Je pitva člověka prospěšná?

16. červenec 2015 | 17.26 |

bJsem lékařka. Při výkonu povolání musím často indikovat mrtvému člověku pitvu. Někteří lidé jsou toho mínění, že pitva je hrubým zneuctěním mrtvého, že je výsměchem lidské důstojnosti. Upřímně řečeno sdílím i já tento názor, avšak cítím se být bezmocná, abych se vzepřela státem určeným zdravotnickým normám. Můžete se prosím k tomuto tématu vyjádřit?

Pitva je ve společnosti stále akceptována proto, že umožňuje podrobně poznávat lidské tělo za účelem jeho léčení nebo objektivního určení příčiny smrti. Vždyť přece právě díky pitvě bylo již možné pomoci mnohým jiným lidem přežít různé úrazy, nemoci a pod.

Jistě, to všechno je pravda. Položme si ale důležitou principiální otázku - byla pitva jediným možným způsobem účinného poznávání lidského organismu? Nebo existoval ušlechtilejší způsob, který však zůstal všeobecně nepoznán, protože člověk začal důvěřovat omezenému smyslovému vnímání rozumu více než tomu, co duchovně a intuitivně cítil?

Odpověď je možné předvídat. V okamžiku, kdy člověk zapomněl na zázračné schopnosti ducha a omezené smyslové vnímání rozumu povýšil nade všechno, začal logicky považovat pitvu za jediný a nejvyšší způsob poznávání organismu. Ve svém druhu vnímání totiž jinak ani činit nemohl. Vždyť nic jiného neznal.

Kdyby však poznal a rozvíjel výjimečné schopnosti svého ducha, mohlo se vše vyvíjet zásadně odlišným způsobem. Tělo by v jeho zákonité funkci nebylo poznáváno a léčeno jinak, než zjemnělým vnímáním proudů tělesných energií, jejichž vyvážení je rozhodující pro stav harmonie a zdraví. A nejen to, plným využitím rozvinutých duchovních schopností by člověk dokonce také dokázal intuitivně přesně poznat základní anatomickou strukturu těla bez "krvavého zásahu".

Je rovněž potřebné mít na zřeteli ještě další skutečnost. Kdyby se lidé v prvních etapách vývoje současné civilizace nenechali postupně ujařmit omezeným smyslovým vnímáním rozumu, zavládl by na Zemi dosud nikým nepoznaný mír, pokoj a pořádek, díky němuž by byl smrtelný úraz člověka, vyžadující si případný chirurgický zákrok, více méně vyloučený. Případné zdravotní potíže by bylo možné léčit přijatelnou formou znalým využitím darů přírody, samozřejmě, v úzké spolupráci s duchovními a bytostnými pomocníky lidí. Právě v této spolupráci by byl každý člověk vždy včas varován před případným zdravotním ohrožením, a tím by se mu i vyhnul. Vlastně i dnes je takto každý varován, jen si to ve své zaslepenosti neuvědomuje.

Vývoj lidského bytí mohl tedy jít a původně také jít měl zcela odlišným směrem, než je směr současný. Podle toho by se zákonitě formoval i všeobecný názor na medicínu a vývojové postupy, které využívá. Je možné proto považovat pitvu za skutečně opodstatněnou, podíváme-li se na vývoj společnosti z tohoto pohledu? Nebo je to opět jen nový důkaz o úpadku lidského ducha ve Stvoření? Úpadku, projevujícího se neschopností člověka poznávat realitu bytí tím nejcennějším, co bylo každému Stvořitelem svěřeno - citem?

Všeobecně lze konstatovat, že "poznání" je nesmírně významnou hodnotou v lidském životě. Tuto hodnotu však je možné získat způsobem důstojným a stejně tak ale do určité míry i způsobem nedůstojným. Na to je potřeba přísně dbát, má-li nastat osobnostní vzestup lidí. Vždyť i na koupi domu si lze získat finanční prostředky poctivou prací, ale i krádeží. Nikoho přece nenapadne tyto dva postupy považovat za morálně rovnocenné jen proto, že dosahují stejného cíle. Ten druhý je dokonce trestný.

Pitva je bez obalu vždy odporným masakrem lidského těla. Je jedním z největších legálních zneuctění lidské důstojnosti. Kdo pitvu někdy viděl, jistě zná váhu a pravdivost těchto slov. Proto mohu poradit každému lékaři, aby pokud může, pitvu nikdy neindikoval. Její následky na duši umírajícího jsou velké a téměř jistě vznikají nesmírně pevná karmická vlákna.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře