Je tomu již opravdu věky, co na nejvyšším místě všech míst bylo rozhodnuto, že do široširých dálav převelikého vesmíru přibude i překrásná modrá planeta, planeta Země.
Jak jen to bude nádherné, až pak po čase z této země vytrysknou k nebesům tisíce zářivých pramínků, aby ve vědomí svého vznešeného úkolu svěřenou jim Zemi živily.
Země pak rozkvete v plné síle a kráse, pramínky se spojí v moře a vesmírem se radostně a s nekončícím díkem patřícím Stvořiteli ponese převeliká zpráva...
..."ráj jest na Zemi"...
U každého pramene nechť od této chvíle bdí statečný strážce, jemuž do srdce je vložen dar rytířství, které staniž se zřetelným v čestném boji proti vší nepravosti, která hrozila by snad pramen zakalit.
U každého pramene nechť od této chvíle působí také něžná strážkyně, která svým jemnocitem a láskyplnou péčí dokáže přivádět k Zemi světlo, prozařovat vše čistotou a tím vším být posilou pro činy strážců.
Společně ať, způsobem každému sobě vlastním, kráčejí vstříc dalšímu a dalšímu novému dni a vyplňují je činorodou tvořivostí s radostnou písní na rtech. Tím ať se stanou příkladem také všem nově příchozím či zabloudivším.
Nezapomeňme na náš úkol, milí lidé! Na náš skutečný cíl a smysl našeho bytí. Nechme se vést svým srdcem. V něm bezpečně nalezneme vždy pravých cest.
Kdo dokáže takto naplnit svůj úkol zde na Zemi,
kdo poctivou prací zušlechtí své nitro
a dobrými skutky pro své bližní dozraje do pravého lidství,
ten bude smět po odchodu z pozemských plání
cestami ducha
stoupat do vytoužených výšin pravého domova,
do překrásných zahrad věčného Ráje.