Láska je cestou

2. říjen 2014 | 09.40 |

bez_jmena23Lidstvo kráčí cestou moderní civilizace. Chce dosáhnout pohodlí a luxusu, chce se mít dobře. Jako nejsilnější živočišný druh na Zemi – dá se říci – nemá zjevných nepřátel, a může tedy bezstarostně kráčet za svými tužbami. Kráčí tedy za dalšími vymoženostmi doby, vymýšlí nové a nové technologie, které mu mají ulehčit, zpříjemnit nebo zpestřit jeho bytí. A ... je šťastno?

Nachází vnitřní stálou radost v tom všem, čím se obklopuje? Září lidské tváře tímto štěstím?

Kilometry betonu a asfaltu, jež v sobě nenesou byť jen stopy krásy a člověku nedají ani kyslík, ani neosvěží mysl, jako to dokáže přírodní zeleň, pohodlí velkoměstského života, jež nepřinese zdraví tělu ani duši, jako to dokáže svěží vzduch a zdravá tělesná činnost. Stovky bilboardů a reklam, které rovněž ve skutečnosti nepřináší nic, co by člověk potřeboval a co by jej učinilo šťastnějším. A uprostřed tohoto plýtvání a šedivého zmatku a hluku míhá se lidstvo v honbě za ještě větším pohodlím, luxusem, jehož nové formy ve skutečnosti mění jen svůj vzhled, nikoliv však svoji potřebnost.

A čím více nechává se člověk strhnout tímto honem na pohodlí a za požitky, tím více mnohý pociťuje prázdnotu, neuspokojení a nicotnost toho všeho, té celé námahy, tím více zoufá a doufá, že přijde něco, co nedovede pojmenovat, ale v co prostě musí věřit, chce-li si udržet sílu jít dál. Něco, co jej přiblíží naplnění touhy být šťasten.

Cosi v lidském nitru neodbytně klepe a buší na duši, hýbe se hluboko v srdci a žádá vyslyšení. Je předzvěstí cesty za štěstím – kdyby ... kdyby chtěl člověk slyšet.

On se však většinou ještě více zarývá a zatíná do své honby za pozemským blahem.

Jeho srdce však netouží po nových technologiích, po ještě větším luxusu, kariéře, ani po novém mobilu, autě či snad letadle.

Lidské srdce volá po vstřícnosti, po harmonii mezi lidmi, po radosti a míru, po kráse, po porozumění...

Pochopí to ale lidstvo? Bude se chtít zastavit, rozhlédnout a začít budovat konečně říši míru, harmonie a lásky k bližnímu?

Jak osvěživě působí, potká-li člověk někoho milého, vstřícného, přívětivého. Již jen to samo je schopno nalít sílu do žil zoufalému, smutnému, či jen znavenému. Jak osvěživě působí čistá radostnost, schopnost soucítění a připravenost k nezištné pomoci bližnímu v nesnázích. Má sílu zachránit i život ztraceného a přivést jej na lepší myšlenky.

K tomu však, aby takto člověk jednal a přinášel do duší druhých jas, potřebuje často zapomenout na své pohodlí a momentální přání. Potřebuje se jich vzdát pro blaho svých bližních. A také potřebuje k tomu mít v srdci lásku. Nezištnou, dobrotivou lásku, která nedovede nic jiného než dávat a pomáhat. Nebude-li mít tuto lásku, nenajde pomoc pro bližního. Bude stát v nepochopení vedle něj, netuše, co se odehrává v jeho nitru, neschopen správně porozumět.



Láska je cestou, která vede ke štěstí. Obdarovává toho, kdo ji má, i toho, kdo ji přijímá.

Kdo ji v srdci má, je šťasten. Nepotřebuje už potom žádné vymoženosti a luxus. Láska dává mu sílu překonat i to nejtěžší, protože ona je silou života a tím největším bohatstvím. A nic nestojí – jen ji chtít mít.

Až člověk tuto sílu pozná, zjistí, že nikdy nebylo třeba plundrovat planetu ani okrádat druhé, aby přišlo štěstí. Ono štěstí stálo celou dobu vedle člověka a čekalo, až jej on nalezne, až zaslechne ono ťukání a vybízení kdesi hluboko v srdci a chopí se jej. Radostně a s vědomím snadnosti uskutečnění tohoto niterného volání otevře své srdce a vzdá se ve prospěch tohoto nového všech starých nicotností, které mu dosud ve skutečnosti jen bránily štěstí najít.

Není tím myšleno rozdat svůj majetek a stát se plnitelem přání druhých. Znamená to najít lásku ve svém srdci, aby člověk jednak žil ve spravedlivém vyrovnání se svým okolím, aby poznával, co je správné, vstřícné a skutečně pomáhající ve vztahu k druhým lidem, a také aby jeho veškeré bytí stalo se jedině spojující místo rozdělující, harmonizující místo rušící a hledající dobré namísto zlých cest.

A s vážnou svojí změnou poznenáhlu nalezne i druhé lidi, kteří se vydali za čistotou své duše a za niternou touhou po říši míru. Nebude sám, a postupně nalezne cestu k pravému, nepomíjejícímu štěstí. Nepomíjejícímu tak, jako láska v jeho srdci.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře