Odhalené tajemství – myšlenkový svět

20. listopad 2014 | 11.16 |

gMyšlenky nás obklopují od prvních chvil našeho života, již v dětství jejich prostřednictvím prožíváme své sny, přání, představy, přestože si na mnohé z nich později vůbec nevzpomínáme. Krásná myšlenka či vzpomínka však pomohla tisícům lidí přežít těžké chvíle v životě - například válku, zranění, smutné či těžké období. Od dětství přijímáme názory zformované do myšlenek od svého okolí - od svých rodičů i ze školy - aniž bychom v té době měli k tomu vlastní prožití, protože lidem, kteří nám o tom říkají, důvěřujeme. Síla myšlenek, která pomáhá naší představivosti, nás vždy ovlivňuje, jedno zda chceme či ne. Neuvědomujeme si, jak hluboko a kam až to zasahuje - jak smýšlíme, tak se nám děje.

Co je myšlenka?

Lidský mozek není ve skutečnosti pouze výrobcem myšlenek. Je možné jej přirovnat spíše k přijímači a vysílači, který vysílá a přijímá určité jemné vlny či záchvěvy. Naladěním se na něco v nás ožívají obrazy, které jsou stejnorodé s tím, na co jsme se naladili. Když se například vysloví pojem "auto", každý člověk si představí něco jiného. Naše řeč je velmi "plochá", omezující, ale naše myšlení je velmi pestré a vytváří množství obrazů. Když dokážeme své myšlení soustředit na jeden bod a tím se zabýváme, vytváříme tímto kolem sebe pevný obraz, který postupně sílí a směřuje až k uskutečnění myšlenky v čin. Myšlením si vytváříme kolem sebe celé "myšlenkové krajiny", vzniklé z našich myšlenkových forem, sestávající z mnoha věcí, o nichž přemýšlíme - z přírody, postav, obrazů zvířat, symbolů... A přestože tyto krajiny většina lidí nevidí, přesto je vnímá, dokáže je vycítit a naladit se na ně. Na základě toho potom také komunikuje s jinými lidmi, kteří jsou obklopeni opět jinými myšlenkovými krajinami.

Myšlenky, jimiž se zabýváme, naplňujeme zároveň více či méně našimi city, vycházejícími z oblasti hrudi. To znamená, že člověk žijící více citově "nalévá" do svých myšlenkových forem jako do "nádob" svítivější sílu než člověk, který pracuje spíše rozumově, bez živého prožívání informací.

V místech, kde trávíme hodně času a kde vůbec se pohybujeme, ať je to již na pracovišti nebo doma, venku, zanecháváme za sebou vždy různě silné myšlenkové formy, tedy jemné formy toho, nač jsme mysleli, čím jsme se zabývali. Každé místo v bytě, jež si určíme pro nějakou určitou činnost, vytváří k tomu patřičnou atmosféru. Když se na tom místě budeme této činnosti věnovat opakovaně, mohou nám vytvořené jemné formy tohoto místa dopomáhat ke snazšímu získání inspirace, mohou k nám zde lépe proudit tvořivé nápady. Proto však je potřebné "mít pořádek" ve svém myšlenkovém světě, aby skrze něj k nám tyto skutečně mohly proudit a nebyly zacloněny zbytečným neužitečným myšlenkovým balastem, který tak jako tak na myšlenkové úrovni zatěžuje nás samé i naše okolí.



Velkou pomocí k tomu je (nejen) večerní modlitba před spánkem. Uvolňující se duše odchází v době spánku na místa, na něž je naladěna, proto se může i stát, že ráno nám přinese řešení či nějaké východisko z náročné situace, pokud o ni člověk večer upřímně prosil. Kromě modlitby napomáhá z bludného kruhu myšlenek, jimiž jsme se vlastním přičiněním obklopili, také pohyb v přírodě, která v porovnání s městskými sídlišti není tak zatížená zmatkem myšlenkových forem. Dále také nalezení chvilky ticha pro sebe, bez hudby, bez reklamy, bez obrazovek, bez rozhovoru s blízkými, abychom se mohli i v nitru utišit, a v uklidnění a utišení mysli, v naslouchání niternému hlasu, přijmout obraz, inspiraci, radu, jak něco vyřešit, jak se správně rozhodnout, co učinit...

Jaké bychom tedy měli mít myšlenky, abychom byli šťastní a přinášeli ostatním lidem svým myšlením jen dobro a užitek? Abychom nezůstávali jen při tom, co nás naučili naši rodiče, abychom nepřemýšleli jen v naučených obrazech, částečně pozměněných, deformovaných naším životem, ale abychom myšlením skutečně pomáhali formovat silné, nové obrazy toho, jak ve společnosti na Zemi lépe a důstojněji žít?

Jako první k tomu potřebujeme najít a poznat smysl svého bytí, a potom nahlédnout do svých vloh, schopností, které máme a jež můžeme vložit do služby druhým. Když si něco přejeme, když po něčem toužíme, ať je to cokoliv, jsme tím spojeni s neutrální Boží silou, jež nám potom v zákoně přitažlivosti stejnorodého přináší splnění. Ne však tak, jak si mnozí myslí! Důležitý je úmysl, s nímž něco chceme. Je-li to světlé a dobré, potom každý člověk nese v sobě schopnosti toho dosáhnout. Tyto využité schopnosti, touhy a přání jej mohou vynést vysoko do nádherných, vznešených světlých úrovní, ale při špatném, zlém a falešném použití také připoutat ke hmotě či strhnout do propastných hlubin. Proto bychom cílů měli vždy hledět dosahovat těmi nejušlechtilejšími formami, jinak si navážeme špatnou karmu. Způsob, jímž chceme něčeho dosáhnout, je rozhodující. Měl by proto vždy vést cestou té největší ušlechtilosti, čestnosti, abychom nikdy nezpůsobovali jiným utrpení tím, že něco chceme, ale naopak abychom tím, že zachováváme hodnoty morálky, etiky a cti, pomáhali i dalším lidem.

Nechť se nám to všem daří.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře