Při pohledu na to si člověk musí položit otázku: Může z takového něčeho sejít opravdu cosi dobré? Může sejít něco dobré z fanatického pokřikování, ze zuřivé nenávisti, ze zloby připravené k násilnosti, z brutality a krve? Vždyť přece věci dobré a pozitivní nelze prosadit prostřednictvím zla a nízkosti? Nebo snad ano?
U nás, ve středoevropském prostoru se nedávné revoluční události obešly bez podobného, viditelného násilí, avšak dnes, po dvaceti letech jsou ze společenského a politického vývoje rozčarováni i ti, kteří revoluční pohyby u nás svého času vedly.
Své vnitřní zklamání obvykle vyjadřují slovy: Vždyť přece takhle jsme si to vůbec nepředstavovali!
Takové slova, plné rozčarování ze směřování společenského dění vyslovují dnes u nás mnozí a je téměř jisté, že se s nimi ztotožňuje i mnoho lidí třeba v Libyi, a že toto trpké konstatování bude brzy aktuální i na Ukrajině.
Na jedné straně tu tedy máme rozhodující dobu nezbytných revolučních změn, které vyciťují a dávají do pohybu i ty nejširší masy obyvatelstva, bez kterých podpory by se něco takového nemohlo vůbec udát. Na druhé straně zde však máme hluboké znechucení a rozčarování z porevolučního společenského a politického dění.
Proč je tomu tak a co všechno se za tím vlastně skrývá?
Je nepochybné, že žijeme opravdu ve zvláštním období, v němž se jakoby ve vzduchu snášelo slovo "revoluce"! Když však to, co visí ve vzduchu masy podpoří a uskuteční, časem dochází ke zklamání a roztrpčení. Něco proto někde musí být špatné a v něčem se musí skrývat jakási zásadní chyba!
Lidé velmi správně vyciťují zásadní nezbytnost revolučních změn, avšak ona revoluce měla být a má být revolucí úplně jiného druhu. Má být revolucí ducha!
Má to být uskutečnění zásadní revoluční změny, avšak ne navenek, ale především směrem do svého vlastního nitra! Je to doba, v níž má každý člověk uskutečnit revoluční změnu sebe samého! Revoluční změnu vlastního vnitřního života směrem k získání těch nejvyšších, nejvznešenějších a nejušlechtilejších lidských hodnot.
Každý člověk má tedy revolučním způsobem vytříbit své vlastní cítění a myšlení. Jeho myšlení a cítění, celý jeho vnitřní život má být prostoupen pouze hodnotami dobra, čestnosti, spravedlnosti, lidskosti a ohleduplnosti.
Lidé se mají stát úplně jinými! Novými a lepšími! Právě k tomuto nás nabádá revolučnost doby! Právě tímto směrem se měl také udát onen zásadní celospolečenský porevoluční pohyb, protože jedině takovým novým způsobem myšlení a jednání může člověk vybudovat nové společenské poměry, odpovídající jeho vlastní vnitřní revoluční proměně. Jedině za těchto okolností by po letech nepřišlo zklamání a rozčarování, ale tak všemi dosud marně očekávané celospolečenské dobro. Neboť jedině jiný, vnitřně nový a lepší člověk může vybudovat nové a lepší společenské poměry.
Revoluční změna vnějších poměrů, bez revoluční změny vlastního nitra však musí lidem časem nutně přinést trpkost a rozčarování. A to proto, že změnily pouze své vnější poměry, dokud vnitřně zůstali stále stejní. Jelikož ale zůstaly ve svém nitru stále stejní, ve skutečnosti se nezměnilo vlastně nic! Stále tu proto máme přesně stejnou prázdnotu, tutéž chamtivost, tutéž nečestnost, nízkost a nespravedlnost, ledaže v jiném hávu. Pochopme přece, že pokud lidé vnitřně zůstávají stejnými, žádnou kosmetickou změnou vnějších poměrů se ve skutečnosti nic nezmění. Nebo přesněji řečeno, změní se, ale jen navenek, avšak podstata zůstává stále stejná.
No a to je právě tím důvodem, pro který dnes mnozí lidé cítí rozčarování. Rozčarování, které budou stejným způsobem zanedlouho pociťovat i lidé na Ukrajině. Vždyť v podstatě to jinak ani nemůže být!
Revoluce ducha!
Když člověk vidí hlasité skandování, když vidí revoluční nadšení, když vidí hněv namířený proti někomu, přerůstající až do agresivity a násilí, a to vše spojené s touhou po změně k lepšímu chce se mu hlasitě zakřičet: Lidé, změňte sebe samých! Právě k země sebe sama zaměřte všechno své revoluční nadšení! Zušlechtěte a očistěte své myšlení a cítění! Naplňte ho dobrem, spravedlností, čestností, ohleduplností a čistotou! Staňte se revolučním způsobem úplně jinými, lepšími a pak uvidíte, že se začnou zlepšovat i vaše vnější životní poměry a celkové dění ve společnosti.
Skutečnou a pravou revoluci můžete totiž udělat pouze zevnitř navenek! Revoluční změnou pouze vnějších poměrů bez změny sebe samého nedosáhnete téměř vůbec ničeho. Vždyť ani nemůžete, protože v zásadě, v jádru se vůbec nic nezměnilo. Neboť vy samotní jste se vůbec nezměnily!
Svět stojí před nutností velké revoluce! Ne však takové, jakou jsme vídali a vídáme na televizních obrazovkách, kde jedni bojují proti druhým. Nemáme bojovat s jinými, ale ten boj máme nasměrovat do svého nitra! Do nitra nás samotných, proti našim vlastním chybám! Proti naší vlastní nespravedlnosti, nečestnosti, nečistotě, neušľachtilosti, bezohlednosti a plytkosti. To je náš nejzarytější nepřítel!
Svět stojí před nutností velké revoluce! Revoluce ducha! Před nezbytností revoluční změny lidského cítění a myšlení! Před nezbytností revoluční změny lidského vnitřního života! Jedině takovýto druh revoluce lidem po letech nepřinese zklamání, roztrpčení a rozčarování ale naopak, tolik očekávaný rozkvět, vzestup a mír.
Jedině ten, kdo dokáže pochopit princip skutečné revoluce a zrealizovat ho ve svém vlastním životě, jedině ten je člověkem, který prostřednictvím revoluční změny vlastního nitra a tím sebe sama přispívá ke zlepšení kvality života v naší společnosti i na celé zemi.
kusvetlu.blog.cz/... v spolupráci s M.Š.