Hodnota vlastního přesvědčení

15. květen 2014 | 10.23 |

bez_jmena18Paní Poslušná byla vcelku hodná a milá paní. Byla to taková obětavá duše, která měla ráda kolem sebe dobrou náladu a spokojené přátele. Vždy se dokázala každému přizpůsobit, jen aby byl klid a aby vždy dostála své pověsti, že je tou nejhodnější ženou v okolí.

Jak šel její život, cítila stále větší a větší prázdnotu uvnitř v nitru. Nevěděla, co to je, vždyť neprožívá nic těžkého, jako jiní, kteří mají tolik starostí s dětmi, či jsou těžce nemocní nebo mají doma velké neshody.

Paní Poslušná však měla docela vše, co si může člověk přát. Hodného muže, dobré a zdravé děti, i ona sama netrpěla žádnými zdravotními problémy, přesto však nebyla šťastná. Stále více prožívala, jak je její život prázdný a stále vše dokola bez nějakého smyslu a cíle. Je toto snad vše, co máme ve svém životě prožívat? Říkala si mnohdy večer, než usnula.

Jednoho dne, když se vracela domů z práce, ruce plné tašek s nákupem, aby opět rychle stihla připravit večeři pro rodinu, potkala paní Šťastnou, sousedku.

Paní Poslušná na ní hledí a říká si, ta paní Šťastná je přece jenom taková moc hezká, také je veselá, jako to mám ráda já, ale v jejích očích je nějaká větší jiskra. To jsem si snad ještě nikdy pořádně nevšimla. Poslední dobou jen přemýšlím o sobě a druhé tolik nevnímám. A tak stále paní Poslušná hledí na tu paní Šťastnou a náhle se jí ptá:

"Povězte mi, paní Šťastná, čím to je, že jste vždy taková, taková zvláštní. Myslím jako hezká, milá, záříte jako sluníčko. Já se poslední dobou jen trápím, i když mám také ráda, když je veselo. Ale nějak mi to nyní nejde."

Paní Šťastná se na paní Poslušnou usmála a říká jí:

"Paní Poslušná, já vím, já jsem si již všimla, že Váš duch hledá a touží nalézt Pravdu. Pravdu, která mu dá odpověď, proč je vlastně zde, jaký to vše má smysl. Věřte, že tyto odpovědi zde jsou a není těžké je nalézt. Jen musí člověk opravdově hledat. Ale jestli budete chtít, přijďte večer ke mně na čaj a můžeme si o tom popovídat více."

Paní Poslušná byla celá zmatená. Jak je to možné, že to ta paní Šťastná na ní tak poznala? Copak vidí do její hlavy, co si myslí, o čem přemýšlí? Ale byla nakonec moc ráda, že bude moci s někým hovořit o tom, co ji nyní trápí, a tak se spolu domluvily na návštěvě.

Od té doby chodila paní Poslušná k paní Šťastné již pravidelně a prožívala období velkého poznání, radosti z tohoto nalezeného a velkého štěstí, že mohla mnohé nalézt, pochopit a poznat.

To vše ji také formovalo nejen uvnitř jejího nitra, ale snažila se také formovat i svůj projev řeči i odívání. Zde však stále ještě nemohla nalézt pochopení, proč by se měla oblékat tak, jako paní Šťastná a mnohé další ženy, které poznala v jejím okolí. Bylo to tak velmi odlišné od způsobu, jakým se oblékají všechny ostatní ženy. Necítila se vždy úplně dobře, když náhle vyčnívala mezi lidmi ve svém zaměstnání, ve své rodině, kde již na ni také začali pohlížet podezřívavě.

A tak to vyřešila po svém.

Jednou, když byla po nákupech, kousek za městem, náhle potkala paní Šťastnou. Krve by se v ní nedořezal. Paní Šťastná ji viděla v těch kalhotách, co tak ráda nosí ... co si pomyslí. Vždy se snažila, aby ji paní Šťastná viděla v tom nejlepším světle, aby v práci a mezi ostatními opět splynula, a tak se vždy oblékala podle toho, mezi jaké lidi šla. Jen aby nevyčnívala.

Paní Šťastná se na paní Poslušnou podívala, usmála se, pozdravila a šla dál.

Po týdnu se opět spolu setkaly. Paní Poslušná měla špatné svědomí, a tak se snažila paní Šťastné vysvětlit, že nemůže chodit stále jen v tom ženském oděvu, jako chodí paní Šťastná, protože má pocit, že to v mnoha případech nejde.

"Ale milá paní Poslušná," řekla s úsměvem paní Šťastná, " oblékáte se přece podle toho, jak to cítíte, a ne podle mne. Já Vám nic nevyčítám, to ani není možné. Každý se musíme vždy chovat dle svého vlastního přesvědčení a nepřizpůsobovat se tomu či onomu. Až dojdete k přesvědčení, k takovému přesvědčení, které je jen Vám vlastní, pak teprve budete nosit takový oděv, který souzní s Vaším duchem, a také přestanete z tohoto přesvědčení dělat činnosti, které nejsou pro Vás jako pro ženu vhodné, a teprve pak budete vše formovat s vnitřní jistotou a nebudete váhat ani na chvilku. Věřte, že vše, co činíme, jak jednáme, myslíme, jak jsme ve všem opravdoví, to vše se vetkává do našich vláken, která pak ve zvratném působení k nám přivádí zpětně přesně to, co jsme, my lidé utkali. A je jedno, zda nás v tu chvíli vidí někdo druhý, či nikoliv.

Paní Poslušná, neskládáte přece účty svých činů mně, ale skrze působení moudrých a spravedlivých Zákonů Stvoření jen a jen tomu Nejvyššímu. Já Vám snad mohu poradit ze svých zkušeností, mohu Vám být určitou oporou, ale jistotu vlastního přesvědčení si musíte najít sama. Proto se mi neomlouvejte, když máte pocit, že jsem Vás přistihla při něčem, co já ze svého osobního poznání a přesvědčení nekonám. Neříkám Vám tím, toto se musí a toto se nesmí. Na to vše si musíte přijít sama. Já tak konám, protože tím v sobě prožívám naplňování ženství tak, jak jej Stvořitel chtěl mít. Také stále hledám nová a nová vlákna poznání a snažím se zušlechťovat vše, co mohu. Ne vždy se mi vše daří, to je vlastní nám všem lidem, že nejsme dokonalí, ale někteří z nás se snaží jít cestou Pravdy a poznání, a naplňovat Slovo Boží, které jsme nalezli. Někteří ve své pohodlnosti to vše ani vidět nechtějí a v nepochopení nás mohou odsuzovat, a pak jsou ještě takoví, kteří ve své slabosti se nedokážou vymanit ze starého, avšak toto nové poznání je oslovuje a zároveň tak trochu leká.

Ale paní Poslušná, je to nádherná cesta, plná lásky, porozumění, lidskosti a opravdového štěstí, a to vše stojí za tu námahu, to mi věřte. Přeji Vám krásný den a až zase budete chtít přijít, zavolejte, ráda Vás uvidím."

Paní Poslušná zde zůstala stát s otevřenou pusou. Vždy si dávala pozor, aby ji paní Šťastná neviděla, když běžela do práce nebo po nákupech, a teď toto.

"A já si myslela, že nade mnou ohrne nos. To jsem se tedy úplně spletla. Myslela jsem, že je to nějaký povinný oděv, co nosí paní Šťastná, a ono jí je to jedno, co mám na sobě. Budu muset za ní opět přijít a znovu si o všem s ní pohovořit. Já mám pocit, že ona je ta paní Šťastná nejenom taková pěkná, ale i snad moudrá. To já bych také chtěla být taková. Je mi s ní vždy dobře - to by pak mohlo být druhým dobře i se mnou. Hned zítra jí zavolám."

A tak paní Poslušná přišla na čaj k paní Šťastné. Tentokrát naslouchala daleko vroucněji a s větším přesvědčením, že na to vše musí sama přijít.

Dalo by se říci, že se pomalu stávala paní Odvážnou, pokud bychom žili v národě, kde si lidé mění svá jména podle toho, jak ve svém životě v tu chvíli jednají. Doufejme, že bude moci ještě v tomto životě přijmout jméno Ušlechtilá nebo Krásná nebo Šťastná...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře