly správně rozpoznat, jaké činnosti nás mohou posouvat kupředu a jaké činnosti v nás naopak to nejčistší ženství utlačují. Není to samozřejmě jen v příkladu uvedeného řízení jakéhokoliv silného stroje, který se pohybuje v nějakém provozu, ale takových oborů lidského konání je více. Nelze zde však vypsat tabulku, dle které bychom se řídily a měly tak jistotu, že se zachováme vždy správně. Od tohoto rozlišování máme právě své cítění, které má tu schopnost vždy správně rozlišit, v jakých záchvěvech se která činnost nachází. Musíme však toto své cítění udržovat živým, posilovat jej a zalévat jako něžnou rostlinu, která roste v nehostinné krajině a bojuje o přežití, místo aby kvetla a voněla do dáli pro přinášení krásy a posily všem pocestným.
Nejsme zde tedy, abychom jen tak přežívaly a vytvářely si úspěšný život, ale jsme zde, ženy i muži, abychom se jako lidští duchové rozvíjeli a zráli, abychom svou přítomností vždy obohacovali druhé.
Nechtějme tedy brát mužům jejich specifické činnosti pro uspokojení našich ambicí, ale rozvíjejme se v ženských ctnostech, kterých zde na Zemi je v současnosti tak velmi poskrovnu, že je již mnozí ani neznají. Toho je třeba nám všem na této Zemi, jako soli. Toho se nám všem nedostává. Různých funkcí a důležitých postů mají muži sami mezi sebou veliké množství a jeví se jim to vše jako to nejpodstatnější, čeho je třeba dosáhnout. Nesoupeřme tedy s nimi v této činnosti, ale obohacujme je svými ryze ženskými činnostmi a harmonickým, nádherným, jemným působením, díky němuž můžeme i muže vést k poznání, že naše duchovní hodnoty stojí na prvním místě a až teprve pak je pozemská činnost, kterou díky svému úsilí k duchovním hodnotám povzneseme na poslání, na pomoc bližnímu.
Bez pozemské činnosti, bez hrubohmotné práce se zde na Zemi samozřejmě neobejdeme, jen si musíme vždy uvědomit, pro co jsme kdo vybaveni, abychom tak mohli co nejlépe zužitkovat své dary pro blaho bližních. Tímto přístupem se nám pak vše mnohonásobně vrátí v radosti a štěstí, které se k nám bude vracet zcela přirozeně dle toho, jak my sami toto vložíme do svého konání. Takto pak můžeme i vytvořit základy pro harmonickou společnost, která pulzuje zdravým tepem ušlechtilého lidství.
Může se to na první pohled jevit v dnešní době jako nemožné k uskutečnění, ale je to jako u každého onemocnění. Nejprve také odstraníme všechny jevy, které nemoc způsobují, a pak postupně s trpělivostí a s pravidelným intenzivním úsilím podáváme lék. Oč vroucnější je naše přání na vyléčení nemoci a pevná naše trpělivost v naplňování všeho pomáhajícího konání pro uzdravení těla, byť to jsou mnohdy maličkosti, tím je větší jistota, že se pacient uzdraví. Ten, kdo bude své tělo zatěžovat tučným jídlem, alkoholem, cigaretami, nemůže se divit, když onemocní, a pokud se těchto nesprávných návyků nezbaví, je téměř jisté, že se neuzdraví, nýbrž naopak, že se jeho onemocnění bude stále jen zhoršovat. Stejně jako bychom měli udržovat ve zdravé kondici své tělo a v prevenci udržování jeho zdraví o něj pečovat s co největším úsilím, tak musíme pečovat i o svého ducha, o naši pravou podstatu, abychom se mohli uzdravit nejen jako jednotlivci, ale následně i jako celá společnost. Zatím je tato společnost nemocná vleklou nakažlivou nemocí nedůvěry, zloby, falše, neochoty a sobectví. Avšak je v našich silách ji vyléčit svým vlastním uzdravením se, a tím i následnou pomocí ostatním.
Proto konejme my ženy vše, co je pro nás tou pravou činností, a stavme si vždy na první místo důležitost všeho duchovního - ženského principu, až pak se rozhodujme, jaké řešení v té které chvíli zvolit. Uvidíte, že najednou se naleznou mnohá řešení, o kterých jsme do té doby ani neuvažovaly. Vzpomeňte si i na způsob života svých babiček a uvidíte, oč jednodušší přístup k ženským činnostem měly. Najděme opět společně souznění, důvěru, lásku a radost mezi sebou, a dejme tak možnost ozdravět celé společnosti.