Čtvero ročních období

13. listopad 2014 | 10.43 |

mJaro. Jaro, nebo-li zrození. Na jaře se celá příroda probouzí k životu. Začíná se zelenat tráva, vykvétají první květiny, i stromy jsou obsypány květy a vyráží na nich světle zelené lístky. Vše působí velmi čerstvě a mladě. Celá příroda je oděna do jasných světlých a pestrých barev.

Bytosti přírody mají v tuto dobu mnoho práce, aby vše uvedly v život a krásu. Pomáhají každé malé rostlince, ba každému stébélku trávy, aby vyrazilo z tmavé země na sluneční světlo.

Elfové stromů vycházejí z podzemních kořenů, kde pobývali přes zimu, a navrací se zpět do kmenů stromů. Odtamtud pak celý strom oživují.

Malí květinoví elfové opět přicházejí z bytostného světa a starají se o každý květ. V některých poupátkách se rodí i malá elfí miminka, která však zanedlouho dospějí a pomáhají ostatním elfům.

I skřítkové vylézají zpod země, pilně pracují a starají se o svá skřítčí miminka v mechu či kapradí.

Též všechna zvířata přivádějí na svět mláďata, a ta pak učí všemu potřebnému, co budou ke svému životu potřebovat.

V pozemském světě lidí je jaro přirovnáváno k období dětství.

Zrodí se malé miminko a rodiče se o něj starají. Tak jako skřítkové či elfové o malou rostlinku, nebo ptáčkové o malá ptáčata a zvířata o mláďata, jimž postaví hnízdo či pelíšek, poskytují jim potravu a též ochranu.

I lidé se starají podobně o malá miminka. Všichni rodiče poskytují svým dětem potravu a místo hnízda či pelíšku mají dům s postýlkou. A co ochranu? Poskytují dětem tu správnou ochranu?

Zvířecí rodiče chrání mláďata hlavně před vetřelci, kteří by chtěli mládě ukořistit a sníst. Proto jsou stále ve střehu a bdělosti.

Ale malému lidskému duchu je potřeba poskytnout i duchovní ochranu. Proto náš duch by měl být také stále v bdělosti. Proč si pouštět vetřelce přímo domů v podobě např. nepěkné hudby či nějakého strašidelného televizního pořadu nebo si ho přitáhnout negativními myšlenkami. V jemnohmotném myšlenkovém světě, který nás obklopuje, se z toho pak tvoří ošklivé myšlenkové útvary. A představte si, že tyto útvary nejsou pouze kolem vás, ale i kolem vašeho děťátka.

Pokud však vaše myšlenky budou pozitivní a naplněné láskou, budou mít miminka tu nejlepší ochranu.

Z miminek pak vyrůstají děti. Jsou jako malá poupátka. Potřebují se naučit vše potřebné ke svému životu a budoucímu působení. Pro každého člověka je to důležité období. A rodiče, kteří děti vychovávají, na sebe berou velkou zodpovědnost. Protože pokud se v tomto období něco pokazí, později se to velice těžko napravuje.

A jak nejlépe vychovávat děti? Je to jednoduché, ale zároveň musí rodiče vynaložit velkou bdělost a námahu vůči vlastnímu zdokonalování. Nejlépe se totiž děti vychovávají vlastním příkladem.

Stačí se jen podívat opět do přírody na zvířata a jejich mláďátka, jak je oni vedou.

Vše jim ukazují, a pak je také nechávají, aby si to sama vyzkoušela. Mláďata se přesně snaží napodobovat své rodiče. A zrovna tak to dělají i děti. Učí se od svých vzorů a opakují vše po nich.

Je to tedy i období učení a zrání.

Léto

V období léta je vše v plném proudu. Zadíváme-li se do přírody a jemnohmotného světa přírodních bytostí, uvidíme v každém koutku čilý ruch a pilnou práci.

Na jaře se vše postupně probouzelo k životu, ale v létě to již naplno žije.

Je to nejpestřejší a nejaktivnější období. Všude je spousty zeleně, květin a plodů. Bytostmi přírody i zvířaty se to jenom hemží. Můžeme spatřit mnoho různých druhů a velikostí. Bytosti přírody radostně pracují a zvířata se starají o potravu. Některá myslí i na horší časy a dělají si zásoby na zimu.

Léto je přirovnáváno pro lidského ducha k období mládí.

V tomto období má člověk nejvíce energie, kterou by měl plně využít správným směrem.

U každého člověka se již projevují jeho vlohy a vlastnosti, které by měly zcela sloužit k činnosti pro ostatní a pro zušlechťování této Země. Zároveň by každý měl pracovat na zdokonalování své vlastní osobnosti. Ovšem ne žádným hloubáním sám nad sebou, ale činorodostí.

Žel, u mnoha lidí tomu tak není. Namísto radostné a užitečné práce chodí do zaměstnání a vykonávají práci (mnohdy nepotřebnou) pouze pro výdělek, za který si mohou koupit hmotné statky a také zábavu. Tím si pak zpestřují svůj plytký život.

Snaží se uspokojovat svůj život cestováním, adrenalinovými sporty, alkoholem a zábavou, a navazováním volných vztahů. V tom všem nachází alespoň na chvíli příjemný pocit.

Období mládí je také nejvhodnější doba pro přivedení nových lidských duchů sem na Zemi a též na jejich výchovu. Jak již bylo zmíněno, je to pro rodiče velká zodpovědnost, a to i při početí a v době těhotenství. Kolem pátého měsíce těhotenství vstoupí do připraveného lidského tělíčka duch, stejnorodý s vyzařováním matky. Proto je důležité, na co je v té době maminka naladěna. Oba rodiče by si měli uvědomit, že dítě, které se jim narodí, není jejich majetkem. Je to samostatný lidský duch, který se jen znovu potřebuje seznámit s hmotným světem, aby v něm později mohl pracovat a sloužit. A pro rodiče by to měla být služba, kterou budou vykonávat co nejlépe, jako službu kteroukoliv jinou.

Mnozí rodiče se snaží své děti vlastnit nejen v dětství, ale i v jejich dospělosti.

Není však nutností, aby každá žena či muž měli děti. Mnozí manželé se velice trápí, že nemohou přivést na svět děti. Procházejí proto i různými medicínskými pokusy a při každém nezdaru jsou v čím dál větším stresu a smutku.

Je tu však mnoho dalších jiných úkolů, které smí člověk vykonávat. A při oné službě může být stejně šťastný.

Každá služba přináší člověku radost a potěšení, pokud ji provádí s láskou ke Stvořiteli. Takový člověk má v nitru pocit naplnění a štěstí. Nepotřebuje si pak svůj život zpestřovat dalšími prostředky zábavy, ani si nepřipadá o ně ochuzen.

Když se opět podíváme do světa přírodních bytostí, spatříme nádhernou harmonii. Všechny bytosti s radostí vykonávají svou práci a nikdy si nestěžují, nezávidí si, ale naopak spolu pěkně spolupracují.

Takové by to mohlo být i mezi lidmi, jen kdyby se snažili.

Toto období by se tedy mělo plně využít k aktivní radostné práci.

Ze semínka, které na jaře vzklíčilo, vyrostla rostlinka, o kterou je potřeba se přes celé léto starat, abychom mohli na podzim sklízet plody.

Podzim

Přichází podzim, a přírodní bytosti mají opět mnoho práce, aby vše nachystaly na zimu.

Sice se ochlazuje, ale celá příroda je oděna do teplých barev. I Slunce má zlatavou barvu.

Na stromech i v zemi dozrála úroda, kterou je potřeba sklidit. Kdo na jaře zasel a přes léto pilně pracoval - zaléval, vytrhával plevel - je nyní obdarován bohatou úrodou.

Když je sklizeno, je potřeba vše uklidit a nachystat na zimu. Úklid je radostná práce i pro vzdušné bytosti. Není žádná náhoda, že právě na podzim dují silné větry, které shazují listy ze stromů a keřů, a také rozsévají semínka, aby mohla na jaře vzklíčit.

I mnohá zvířata se chystají na přezimování. Dělají si poslední zásoby. A někteří ptáci odlétají do teplejších krajin.

Koncem podzimu dokončuje svou práci i většina přírodních bytostí. Po odkvětu všech květin odcházejí všichni elfové do bytostného světa, kde se připravují opět na pozemskou jarní práci. Elfové stromů se uchylují k jejich kořenům. Někteří skřítkové přečkávají zimu pod zemí a jiní odcházejí do bytostného jemnohmotného světa.

Příroda se ztišuje a ukládá k zimnímu odpočinku. Je to však odpočinek pouze pro hmotu. Tak, jako potřebují odpočívat naše těla. Duch však neodpočívá.

Podzimní období je přirovnáváno ke zralému věku člověka.

Stejně jako v přírodě, je to období sklizně. Pokud by lidé zasévali dobrá semena a pečlivě se o ně starali, budou mít nádhernou sklizeň.

Ale co lidé zasévají, o co se nejvíce starají a co potom sklízí?

Mají domy, auta, peníze. O to se nejvíce starali. Nic proti tomu, nikdo nemusí strádat a žít v chudobě nebo někde v jeskyni. Ale je to málo. Všechny tyto hmotné statky by měly být pouze nástroji pro usnadnění opravdové služby zde na Zemi.

V době zralého věku by měl být již člověk naplněný moudrostí. Měla by z něho vyzařovat šlechetnost, důstojnost a vznešenost. Zkrátka měla by z něj být osobnost, které si mohou všichni vážit.

Když se však zadíváme na některé starší lidi, vyvolá to v nás spíše smutek a zklamání. Stojí s prázdným srdcem a s prázdnýma rukama. Nemají téměř co nabídnout. Právě teď, kdy by měli předávat své nabyté moudrosti a znát odpověď na téměř každou otázku.

Mnoho lidí utápí svůj smutek nad uplynulým mládím v alkoholu. Mnohé ženy se zase všemožnými prostředky snaží omladit své tělo a nechce se jim přijmout důstojnost zralého věku.

Někteří muži se rozvádí a hledají si k sobě novou mladou ženu, jelikož je náhle pro ně vztah se svou dosavadní ženou prázdný. Děti odchází od rodičů a žijí svůj vlastní život. Tělo stárne a není již tak přitažlivé a mezi manžely je spíše zvyk namísto prožívání čisté lásky a přátelství. Muž již ve své ženě nenachází to, proč si ji vzal za ženu. Proto ono dřívější hledá jinde.

Nabízí ženy svým mužům opravdovou lásku nebo jen své tělo? A co zůstává z takové ženy, když krása těla pomíjí? Co může nabídnout?

A co může nabídnout muž, který se celý mladý život honil za hmotnými statky nebo si užíval neužitečné zábavy?

Co mohou dospělé děti od takovýchto rodičů ještě čerpat a jak si jich mohou vážit, když v nich nevidí ušlechtilé a důstojné vzory, ale prázdné trosky?

Každý člověk by mohl přinést pro tuto Zemi nádherné plody, kdyby však nepromarnil nejaktivnější dobu svého života. I on by se pak mohl těšit z úrody své práce.

Zima

Zadíváme-li se do zimní přírody, panuje v ní klid a mír. Pokud nedují silné větry, můžeme slyšet naprosté ticho. Hmota odpočívá a nabírá síly na další zrození a práci.

V tuto dobu pracuje jen málo přírodních bytostí. Jsou to bytosti spíše vodní a vzdušné.

I mnoho zvířat odpočívá ve svých norách. A pokud nepřezimují v norách, chovají se alespoň klidněji.

Padá bílý sníh, který vše přikrývá a všude to vypadá tak čistě. Zelená, pak žlutočervená se nyní proměnila v bílou.

Zima v životě člověka je přirovnávána ke stáří a k odchodu.

Někomu se může zdát, že je to nejsmutnější období v životě člověka. Ne však pro ty, kteří vědí, že pozemskou smrtí život nekončí.

Tito lidé se pak důstojně připravují na opuštění pozemského opotřebovaného těla a na znovuzrození do světů duchovních.

Ale není to jen nějaké čekání na odchod. I když tělo není již tak čilé jako za mlada, lze stále ještě vykonávat mnoho užitečné práce. Může se nyní věnovat například práci, na kterou dříve nezbýval čas.

I když je pozemské tělo již staré, nemusí jej však trápit žádná nemoc, jako to u většiny lidí bývá. Záleží jen na vyzařování ducha, zda umožní nějaké nemoci, aby ho sužovala.

Je to také období hodnocení svého pozemského života. Proto lidé ke stáru hodně vzpomínají na mladá léta. Živě se jim vrací vše, co prožili.

Člověk má též poslední možnost rozvázat některé nepěkné nitky, které si během života často bezmyšlenkovitě navázal s různými lidmi. Ty by ho pak mohly zbytečně zatěžovat v posmrtném životě či v další inkarnaci.

Tak jako vítr uklízí v přírodě, měl by se i člověk před odchodem na "onen svět" očistit. Vždyť velice záleží na přítomném stavu odcházejícího ducha. Podle vyzařování a vnitřního naladění se po odchodu z hmotného světa dostává do stejnorodých světů.

Záleží na každém člověku, zda chce po smrti prožívat muka nebo radost a štěstí.

Ovšem opuštění hmotného světa neznamená, že jeho práce skončila a potom si bude již pouze užívat. Naopak, práce stále pokračuje, jen je trochu jiného druhu.

Lidé by proto měli odcházet s radostí, s láskou v srdci a s myšlenkami na Světlo a našeho Stvořitele. Děkovat mu za život, který směli prožít na této Zemi.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře