Svátky lásky

18. prosinec 2014 | 11.09 |

cMilé ženy, je před námi nejkrásnější čas z celého roku, Vánoce. Jak mnozí také často říkají, svátky klidu a míru, svátky lásky. Zkusme se tento rok na tyto svátky připravit opravdu tak, abychom je mohly doopravdy prožít v míru, klidu, harmonii a lásce. Abychom o to více - do hloubky svých srdcí všichni prožili, jaký dar nám lidem byl před více jak 2000 lety dán.

Dejme stranou všechny ty nánosy takzvaných tradic, které musí být za každou cenu dodrženy, všechny ty kulinářské nutnosti a množství darů, včetně generálních úklidů, které se samozřejmě vždy nahrnou právě na ženy, od kterých je jaksi požadováno, aby toto vše nachystaly, připravily a pak úderem zvonečku u vánočního stromku mohla celá rodina začít to vše tak krásně nachystané konzumovat a mít pocit, že právě nyní si užívá ty pravé svátky klidu a míru. Všechen ten shon a stres, který naopak vytváří více napětí mezi lidmi, protože se každý žene, aby vše stihl. Dnes dokonce jsou lidé schopni brát si i veliké půjčky peněz, aby mohli nakoupit co největší množství dárků a darů, protože by bylo přece nepatřičné, kdybychom nedali svým blízkým nějaký hmotný dar. A proto mnozí nakupují v tuto dobu největší množství dárků za celý rok pro své blízké, protože se to tak dělá. Už se nemyslí na to, že mnohý touží jen předvést, že na to má, a tím vlastně dělá hlavně radost sám sobě. A vlastní smysl a původ tohoto zvyku obdarování již dávno zanikl pod nánosem konzumu a stále větší povrchností v přístupu lidí k mnohému konání v jejich životě.

Důsledkem tohoto jednání je většina firem zahlcena objednávkami, obchody jsou přeplněné a zejména hypermarkety, které nabízí obrovské množství jídla. Pro zvětšení tržeb se rozšiřuje pracovní doba, kam jen to je možné. Spediční a zasílací firmy, pošta a doručovatelé s vypětím všech sil přepravují obrovské množství balíků sem a tam.

Vzhledem k tomu, že tyto svátky slaví velká část lidí na Zemi, všechen tento stres se hromadí v myšlenkových formách, které pak o to silněji a snadněji útočí a atakují každého, kdo není bdělý ve svém udržení si klidu.

Mnohé ženy prožívají tak v tuto dobu jen starosti, aby zvládly vše v zaměstnání, a také aby měly nachystáno vše, co k tradici vánoc patří, protože se domnívají, že jinak by si druzí mysleli, že něco zanedbaly. Avšak právě tímto zažitým přístupem se všechny síly soustředí hlavně na vnější, hrubohmotné formy tradic. Již ani nikdo přesně neví, proč se ta která tradice vlastně dodržuje, jaký má smysl, proč vůbec vznikla. Tato prázdná a bezobsažná forma Vánoc může nakonec přinést všem jen krátký, vzdálený pocit hezkých vzpomínek na dětství, kdy byla rodina pohromadě a hlavně děti byly obdarovávány dárky a pamlsky.

Zkusme tedy tento rok více otevřít svá srdce a s laskavostí a vroucími city prozařujme svoji domácnost tím neviditelným kouzlem, onou velikou silou a nádherou čisté lásky.

Raději nachystejme méně cukrátek, abychom se nedostávaly do nezvladatelného shonu a běhu, který svým naladěním nám znemožňuje přijímat všechny ty nádherné proudy, které v tuto dobu k Zemi přicházejí, a více mysleme na druhé lidi.

Mysleme na to, čím vším jsme my samy obdarované Stvořitelem a za vše děkujme tím, že tyto dary našeho života proměníme v zářící cit ducha, který prožívá lásku ke svým blízkým a touto je touží obdarovat. Nemusíme nic říkat, nic nakupovat, nic shánět. Jen pozvedněme své hlavy vzhůru a nechme svá srdce naplnit až po okraj tou nádhernou vroucí láskou, kterou pak vneseme do svých obydlí. Podarujme druhé svojí laskavostí, svým klidem, svou radostí, a pokud toužíme to vše zformovat do hmotného dárku, stačí i ten úplně malý dáreček, vybraný s čistými a krásnými myšlenkami na toho, komu tímto chceme říci, že je pro nás také radostí, oporou, mnohdy povzbuzením a vždy srdcem prožívaným blízkým přítelem, mužem či ženou, dítětem či rodičem.

Tím obdarujeme své blízké mnohonásobně více, než kdybychom jim servírovaly stále nové a nové dobroty k tisíckráte opakovaným televizním pohádkám. Vytvořme si kouzlo pohádky u nás doma prožívanou laskavostí, trpělivostí, mírností, svou ušlechtilostí a krásou našeho ducha. Místo další a další vánočky splétejme světlé nitky, které k nám proudí shůry do všeho, co budeme chystat. Raději vše s klidem, méně množství, avšak o to krásněji prozářené - vše, co připravíme.

Okolo naší planety je vytvořena nádherná forma myšlenek lásky, kterou vyslaly duchovní bytosti k Zemi s prosbou, aby co nejvíce žen smělo tuto formu zachytit a ve svých srdcích a myšlenkách z ní mohly čerpat a dále rozhojňovat. Je to nádherný růžovo zlatavý prstenec, který září a dává sílu a naději všem, kdo se mohou na tuto formu naladit. Připojme se k této nádherné formě čisté duchovní lásky.

Dokážeme-li tedy hlavně nyní, kdy je vše ještě zesíleno prouděním z výšin Stvoření, prozářit své nitro nádherným a vroucím citem lásky, bez požadování vůči své osobě, ale jen s dáváním sebe sama druhým, potom můžeme rozhojňovat tuto nádhernou myšlenkovou formu lásky tak, že bude brzy velmi silně působit dál a ještě dál a bude pozvolna vytlačovat vše nepěkné, jež je nyní v míře již neúnosné nalepeno okolo naší Země.

Přece je-li někde tma, musíme rozsvítit co nejvíce světel, aby tma již nezahalovala vše okolo sebe. Naše čisté myšlenky a vroucí srdce, které se dokáže vcítit do druhých, má se naučit nacházet opravdovou a skutečnou pomoc, kterou je třeba dát. Láska však neznamená změkčilé hýčkání či přespřílišné opatrování a umetání cest svým blízkým, láska je vrcholným uměním citu, který vždy rozpozná, co je tím nejpotřebnějším, neboť ne vždy je to splnění každého přání, které ten druhý má.

Každý máme ve svých vláknech, které jsme si utkali svými předchozími životy, samozřejmě i prožívání, které je pro nás důležité k pochopení svých nesprávných cest, a tak by bylo mylné chtít taková prožívání obejít. Avšak i přesto musíme umět rozpoznat, co to znamená milosrdenství - pravé milosrdenství. Soucítit a spoluprožívat s druhými a nenechat je zbytečně trpět, můžeme-li jim podat pomocnou ruku ke zmírnění jejich bolesti, to je přece velká příležitost pro odčinění našich dávných nesprávných skutků. Nikdy nemůžeme vědět, jaké nitky máme si s kým kde rozvázat. Avšak neměl by to být hlavní důvod, proč chceme druhým pomáhat, protože to by již bylo zištné, a tím oslabené o onu pravou duchovní sílu lásky.

Jen pravá vroucí láska, pravé spoluprožití bolesti, ale i radosti s druhými nám otevírá naše srdce, které pak dokáže zachytávat stále jemnější a jemnější záchvěvy, jež vypovídají o druhém člověku, zdali je šťastný či jej něco trápí, zdali je zdráv anebo nemocen, a co je tím správným lékem, jak pro jeho ducha, tak i pro jeho tělo, neboť každý jsme samostatnou osobností, která má nejen odlišná vlákna ve svém koberci myšlenek a činů, ale má i zcela jiné základy svého pozemského těla. Jsme tedy, jednoduše řečeno, všichni jednotlivými osobnostmi, které mají svou, tak odlišnou cestu a výbavu, odlišnou duchovní zralost, odlišný temperament. Když toto dokážeme pochopit, budeme vždy vidět u druhých jejich krásné dary a přednosti a budeme se z nich moci radovat. Slabá místa pak budeme hlavně chtít vidět u sebe a budeme se s nimi snažit vypořádat. Ne snad v hloubání, ale v zušlechťování a usměrňování všeho, co není v souladu s harmonií, čistotou a láskou.

Přeji tedy nám všem, a hlavně ženám, neboť větší vliv na míru prožívané lásky a porozumění mezi lidmi máme právě svým vybavením my, ženy, abychom tedy všichni dokázali vést, hlavně v tyto sváteční dny, své myšlenky, svá slova a své činy jen v záchvěvech lásky, která již začíná proudit ve zvýšené míře k Zemi. Zachytávejme tato vlákna a přinášejme je zde na Zemi do našich domovů, vesnic a měst.

Do nového roku pak nám všem přeji mnoho sil k uskutečnění všech Bohulibých činů.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře