Starověký Egypt, veliká říše rozkvětu a pádu I.

12. prosinec 2014 | 09.46 |

nVzrušení, jež znovu a znovu ožívá v mnohých badatelích, jestliže se objeví na veřejnosti jakákoliv zpráva o novém objevu některého z artefaktů starého Egypta, by se zcela jistě vzedmulo až k horečce, pokud by se tito badatelé směli někdy dozvědět o skutečnosti, že největší část nádherných a skvostných předmětů, či také pozůstatky monumentálních staveb v okolí Nilu, náleží období druhé říše, říše, která je jen matnou a neumělou kopií předcházející první říše egyptské, kterou bylo možné v pravém slova smyslu nazvat pozemským odleskem duchovního Ráje.

Daleko do širokých stran po obou březích afrického veletoku rozkládá se tato první egyptská říše hluboko pohřbená pod mocnými vrstvami země a písku. Tato říše sahala daleko do míst, kde dnes lze nalézt jen žhavý písek bezútěšné Sahary.

Byla to na svém vrcholu mocná, všechny ostatní národy daleko předstihující říše umění, znalosti krásy a vzdělanosti. Lidé, žijící v této říši, směli duchovně velmi mnoho pokročit ve svém vývoji a ještě i dnes, pokud přichází tito na Zemi za účelem svého dalšího vývoje, přinášejí si v sobě poznání a dovednosti ve všech oborech lidské činnosti. Také vždy proto za velmi krátkou dobu převyšují své spolupracovníky, pracující v daném oboru umění nebo vědy. To však platí jen tehdy, pokud dříve nepodlehnou chybám, jimž uvnitř ve své pýše podlehli již jednou, před deseti tisíciletími v Zemi Slunce, v první říši vznešeného Egypta.

Avšak na samém počátku této říše stáli zde po převratných bouřích na planetě Zemi přeživší lidé nejistého výrazu v očích, kteří se lekali mnohých jevů v přírodě, ba co více, lekali se výtvorů svých vlastních myšlenek a slov. Jejich bronzová pleť se leskla potem v záři slunečních paprsků, jak každodenně znovu a znovu do úmoru pracovali na svých suchých a horkem rozpraskaných políčkách, bez výhledu jakkoliv lepší úrody. Tu a tam snažili se vycházet vstříc úrodě v pokusech i vylepšování do všech stran rozlehlé žlutočervené půdy, avšak stalo se to vždy jen marným snažením, neboť vše jako by se stavělo proti jejich úsilí. Bída a nedostatek byly jejich spoludruhy v životě, již po mnoho generací. Tito prací shrbení a téměř usoužení lidé zemědělských kmenů plahočili se tak den za dnem vpřed, a ve chvílích naděje pozvedali své hlavy ke svítícímu kotouči, jenž se s každým dnem vydával na svoji pouť nebem.

Prosili jej o smír v jejich utrpení, prosili jej o vykoupení z podivné kletby, která podobna nekonečné tíži ležela na celém lidstvu tehdejší doby.

A jejich prosby se nakonec vyplnily!

Jednoho dne jako by se ze svitu slunce oddělilo ještě jedno zcela nové, o mnoho zářivější světlo. Toto světlo však namísto žhnoucího slunečního disku vyzařovalo občerstvující svit vysokého duchovního druhu a spolu s ním bylo možné zřetelně cítit v okolním vzduchu změnu k lepšímu. Změnu, která měla přinést brzy naději a východisko!

Někteří dokonce směli zaslechnout hlas, vycházející z tohoto nového světla na obloze.

"Následujte mne a budete šťastni," zněl tento hlas jakoby v nitru několika lidí, kteří směli být v tu chvíli otevřenějšími ve svém vnímání.

"Přicházím, abych Vám pomohl z Vaší nouze," zněl zvučně nádherným nebeským jasem proniknutý hlas. "Budete-li se věrně řídit mými radami, povedu vás vzhůru, abyste již zde v tomto světě směli poznat část blažeností nebe."

S úžasem naslouchali lidé těm několika omilostněným, kteří měli to štěstí přímo slyšet hlas, vycházející ze středu zářivého světla na nebi.

Celý den zářilo toto Světlo nad hlavami radostných lidí a teprve s přicházejícím večerem zmizelo z tmavnoucí oblohy. Ti, kteří směli slyšet hlas, sdělovali druhým, že byl neznámým zachráncem dán pokyn, aby za několik dní sestoupili blíže ke žlutavému toku Nilu, kde mají vyčkávat na další pokyny hlasu.

Nastalo horečné dohadování mezi rolníky. Mnozí se obávali toho, zda to vše nebyly jen přeludy a hlasy zlých démonů, jiní se báli sestoupit do blízkosti řeky, kde se nacházeli velcí krokodýli, jimž padlo za oběť již velké množství neopatrných lidí. Nakonec však bylo rozhodnuto. K řece ať jdou ti, co hlas slyšeli a navíc s nimi mají jít dobrovolně jen ti, kteří nemají strach.

Tak se také stalo.

Nevelký průvod vystrašených zemědělců vydal se z výšin, rozpínajících se do stran okolo řeky, směrem dolů, blíže k jeho toku.

Zbytek postával ve vzdálenosti a očekával, co se stane, neboť ne zcela všichni lidé byli přesvědčeni, že hlas, o kterém někteří hovořili, k nim opravdu promlouval.

Určitá míra zvědavosti však nebyla cizí nikomu z nich. Tu sešel průvod dolů až k místům, kde obyčejně bylo již možné narazit na nebezpečné veliké ještěry, jež se zde tak často vyhřívali na slunci po celý den.

Ale co to? Po krokodýlech nebylo zde v tento den ani stopy. Byli schováni? Odpluli dále po toku řeky?

Ještě než se mohl více rozvinout tichý rozhovor mezi účastníky průvodu, tu nastalo opět ono nečekané a nepochopitelné rozdvojení slunečního kotouče, jenž stál již vysoko nad Zemí.

A opět zazněl hlas: "Vy, kteří jste uvěřili mým slovům, vy jste nyní vyvoleni vést lid. Nebojte se mě, neobávejte se ani krokodýlů. Nařídil jsem služebníkům odvést je z těchto míst. Pokud budete naslouchat mým radám, ukáži vám, jak dosáhnout bezpečí a blahobytu.

Nyní naslouchejte mému prvnímu úkolu. Poražte mnoho kmenů vzrostlých stromů a opracujte je na kůly. Přepravte je sem, do těchto míst, a na břehu mezi tokem vod a návrším je rozmístěte vedle sebe jako jednu řadu. Mezi dvěma kmeny vždy vynechejte mezeru na sílu samotného kmene a takto postupujte od vody až vzhůru k návrší.

Až toto budete mít připraveno, znovu se vám zjevím a předám vám dále, co máte činit."

Jasný a vznešený hlas dozněl a vše utichlo v nádherném klidu a radostném niterném prožívání těch, kteří směli být v blízkosti oněch vyvolených, kterým bylo dáno slyšeti hlas světlého rádce, jak jej zanedlouho začali nazývat všichni v osadě zemědělců. Ač nikdo netušil, co práce, kterou měli vykonat, přinese, s důvěrou a již dlouho neprožívanou nadějí pustili se všichni muži i část žen a dětí do práce, která po nich byla světlým vůdcem požadována.

Celý jeden dlouhý čas, od úplňku k úplňku měsíce na nočním nebi, pracovali na tom, aby vše bylo připraveno a vyhotoveno tak, jak jim bylo řečeno.

Tak nadešel den, kdy poslední kůl byl vpraven do ztvrdlé půdy zdejšího návrší. Poslední údery dozněly a paže oddychujících mužů, chvějíce se úlevou a vzrušením zároveň, klesly podél boků.

Co nyní přijde? Objeví se do třetice onen světlý rádce? Co od nich bude žádat?

Ačkoliv nebylo po celý měsíc v osadě hovořeno o ničem jiném než o světlém rádci a jeho díle, nikdo netušil, co asi bude výsledkem celého jejich snažení, které uskutečňovali bez jakéhokoliv bližšího poznání souvislostí.

Nyní, když se postavili na návrší a sledovali celé dílo, které směli vykonat, byli sami ohromeni rozměrem a velikostí toho, co vzniklo. Mocné kůly z opracovaných statných kmenů táhly se zde v křivolaké řadě, ve vzdálenosti mnoha a mnoha kroků dospělého muže od návrší až po téměř samotnou hladinu Nilu.

Bylo to samo o sobě obdivuhodné dílo. Doposud tak velké kmeny opracovávali jen ojediněle, jako nosné stavební sloupy svých obydlí ze suchého bláta a proutí.

Byla to tedy oprávněná hrdost na své vlastní síly, které uplatnili mužové i ženy osady k tomu, aby zde vybudovali dílo na pokyn světlého rádce.

A opět se začalo odehrávat ono zvláštní dělení slunce na dvě, a to nové opět zářilo tím svým zvláštním druhem světla, které posilovalo a darovalo naději.

"Mám radost z vaší práce," zněl nádherný nebeský hlas. "Splnili jste, co jsem od vás žádal! Nyní mám pro vás další úkol, který, jestliže vykonáte tak jako tento již splněný úkol, přinese vám změnu vašeho bytí zde k lepšímu. Nyní poražte stromy silné jako mužská paže, v délce alespoň dvou mužů stojících nad sebou. Nachystejte těchto kmenů tolik, kolik jste ještě pohromadě nikdy neviděli. Nachystejte jich o mnoho více, než je kmenů zapuštěných v zemi.

Tyto kmeny zbavte lýka a ženy ať toto lýko máčí ve vodách řeky tak dlouho, dokud nebude třeba je vylovit.

Jděte a vykonejte to, co po vás žádám. Máte na to opět čas od úplňku k novému úplňku."

Ač tyto pokyny byly ještě méně srozumitelné než předchozí zasázení řady kůlů, nikdo ze zúčastněných se nahlas neptal, co je tím asi sledováno.

Všichni však o tom o to více a usilovněji přemýšleli.

Tak přišel opět čas jednoho měsíce a opětně vše bylo nachystáno tak, jak to světlý rádce žádal. Tento se také znovu ohlásil následujícího dne.

Opět byli všichni pochváleni za splnění zadaného úkolu. A opět rozdal vznešený hlas nové dílčí úkoly. Kmeny měly být propleteny mezi zasazenými kůly do země, a to zhruba do výše pasu dospělého muže. Vše mělo být pak svázáno lýkem co nejpevněji, jak to lidská síla dovolovala. Světlý rádce se pak rozloučil s tím, že nyní se mají všichni vrátit k práci na svých políčkách, že se ozve, až nadejde správný čas.

Do osady se vrátil postupně dřívější rytmus namáhavé práce a odpočinku po ní.

Od doby velikých událostí uběhlo již tolik úplňků, kolik má člověk prstů na jedné ruce, a světlý rádce se neozýval. Slunce dál klidně putovalo den co den oblohou a nemilosrdně spalovalo záda na poli pracujících lidí.

Téměř nikdo již ani nepřemýšlel, co vůbec mělo to vše znamenat. Již se ani nechodili dívat ráno a večer na návrší, zda světlý rádce sám neuskutečnil nějaké práce, které by jejich dílu dodaly smysl.

Na mnohých místech sloupové řady zalíbilo se bělostným ibisům, a tito se zde procházeli, kráčejíce z jednoho kůlu na druhý, klepajíce přitom hlasitě svými dlouhými zobáky.

Téměř všichni vesničané se již domnívali, že podlehli samotnému klamu zlého démona, a raději ani nehovořili s druhými o celém dění předchozích měsíců ve strachu, aby nevyvolali opět nějaké události, které by je přivedly jen k další práci, která je, jak to vypadalo, nakonec jen velmi zdržela od jejich důležitého živobytí.

Jen jeden z těch mladých mužů, kteří směli přímo v sobě slyšet hlas, nad vším tím, co směli prožít, přemýšlel.

Stále znovu a znovu vracely se mu myšlenky na to, proč, proč museli věnovat tolik práce, aby vše nakonec přišlo snad vniveč? Tak, jak se ptal stále znovu a znovu, v nitru se mu postupně vynořovalo stále jasnější uchopení něčeho nového - trpělivost, trpělivost, vše je potřeba plánovat s trpělivostí a se schopností vyčkávat správného času!

Správný postup práce má nejprve ideu, plán, a pak se tento uskuteční! Náhle to v něm propuklo v neutuchající radost! Ano, světlý rádce má s nimi svůj dlouhodobý plán! Je třeba trpělivosti, aby směli tento plán poznávat! Jestliže jednou poznají tento plán, pak se sami budou moci naučit vše déle dopředu promýšlet a připravovat!

Velká vnitřní radost z nového, dosud netušeného poznání s tímto mužem přímo lomcovala. Nejraději by vyběhl ven ze svého obydlí a všem sdělil své nové poznání. V nitru však cítil, že by mu zřejmě nikdo ještě v tuto chvíli neporozuměl. Tedy ještě více se obrní trpělivostí. Pak bude zcela jistě smět poznat tento velký plán vznešeného světlého rádce.

A jako odpověď tomuto poznání ozvalo se v nitru myšlenek mladého muže znění slov: "Ano, já vás vedu k poznání, abyste zde na Zemi žili stále vědoměji. Dnes v noci se naplní smysl celého vašeho díla, jdi a řekni to ještě teď všem, kteří žijí v této osadě." A mladý muž učinil, co mu bylo řečeno.

Tu noc vzdálené noční nebe prosvětlovaly blesky velké bouře. Ve vzduchu byla cítit voda, a přestože nikdo zde v těchto místech ani neočekával v tento čas déšť, celé noční ovzduší bylo pojednou prosyceno osvěžením a posilou. Ráno muž vyskočil dříve než všichni ostatní a v naději z očekávání nového běžel k místům jejich stavby. Již z dáli slyšel zvláštní zvuk, který vydával Nil vždy, když stoupla jeho hladina.

Zrychlil ve svém běhu a zcela rozechvěn blížil se k předělu návrší, odkud bylo již možné vidět hladinu veletoku. Zastavil se zde a zcela ohromen sledoval celý obraz, který se mu naskytl výhledem na místo jejich stavby.

Po celé délce stěny z kůlů zvedl se břeh okolo toku o pás dospělého muže z tmavého až do černa zabarveného bahna.

Voda, která se valila korytem, připlavovala sem stále nové a nové bahno, které se přelévalo přes kůly a v táhlých proudech se opětně vracelo do vody, která jej unášela dále.

Co to mělo znamenat? Přesto, že to muž nechápal, cítil, že zde došlo k naplnění něčeho velkého, cítil, že zde příslib světlého rádce doznal svého uskutečnění. Stejně tak rychle, jako běžel před tím sem, vracel se nyní k osadě.

"Vstávejte! Poběžte se podívat!" křičel již napřed, ještě než byl ve vesnici. "Slib světlého rádce se naplnil!"

V té chvíli byla celá osada na nohou. Co se děje? Mnozí vyděšení vzbuzením ze spánku nedokázali pochopit, co se děje. Přesto se rozeběhli k břehům řeky.

Výjev, který se před nimi rozvinul při pohledu na břeh, naplněný daleko k obzoru tmavým bahniskem, nechápal v tu chvíli nikdo ze zúčastněných.

A tak, když vyšel sluneční kotouč nad obzor, zjevil se jim v záři odděleného "druhého slunce" jejich světlý rádce. Jeho hlas zněl:

Při dalším úplňku, až břeh vyschne, osejte jej veškerou pšenicí, kterou máte jako zásoby pro svá políčka. Vzejde vám rychle a dá vám úrodu třikráte vydatnější než doposud."To jest počátek vašeho úspěchu a blaženosti zde, na tomto světě.

Při dalším úplňku, až břeh vyschne, osejte jej veškerou pšenicí, kterou máte jako zásoby pro svá políčka. Vzejde vám rychle a dá vám úrodu třikráte vydatnější než doposud. Slyšte: Povedu vás a budu vás chránit, budete-li mi správně naslouchat. Přivedu vám brzy ze vzdálených krajů jihu světlého býka, abyste si jej podmanili a on vás poslouchal a pracoval pro vás. Dám vám vědění o obydlích a stavbách, o jakých se vám doposud ani ve vašich snech nezdálo.

Poslouchejte mě a povede se vám dobře.

Vyvolím z vás muže, kteří mě budou naslouchat a vytvoří zvláštní lid kněží, stavitelů a směnitelů.

Po určité době vyvolím z Vás toho nejlepšího, a ten Vám bude vládnout v mém zastoupení, pokud zde nebudu. Budu s ním hovořit o věcech, o kterých nikdo jiný nebude smět slyšet.

Dám vám všem dovednost a poznání, které nikdy nebudou překonány. Jsem váš rádce, jsem vyslancem, abych vám přinesl veliké poznání o tomto světě.

Dám vám vše, jestliže mě budete poslouchat. Dám vám krále a říši, která bude oplývat nádherou, která umožní rozkvést vašim schopnostem. Já jsem váš rádce a pečovatel. Hleďte ku mně, držte se mých rad, a budete šťastni."

Hlas světlého rádce dozněl a vesničané tiše přemýšleli o jeho slovech, z jejichž obsahu nedokázali si ještě vůbec ničeho představit. V tichosti po dlouhé době odcházeli do svých domovů s vnitřním rozhodnutím změnit vše podle slov jejich velikého a světlého ochránce. S novým dnem pustili se pak odhodlaně do díla s houževnatostí, která jim, lidem Nilu, byla vždy vlastní.

Tak povstaly základy počátku velké říše, o které dnes neví téměř nikdo z lidí - byla to dávná první říše egyptská. Ta říše, která po tisíciletí předcházela onu druhou, o mnoho chudší a temnější říši, již lidé dneška nazývají vznešeným starověkým Egyptem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře