Putování k chrámu čistoty

4. září 2014 | 09.46 |

nKaždý rok vždy 7. září proudí do celého Stvoření bílé, zářivé paprsky čistoty. Kdo v tento den otevře své nitro a bude prosit s velkou touhou v srdci, nechť i jeho naplní a zahalí tyto zářivé očistné proudy, jistě prožije nádherné okamžiky. Brány do Výšin jsou v tyto dny otevřeny a naše duše může nahlédnout do překrásných nadpozemských světů, kde jí též může být umožněno hezké prožití a naplnění její touhy.

I my jsme se s některými velkými i malými přáteli vydali na takovouto cestu. Byla to nádherná cesta, proto bych se s vámi ráda podělila o prožitky z ní.

Seděli jsme v nádherně vyzdobené místnosti, abychom společně oslavili tento výjimečný den. Pak zaznělo: "Zavřete oči a nechte se vést mými slovy. Já vám ukáži jedno krásné místo. Ničeho se nebojte, povedu vás."

Představte si, že sedíme na židlích, chytáme se za ruce a začínáme se vznášet. Pod sebou vidíme naše pozemská těla, která stále nehybně sedí, ale my (naše duše) v jemných tělech se tu vznášíme u stropu. Pomalu otevírám okno a tím oknem postupně prolétáváme jeden za druhým ven. Stále se držíme za ruce a pod námi je teď střecha domu. Začínáme stoupat výš a výš. Nyní je z té výšky možno spatřit celé okolí. Vidíte? Tam je altánek, tamhle fontánka a okolo záhonky s květinami. A tam vzadu je pole se zeleninou. Vidíme také ovečky, jak se pasou na louce. Vše je z té výšky takové maličké.

Teď se připravte, poletíme ještě výš. Začínáme stoupat. Cítíte ten svěží vítr, který nás ovívá a čechrá nám naše vlasy?

Podívejte se, to je ale výška. Pod námi je celá ves. To jsou ale malinkaté domečky, že? Vypadají jako kostičky na hraní. A kolem jsou louky a pole. A hle, tam teče řeka. Odtud vypadá jen jako maličký potůček.

Chcete letět ještě dál? Ano?

Tak se připravte, teď poletíme hodně vysoko. Ale nebojte se, jistě se vám to bude líbit. Pohleďte nad sebe. Je tam modrá obloha a v ní několik mraků a mráčků. Vletíme do nich. Držte se pevně za ruce a letímééé...

Již jsme mezi mraky. Jsou jako pára, že? A stále stoupáme výš a výš. Nyní se podívejte pod sebe dolů. To je naše Česká země. Vidíte ty hory? Jsou jako ochranné hradby kolem celých Čech.

A teď poletíme ještě výš. Stále stoupáme a stoupáme. Naše hory se nám vzdalují, avšak jsou vidět i jiné země, které Českou zemi obklopují. Podívejte, pod námi je celá Evropa a kolem ní je modravé moře. Ale my stále stoupáme dál. Zrychlujeme. Lechtá nás trochu v břiše.

Tak a teď jsme již ve vesmíru. Vidíte tu modrou duhovou kouli? To je naše celá planeta Země. Kolem jsou další planety trochu jiných barev. A mnohé z nich jsou i větší než naše Země. A tamhle, pohleďte na tu malou planetku, která obíhá kolem naší planety Země. To je Měsíc, který pozorujeme večer na obloze. A teď je daleko pod námi. A ta největší zářivá koule uprostřed, to je Slunce.

Vidíte, je o mnoho větší než naše Země i než ostatní planety. Až sem se dokáží dostat raketoplány, ale dál již ne.

A víte co, já vás provedu ještě výš. Ale je to hodně, hodně daleko. Proto budeme muset letět mnohem rychleji, než jsme letěli doposud.

Tam, kam vás chci zavést, mohou jen naše duše v jemných tělech. V tělech, které nosíme na Zemi, bychom se tam nikdy nedostali. Jsou to totiž jemnohmotné světy, do kterých se také můžeme dostat potom, až zestárneme a těla, která nosíme na Zemi, odložíme jako starý opotřebovaný kabát. A když budeme mít čisté dušičky, nezašpiněné špatnými skutky a vlastnostmi, budeme se pak moci rozletět do těch překrásných světů, které vám chci nyní ukázat.

Naše pozemská těla stále sedí na židlích v domě dole na Zemi. Vyklouzli jsme z nich a teď si tu klidně poletujeme v našich jemných tělech ve vesmíru mezi planetami. Nebojte se však, budeme se moci opět vrátit nazpět. Vidíte, každý máme jemnou stříbrnou nitku, která vede až k našemu pozemskému tělu. Je to takové jemné lano, které nás opět přitáhne zpět, až nastane čas.

Ale teď nás čeká ještě další překvapení. Jste připraveni na cestu do jemných světů? Ano? Tak tedy poletíme. Snažte se však být v nitru co nejkrásnější, aby vaše dušička pěkně zářila, jinak se do těch krásných světů nedostanete. Tam smí vstoupit jen čisté duše s čistým chtěním a s čistými myšlenkami.

Tak pozor, odlétáme!

Letíme takovou rychlostí, že ani není kolem nás nic vidět. Ale před námi bychom měli spatřit světlo a já stále nic nevidím. Budeme asi muset poprosit, aby se nám ukázalo.

Tak tedy každý sám poproste ze svého srdce, aby se nám ukázalo světlo, jež by nás dovedlo do krásných jemných světů, které bychom rádi navštívili.

Ó, pohleďte! Tam v dálce. Vidíte to slabé světlo? Naše prosba byla vyslyšena. Poletíme za ním. Podívejte, jak se přibližujeme, svítí více a více. Již jsme skoro u něho. Je tam nějaká brána.

Tak a jsme u brány. Ta je ale nádherná, taková krásně zdobená a ten kov, ze kterého je vyrobena, nádherně září. Hle, přichází strážci brány. Jejich brnění také září, až nám to oslňuje oči. Jsou jako dvě Slunce. Prohlíží si nás. Zkuste opět ze svého srdce vroucně poprosit, zda smíme vstoupit.

Děkujeme, děkujeme mnohokrát, brána se otevírá. Držte se stále za ruce a pojďte za mnou. Pomalu procházíme. Je to dobré, prošli jsme všichni. Dostalo se nám veliké milosti. Té si moc važte.

Ale co to? Všude kolem je jen zářivé světlo a nic jiného není vidět. Je moc příjemné, hřejivé, nepálí, avšak kam se vydat, kterým směrem?

Tamhle, podívejte, někdo tam je a přichází k nám. Je to muž v bílém plášti. Vidíte tu jeho důstojnou chůzi? Je mu již vidět i do tváře. Má nádhernou tvář a tmavé zvlněné vlasy, které se mu lesknou jako černý drahokam. I oči má tmavé, hluboké jako smaragdy. Na sobě má bíle roucho a na něm bílý plášť se stříbrnými ornamenty. Celá jeho postava září.

Pozdravíme ho. Nemusíte nahlas. Stačí v myšlenkách, on je hned ucítí. Říká, že je náš průvodce. Máme ho následovat. Tak pojďme za ním.

Kolem nás je stále jen světlo, není tu nic vidět. Naše duše se zřejmě musí nejprve sladit s tímto světem. Musíme zatoužit vidět více. Zkusme to tedy.

Funguje to! Již jsou vidět obrysy nějakých hor. Začínají se na nich zelenat i stromy. Podívejte, i my kráčíme po horách. Vidíte kolem sebe ty krásné modré a červené kvítky?

Náš průvodce se otočil a usmál se na nás. Kam nás to asi vede?

Teď kráčíme po pěšině nádherným lesem. Jsou tu překrásné vysoké stromy a v jejich korunách poletují různobarevní ptáci, kteří libě zpívají. Občas také zahlédneme mezi kmeny nějakého skřítka nebo se mihne víla s jemnými, dlouhými, světle zelenými závoji. V hebké travičce kolem nás lze spatřit lesní kvítí. Je to nádhera. Takové květinky u nás v lesích na Zemi ani nekvetou. Kolem těchto kvítků poletují malinkatí elfové.

Nyní jsme vyšli z lesa a stále kráčíme po vrcholu nějaké hory. Tu se před námi náhle rozprostřelo nádherné údolí obklopené vysokými skalnatými horami, a my stojíme nahoře na jednom z těch vrcholů a pohlížíme dolů na tu krásu. Museli jsme se zastavit a trochu se porozhlédnout. Něco tak úžasného nelze totiž jen tak přejít.

Z protější skály stéká velký vodopád dolů do průzračně modrého jezera. V okolí tohoto jezera jsou vystavěné bělostné stavby podobající se spíše chrámům. Občas lze zahlédnout i nějakého člověka, ale z té výšky, ze které se díváme, jsou malí jako mravenečkové. Nemůžeme se vynadívat, jaká je to krása, ale náš průvodce nás již pobízí, abychom pokračovali v cestě.

Jdeme na druhou stranu od údolí. Opět jsme vešli do lesa. Je tam tak čisto. Nejsou tam po zemi žádné poházené odpadky ani suché větve. Ptáci opět vyzpěvují a my kráčíme voňavým lesem po měkké pěšině. Cítíte tu nádhernou svěží vůni lesa? Ale zima nám není, ani horko. Zkrátka, je nám moc příjemně.

Zdá se, že budeme vycházet z lesa. Pěšina se rozšiřuje a mění se v upravenou cestu. Není na ní však asfalt. Vypadá to spíše jako hladký pískovec. Kolem cesty je stromová alej a na stromech rostou nějaké plody. Některé vypadají jako švestky a některé zase jako třešně, ale jsou mnohem větší. Průvodce si všiml našeho zájmu o toto ovoce, proto nám dovolil, abychom ochutnali.

Pojďme, ochutnáme tedy. Větve jsou poměrně nízko, proto se dá ovoce lehce utrhnout. Mmmm, to je lahoda, že? Taková slaďoučká chuť. Snědli jsme jen pár kousků, a jak nás to zasytilo. Dá se říci, že nás to dokonce i posilnilo. Cítíte náhle tu energii a sílu? Nyní však již půjdeme dále.

Vykračujeme si alejí a v našich nitrech pociťujeme štěstí.

No tedy, vidíte to? V dálce se tyčí ohromný bílý chrám na mírně vyvýšeném místě. V předu má antické sloupy a vede k němu dlouhé schodiště. Jeho kopulovitá střecha vypadá jako ze zlata. Taková záře. Okolo chrámu se rozprostírají krásné zahrady plné pestrobarevných květin. Jsme od té zahrady ještě daleko, ale ta krásná vůně květin se line až k nám. Cítíte?

Je také jemně slyšet přenádherná líbezná hudba. Slyšíte ji, viďte? Připomíná to trochu harfu, ale ten zvuk je ještě mnohem krásnější a jemnější. Zahradou se též vlní mírná říčka, po které plují vyzdobené loďky.

Blížíme se stále více k zahradě a cítíme zvláštní tlak, který proniká do našeho nitra.

Podél cesty míjíme sochy a kašny snad z bílého mramoru, některé zdobené drahými kameny, a také několik laviček, nad kterými je vytvořené podloubí z voňavých pnoucích růží. Přicházíme ke zlaté bráně. U brány jsou opět strážci. Jakmile však spatřili našeho průvodce, bránu otevírají. Tlak na hrudi se zvyšuje. Možná cítíte i trochu strach a ostych vstoupit do té nádhery plné světla. Ale jsme zvaní, tak pojďme.

Tentokrát se nám jde ztěžka. Stráže, kteří stojí u brány se svými nablýskanými meči, se na nás dívají ostrým pohledem. Ten pohled cítíme až hluboko v našich nitrech. Nyní stojíme za branou a naše srdce plesá nad tou nádherou. Těla se nám chvějí a někomu stékají i slzy štěstí po tváři.

Vidíte to? Cítíte to? To je... To se nedá ani vyslovit, protože slovo krása či nádhera je slabé slovo pro to, co zde smíme spatřit.

Průvodce kyne, ať jdeme dál. Půjdeme tedy.

Procházíme zahradou, je tu tolik světla a kolem nás kvete mnoho květin různých druhů, keře i stromy. Opět jsou tu kašny, vodotrysky, kaskády, ušlechtilé sochy, jezírka s kvetoucími lekníny, skalky vytvořené z květin a drahých kamenů. Na pěšinkách je jemňoučký bílý písek, který přímo hladí naše nohy. A každý kout přináší jinou vůni. Potkáváme usměvavé lidi krásných tváří, v přenádherných šatech. Někteří se jen prochází, jiní tam pracují.

A těch přírodních bytostí, tolik jich tam je. Vůbec se nebojí a neschovávají se před lidmi, ale naopak i kolem nás stále nějací poletují. Je tu také velké množství různobarevných motýlů. Podívejte, sedají si nám do vlasů a na ramena. U jezírek zase poletují krásné barevné vážky a ptáčci s modrými křidélky. Zahrada je obrovská. Vše je tak čisté a upravené. Stále procházíme tou nádhernou zahradou a obdivujeme každý kout, ba každý květ. A přímo před námi se teď tyčí vysoká stavba z bílého mramoru. Po dlouhých schodech vystupuje několik lidí v bílých šatech nebo pláštích. Dole pod schody pochoduje několik strážců ve stříbrném zdobeném brnění a stříbrných přilbicích. Jejich záda pokrývá sněhově bílý plášť se stříbrným lemem.

Blížíme se ke schodišti. Cítíte opět ten velký tlak a vidíte to zářivé bílé světlo, které nás ozařuje?

Jdeme pomalu dál a světla stále přibývá. Nelze již ani pohlédnout vzhůru k chrámu, jelikož nás to světlo úplně oslepuje. Světlo září čím dál více a více. Je ostré jako meč. Chtěli bychom pokračovat v cestě, ale nejde to. Nikdo z nás nemůže již snést velký tlak a ostrost zářivého světla. Musíme si všichni zakrývat oči před tou září. Zastavujeme se. Již nemůžeme udělat ani krok, jinak nás to světlo snad spálí na uhel.

Sotva popadáme dech tím velkým tlakem a oči téměř nemůžeme otevřít. Ale náš průvodce se cítí docela dobře. Jak to? I kolem nás prochází mnoho lidí, kteří kráčí bez jakýchkoliv viditelných problémů, a my se sotva držíme na nohou.

Náš průvodce k nám přistupuje a praví: "Toto je chrám Čistoty. Smí do něj vstoupit opravdu jen čistí a ušlechtilí duchové. Vy se musíte ještě hodně učit a zdokonalovat, aby jste do tohoto chrámu mohli jednou vstoupit. Není to však nejvyšší chrám pro Čistotu. Existují ještě další chrámy v mnohem vyšších a ušlechtilejších úrovních, až po ten nejvyšší, kde sídlí skutečná Čistota. Sem do tohoto chrámu proudí pouze její paprsky. Oceňujeme však vaši snahu i touhu po čistotě a zdokonalování. Proto neodejdete s prázdnou. Následujte mě."

Průvodce se obrací zpět k zahradě a my jdeme za ním.

Cítíte, tlak trochu ustává, ani světlo není tak ostré. Již před ním nemusíme zavírat oči a můžeme se opět kochat zahradními skvosty. Odbočili jsme vpravo. Procházíme podloubím vytvořeným z popínavých rostlin nádherně bělostně kvetoucích. Voní tak svěže.

Před námi se rozprostírá další zářivá stavba z bílého mramoru s antickými sloupy, ale je mnohem menší než chrám čistoty. Kolem dokola této stavby jsou záhony s kvetoucími liliemi. Z této stavby opět vychází zářivé bílé světlo, ale není již tak ostré. Tlak se však opět mírně zvýšil. Před schodištěm stojí další dva strážci. Náš průvodce s nimi něco domlouvá.

Teď nám kyne rukou, že máme jít za ním. Pokračujme tedy.

Světlo i tlak zesiluje, ale dokážeme ho ještě ustát. Nemusíme si zakrývat oči před oslňujícím světlem. Vystupujeme po schodišti. Jde se nám ztěžka, avšak na nohách se stále ještě udržíme. Jdeme kolem vysokých sloupů a vstupujeme velkými obloukovými dveřmi dovnitř.

Slyšíte tu nádhernou hudbu? Jsme v nějakém předsálí. Vše je tu bílé, jen ozdobené květinami. Pomalu přivykáme tlaku, i světlo začíná být příjemnější. Vstupujeme do dalších dveří a přicházíme do nádherného vyzdobeného sloupového sálu, na jehož konci je oltář obklopený liliemi i jinými drobnějšími květy. Sál je naplněný světlem, ale je příjemné.

Usedáme na bílé vyřezávané židle s měkkými zlatorudými polštářky. Přichází velice ušlechtilý muž, oděný do bílého roucha a pláště. Na světlých vlasech má čelenku s modrým drahokamem uprostřed čela. Zastavil se před oltářem a prohlíží si nás ostrým pohledem. Chce k nám zřejmě promluvit.

"Milí přátelé, budete obdarováni paprsky Čistoty, které si smíte odnést až na Zemi, kde nyní pobýváte. Tam je však musíte plně využít.

Směli jste spatřit nádheru tohoto světa. Snažte se vytvořit na Zemi obraz této ušlechtilosti a nádhery.

Dbejte také na čistotu a ušlechtilost ve vašem srdci, ve vašich myšlenkách, činech, pohybech, i ve všem, co vás obklopuje - vaše obydlí, oděvy a další. Ze všeho musí být cítit čistota a ušlechtilost.

Kdo je zlý, mrzutý, panovačný či jinak se nepěkně chová, ten svědčí o nečistotě svého ducha. Nemůže být v nitru čistý ani ten, kdo je nepořádný a po sobě si neuklízí, kdo není pečlivý, kdo se neodívá do ušlechtilých oděvů a chodí špinavý a neupravený, kdo nepociťuje stud a odhaluje příliš své tělo. Takový člověk má stále špínu na duši.

Vím, že byste rádi žili v takové nádheře, kterou jste zde směli spatřit. Můžete ji vytvořit i na Zemi, ale musíte se ze všech svých sil o to snažit a dbát i na všechny drobnosti a maličkosti. Protože z těch nejmenších drobností vznikají teprve velké věci.

Učte se na malých věcech. Až budou dokonalé, přejděte k větším a pak k ještě větším. Nikdy ne naopak! Jinak se brzy dostaví stav malomyslnosti a vy přetíženi poklesnete. Budete se potom ptát: Proč? Proč nepřichází pomoc, o kterou stále prosíme?

Pomoc je však vždy nachystána, ale na místech, kde ji mnohdy nečekáte. Pomoc je i taková, že vám nebude dovoleno provádět velké věci, pokud neovládáte ty malé. Věřte, že je to jen pro vaše dobro.

Nebude vám povoleno stavět velké chrámy, pokud většina z vás nebude mít čistou úctu ani k malému oltáři. Nepřijde pomoc ani pro výstavbu velkých staveb, pokud nedokážete vložit pečlivost a své srdce do drobných věcí a zdánlivě jednoduchých prací, nebo proto, že snad ani nezvládáte udržet v pořádku a čistotě váš dům, pokoj či pouze svůj pracovní stůl. Nebudete smět ani hovořit k velkému množství lidí, a též mnozí lidé za vámi nepřijdou, pokud vaše slova nebudou naplněna činy. Také nebudete hodni se moci postavit do vyššího vedení, pokud se nestanete ve všem viditelnými vzory.

Nedostaví se tedy nikdy pomoc k velkým činům, pokud nebudete ovládat maličkosti.

Všímejte si jich tedy! Pohleďte na svůj pracovní stůl - vidíte pořádek nebo chaos? Rozhlédněte se kolem sebe - vidíte čistotu, harmonii a z předmětů které vás obklopují, vyzařuje ušlechtilost, jež povznáší vašeho ducha? Postavte se před váš dům, jistě tam prochází mnoho lidí. Co si pomyslí, když kolem vašeho domu či bytu projdou - zde žijí nějací ušlechtilí lidé nebo pěkní nepořádníci? Pohleďte na váš oděv a váš vnější projev - spatří v něm ostatní lidé důstojnost a ušlechtilost? Vzpomeňte též na vaše vztahy s ostatními lidmi - jaké myšlenky od vás k nim proudí? Jsou čisté, pozitivní a podporující? A co vaše jednání a chování - nechováte se hrubě, sobecky, neomaleně, drze, povýšeně či ješitně?

Pokud jste našli nějaké nedostatky v těch několika zmíněných příkladech, začněte na nich ihned pracovat. Nestačí však pouze uvědomění si jich. Náprava se musí proměnit v čin. A to ne pouze na krátkou dobu, ale na stálo.

Když dokážete být vzorní v maličkostech, teprve potom se vám otevřou brány k možnostem velkých činů a převratů. Teprve pak budete silnými vzory, které ustojí jakýkoliv tlak, a vaše dílo bude svědčit o čistotě a ušlechtilosti ducha. A právě jen takoví budete moci vstoupit do chrámu čistoty, ke kterému jste se nyní mohli pouze přiblížit.

Cítím však vaše chtění a odhodlání, proto smíte k vašemu nynějšímu učení a práci obdržet posilu. Musíte ji však správně použít. V opačném případě se tato síla obrátí proti vám a vy budete pociťovat bolest a utrpení. Musíte se tedy snažit o čistotu v celém vašem pozemském působení. Nyní povstaňte."

Zvedáme se ze židlí a muž pozvedá ruce. Nad ním se náhle objevuje nádherná světlá ženská postava. V ruce drží velký kalich okvětí bílé lilie. Nakloní ho nad muže a z kalichu začne proudit bílé zářivé světlo. Skrze mužovy ruce toto světlo začíná proudit i k nám. Tento děj doprovází ještě překrásná živá hudba.

Cítíte, jsme zahaleni do bílého jiskřivého světla. Je všude kolem nás. Otevřete svá srdce a proste, nechť smí proniknout i do vašeho nitra. Teď, ano! Cítíte ten chladivý pocit. Rozlévá se po celém těle. Ó, díky za tuto milost. Velký dík!

Muž nechal klesnout své ruce a světlo přestalo proudit. Cítíme ho však ještě v našem nitru.

Muž odchází a přichází náš průvodce. Odvádí nás z chrámu ven.

Stojíme ještě vedle antických bílých sloupů a díváme se do rozkvetlé zahrady. Opět je cítit nádherná vůně květin.

Ale co to? Náhle se vznášíme nad tou nádhernou zahradou a odlétáme pryč. Míjíme hory a údolí s vodopádem. Zrychlujeme, zrychlujeme. Padáme dolů. Už vidíme naši kulatou planetu Zemi. Stále rychleji se k ní přibližujeme. Nyní je vidět pevnina obklopená mořem. A teď, ano, to jsou Čechy. Teď jsou vidět i domy. Již jsme tak blízko. Blížíme se k domu, kde na nás čekají naše pozemská těla. Letíme oknem do místnosti. Pozor! Teď to trochu cukne.

Tak, již jsme zpět ve svých tělech a otevíráme oči. Naše duše jsou naplněny zvláštním prožitkem a prozářeny paprsky čistoty. V našich srdcích vyvstávají slova díků, která posíláme vzhůru do světlých Výšin.

Nyní je již na nás, jak se k našemu dalšímu působení postavíme, zda tyto světlé paprsky využijeme ke skutečným činům, nebo je necháme bez využití odplynout.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře