Pokud totiž nazveme věci pravými jmény, křesťanské církve nám svým učením nepřímo tvrdí, že Jidášova zrada byla nezbytností, že Kristovo odsouzení židovskou veleradou a pak i Pilátem bylo nezbytností, že jeho bičování a ukřižování bylo také nezbytností, na jejímž základě mohl nakonec vstát z mrtvých. Tím byl svět spasen a Boží plán naplněn.
My však uvažujme! Aby se vše toto splnilo tak, jak to bylo předpovězeno, židovská velerada musela Krista uznat vinným a odsoudit na smrt. Pokud by se totiž rozhodla jinak a Ježíše osvobodila, překazila by tím přece Boží plán spásy. To ale pak nutně znamená, že její rozhodnutí usvědčit Krista z viny a odsoudit ho na smrt bylo SPRÁVNĚ!
Podobně tomu bylo i u Piláta. Z hlediska své pozice římského místodržícího mohl Ježíše anebo odsoudit anebo osvobodit. On sám ho chtěl osvobodit. Tím by ale narušil plán spásy! Pilátovo rozhodnutí Krista ukřižovat bylo tedy SPRÁVNĚ!
A stejně SPRÁVNĚ se "naštěstí" rozhodl i židovský lid, který mohl osvobodit Krista, ale vybral si Barnabáše. Tak to bylo "správné", protože Kristovým osvobozením by se přece překazil Boží plán spásy. Takto a nejinak vypadá celá věc v té nejpřísnější logice.
Židovská velerada tedy rozhodla SPRÁVNĚ! Pilát rozhodl SPRÁVNĚ a židovský lid se také rozhodl SPRÁVNĚ! Přesně tak to totiž stálo v Písmech, tak to předpověděli proroci a tak se to muselo stát!
Pokud však výše uvedená tvrzení zkoumáme svým nejvnitřnějším cítěním, naše cítění vůči něčemu takovému musí bouřit. Ve svém nejhlubším nitru přece jasně cítíme, že velerada správně nejednala, že Pilát nerozhodl správně a že židé neměli osvobodit Barnabáše. Velmi jasně cítíme, že jejich jednání správné nebylo.
To ale pak znamená, že Kristus nemusel a neměl zemřít! Že jeho smrt byla způsobena sérií nesprávných rozhodnutí lidí. No a to zase znamená, že spása světa musí a musela spočívat v něčem jiném, než v Kristově utrpení, smrti a následném zmrtvýchvstání. Boží plán spásy přece nemůže stát na zločinných a nesprávných rozhodnutích lidí jako na něčem, co se stává nezbytnou součástí plánu spásy. To, co pochází od Stvořitele se přece nemůže příčit tomu najelementárnejšiemu lidskému cítění pro to, co je správné a co nesprávné. Vždyť Bůh je přece Spravedlnost a Láska, která se nespolčuje se zločinci a nekalkuluje s jejich svrhlými a zvrácenými rozhodnutími.
Kristovo utrpení a smrt byly zločinem! Byla to obyčejná vražda, ke které došlo sérií nesprávných rozhodnutí lidí! Prostřednictvím něčeho takového nemohl být svět spasen! Právě naopak, lidé tím na sebe uvalili vinu! Nesmírnou vinu!
Spása totiž nespočívá v Kristově smrti a jeho zmrtvýchvstání, ale v jeho Slově, které nám přinesl. V Slově, za které podstoupil nesmírnou bolest a utrpení. Spása spočívá v Ježíšově učení, které ukazuje cestu do Výšin! V jeho učení, které nám ukazuje, jak máme myslet, mluvit a jednat, abychom byli spaseni! JEDINĚ TEN, KDO ŽIJE PODLE Kristova slova bude spasen! NIKDO JINÝ!
Představme si, že by vše proběhlo úplně jinak. Že by židovský národ uznal Krista jako Mesiáše, kterým opravdu byl a že by ho jako Mesiáše uznala i židovská velerada a učinila ho veleknězem svého národa. Veleknězem povolaného národa židovského! Židovským králem v duchovním slova smyslu!
Představme si, že by Kristus prostřednictvím kněží, kteří by mu věrně sloužili očistil židovskou nauku od všeho pokřiveného a nesprávného, od všech lidských názorů a domněnek. A obyčejný lid, který se ve své dětské víře snažil žít podle dosavadního pokřiveného učení, tento lid by svým dětským způsobem přijal nezkalenou nauku Kristovu a začal by se podle ní řídit.
Duchovní rozmach, který by to muselo přinést by byl nevídaný. Spolu s duchovním pokrokem by automaticky došlo i k pozvednutí hmotných poměrů. Čistým životem lidi podle čistého učení by se vše stále více rozjasňovalo. V zářivém jasu života podle Zákonů Božích, obsažených v Kristově učení by všude vyrostlo štěstí, radost, mír a porozumění.
Toto by svou mocnou přitažlivou silou působilo i na ostatní národy. Cizinci by se hromadně přicházeli učit a ono nové zázračné učení by se snažili aplikovat do života svých vlastních národů. Světlo a Pravda by se šířily mezi všechny národy a všechny lidi na zemi. Země by se nakonec stala velkou říší štěstí, klidu a míru. Říší jásavého a radostného života podle Zákonů Božích! Stala by se pozemským odleskem rajských zahrad.
Takový byl Boží plán spásy! Velkolepý a velkorysý, odpovídající velkoleposti a velkorysosti všemohoucího Boha.
Lidská nízkost, malost, věrolomnost a nečistota se však postavili proti plánu Stvořitele. Lidé zlovolně zavraždili Syna Božího doufajíc, že tím umlčí a zabijí i jeho Slovo. Že tím zabijí jeho učení, v jehož dodržování se skrývá spása! Spása každého jednotlivce i celého světa!
Nicméně Kristus, který se zjevoval svým učedníkům ještě 40 dní po své smrti jim zprostředkoval odvahu, sílu a odhodlání k šíření jeho učení mezi všechny národy země. Toto učení totiž nesmělo být poraženo, protože tím by temnota definitivně zvítězila. Protože tím by lidstvo ztratilo cestu ke spáse, která spočívá v Kristově Slově a v životě podle něj.
Kdo tedy podle něj žije, kdo mu podřídí všechno své cítění, myšlení, řeč a jednání, ten kráčí jistou cestou ke spáse. Kdo si však myslí, že byl spasen Kristovým utrpením, jeho smrtí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním, ten je na velkém omylu. Ten se rouhá, protože vraždě a vzpouře proti Stvořiteli se snaží připisovat význam, který tento surový zločin vůči Synu Božímu nikdy neměl. Neboť Kristova smrt byla obyčejnou vraždou a ne spásou světa!
PS. Proč pak proroci předpověděli Ježíšovo utrpení a smrt? Proto, aby lidi varovali! Aby se lidé měli na velkém pozoru před něčím takovým, jako je vražda Mesiáše! Proroci o tom mluvili proto, aby se tomu v budoucnu zabránilo. Aby se to v žádném případě nestalo!