Silou ducha

29. listopad 2014 | 10.03 |

pp4Hluboký smysl mají slova básníkova: "Hory může přenášeti, kdo má víru." Všichni velcí a slavní mužové proto dosáhli na světě úspěchu, že celou duší věřili v nezměnitelný vyšší zákon spravedlnosti, jenž ovládá a řídí svět. Byli pevně přesvědčeni, že jejich úsilí a jednání neodporuje této spravedlnosti a prozřetelnosti. A z toho vědomí prýštila pevná důvěra v konečné vítězství jejich myšlenek a činů.

Kristus dobře věděl, že jeho mladý život skončí předčasně a násilně, neboť znal své nepřátele i jejich moc a sílu. On však neznal bázně před smrtí a proto necouvl ani o krok před hrubou mocí světskou a před násilím. Žil celý život svůj mezi lidmi chudými, opuštěnými a trpícími. Uzdravoval je, poučoval a těšil. Vše to konal nezištně, úplně zdarma. Rozséval mezi lidmi lásku a připravoval půdu pro nové království, v němž všichni lidé jako bratří a sestry měli život nový, radostný a šťastnější. Věděl, že doba ta zcela jistě jednou přijde, snad po tisíciletích, ale přece přijde. Jak nepatrnou událostí proti této krásné a uchvacující myšlence byla muka a smrt jeho těla! Tělo jeho odešlo, vznešené myšlenky však zůstaly, zápasily, vítězily a vítězí, neboť mají život věčný.

Když stál Hus před koncilem kostnickým, mohl odvolati, jak od něho žádali církevníci. Byl by tím zachránil sice své tělo, ale byl by tím činem v zárodku usmrtil ono veliké myšlenkové a citové hnutí, které obrodilo a z úpadku mravního vyvedlo nejen Čechy, ale celou Evropu. Pevné přesvědčení a pevná víra, že mravnost zvítězí nad nemravností, spravedlnost nad násilím a láska nad nenávistí, doprovázely odhodlaného a hrdinného Husa na hranici. Tělo Husovo sžehly plameny, myšlenky jeho však slavně zvítězily.

Není v dějinách českých krásnějšího příkladu pevné naděje a víry v konečné vítězství spravedlnosti a pravdy nad posledního biskupa Jednoty českobratrské, Jana Amose Komenského. Po celý život bloudí nehostinnou cizinou. Krutý osud ničí mu štěstí rodinné, nelítostný požár pohlcuje životní jeho dílo (Slovník), na němž s námahou pracoval dnem i nocí.

Poslední hvězda, která provázela ho světem, zhasla, když po válce třicetileté železnými závorami byl znemožněn Bratřím návrat do vlasti. Než ani tehdy Komenský nezoufá. Pracuje usilovně o díle vychovatelském, věře pevně, že dobře vychovaná mládež nejbezpečněji vyvede ubohý národ z poroby i ponížení. A vyslovuje rozhodně přesvědčení, že přijde chvíle, kdy správa věcí navrácena bude zase českému národu. Víra Komenského v osvobození českého národa působí v dobách největšího útisku národního na český lid silou zázračnou. Povzbuzuje malomyslné a léčí nedůvěřivé. Víra ta stává se národním přesvědčením a není na světě moci, která by jí mohla vzdorovati. Okovy spadly a svobodný národ vděčně pohlíží k tichému Naardenu, který hostí popel velikého myslitele a velikého člověka.

Nejlepší český novinář, učitel a miláček českého lidu, Karel Havlíček Borovský, byl pro své smýšlení krutě pronásledován vládou vídeňskou.

Ač žil v stísněných hmotných poměrech, přece rozhodně odmítl lákavé nabídky vlády vídeňské, která snažila se získat ho pro své služby. "Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, zrádcem nikdy nebudu" - tak odpovídá Havlíček vládě vídeňské. Nemůže jednat jinak, neboť věří pevně, že vzdělaností dojde národ český k politické a národní samostatnosti. Odchází jako vyhnanec do Brixenu, vrací se s podlomeným zdravím a umírá v květu mladých let. Než myšlenky jeho, spisy jeho svítily národu daleko za hrob, působily jako zúrodňující pyl a staly se národu požehnáním. Na nich vybudovány byly základní pilíře k dnešnímu československému státu.

Za války světové nadešla národu českému rozhodná chvíle: být či nebýt. Osvícen duchem prozřetelnosti, odchází za hranice nejlepší syn českého národa, profesor Masaryk. V jeho velké duši sloučena je husitská udatnost a odvaha s moudrostí a rozšafností Komenského. Vidí, že podle proroctví Komenského nadešla chvíle, kdy má býti v ruce národa vrácena opět vláda nad jeho věcmi. V krvi mu procitá husitské heslo: V zápas pro pravdu, v boj pro spravedlnost! Na širých pláních ruských formují se v legiony novodobí husité, boží bojovníci. Na jejich praporech vidíte opět rudé husitské kalichy a v jejich jednání poznáváte znovuprobuzené husitské ctnosti: upřímné bratrství, nadšení pro svobodu, spravedlnost, dobro a pravdu, nenávist ke lži, otroctví a tyranii. Tvůrce a vůdce českých legionářů, profesor Masaryk, neztrácí víry ani v nejtěžších chvílích, spravedlivá česká věc nemůže prohráti. Po krutých zkouškách životních, po nadlidských námahách a těžkých obětech na životech vzchází po staletích znovu slunce české svobody. Budiž pozdraveno!

Požehnána však buďte čistá, odvážná a smělá srdce, která příchod svobody vykoupila! Blahoslavení buďte, kdož pro vítězství svobody a spravedlnosti trpěli a umírali! Třikrát blahoslavení buďtež pak vy, vůdcové, prorokové a vykupitelé národa, vy, vznešení mužové velkých mravních zásad, kteří jste po staletí příchod svobody připravovali. Neboť vy vydáváte národu svědectví, že může žíti životem věčným.


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře