Záchrana v hodině nouze

20. únor 2014 | 10.29 |

nV životě každého z nás může nastat období velké a nečekané nouze, kdy budeme mít pocit, že se na nás řítí celá stavba našeho osobního života a my v jeho ruinách nenacházíme žádnou oporu, žádnou posilu, která by nám v tomto těžkém prožívání pomohla neztratit naději na duševní záchranu. Toto období je možné přirovnat k pádu "babylonské věže" nebo k biblické "potopě světa" v nás. Přichází proto, aby v nás zahynulo pod vlivem bolesti všechno staré, co jsme nedokázali dobrovolně a s láskou nahradit novým, abychom neztratili možnost svého bytí ve sférách věčné tvořivé radosti.

Jak se lze připravit na zvládnutí tohoto období? Co bychom měli v sobě již dnes rozvíjet, abychom spolu se zánikem všeho starého a nesprávného v nás směli nakonec povstat v novém a nezřítili se ve stavu opuštěnosti a bezedné bezradnosti?

Kdo by hledal odpověď na tuto otázku a domníval by se přitom, že si vystačí s rozličnými zaříkávadly a kouzly, nebo vyčtenými a naučenými moudrostmi a podobně, trpce by se mýlil. Nic z toho nedovede vytvořit skutečnou ochranu pro duši člověka v hodině nouze, protože nic z toho není dostatečně duchovně živé. Dokonce ani úsilí o uvěření v Boha či náboženská příslušnost k určitému náboženskému proudu to nedokáže, jak se někdo mylně domnívá, protože ve většině případů je takové úsilí dnes jen sebeklamem, spojeným s bláhovým snižováním skutečné velikosti Boží a jeho Pravěčných Zákonů, působících v díle Stvoření.

To, co skutečně může pomoci a ochránit člověka před jeho těžkými životními obdobími, ačkoliv právě je to všeobecně příliš zanedbáváno, je nalezení vlastní pravé duchovní hodnoty a její neustálé rozvíjení! Nalezení sebe sama v duchovním smyslu je také možné nazvat zdravou sebeúctou.

Síla sebeúcty je úzce spojena s poctivou, trvale radostnou prací v každé vteřině dne ve smyslu pokorného úsilí o nejvyšší možnou vlastní niternou čistotu, čestnost a spravedlnost, a to i přes uvědomování si své současné lidské nedokonalosti.

Vědomí tohoto úsilí je největší oporou pro záchranu v hodině nouze pro každého, protože jen vynaložené úsilí o sebezušlechtění a dobro dává člověku právo přijímat pomoc v nouzi!

Život promrhaný nečinností a nezájmem pracovat na sobě, na své duchovní osobnosti, nikdy nemůže rozvíjet pravou sebeúctu! Člověka potom jednou nutně zkruší v hodině nouze i jen nenaplnitelná prázdnota, po níž je zřícení ve stavu zoufalství nevyhnutelné, protože přijetí pomoci není hoden. I ti nejsilnější se potom náhle zlomí jako suché dřevěné proutky v pevných rukách.

Přirozená úcta k sobě samému je zároveň základem úcty k okolí, stejně jako je základem pro všechny pravé hodnoty na Zemi. Je možné ji částečně ztotožnit s hrdostí, která člověku nikdy nedovolí být duchovně nebdělým a jednat pod úroveň jeho duchovní hodnoty.

Hrdost však není pýcha, podobně jako není sebeponižování pravou pokorou! Pýcha je vlastně zvrácenou podobou hrdosti.

Hrdost je v podstatě vždy přirozená, ba dokonce nutná pro zachování duchovních hodnot v jejich původní přísné nedotknutelnosti.

Sebeúcta také nikdy nedovolí člověku zneužívat svobodnou vůli ke skutkům, jimiž by se chtěl zalíbit svému okolí na úkor Pravdy! V tom spočívá silná a přirozená ochrana před nevěrností Světlu.

Kdo se snaží zalíbit především okolí bez ohledu na vyšší hodnoty, buduje vratkou stavbu na hliněných nohách, která se zřítí nejpozději v okamžiku ztráty náklonnosti okolí. Takový člověk potom náhle ztrácí důvod namáhat se ještě v nějakém směru a oprávněně trpí pocitem frustrace a zbytečnosti. Nalezení a rozvíjení pravé sebeúcty je i v tomto případě jediným účinným lékem. Lékem, který si není možné koupit, ale který je nutný získat trvalým zachvíváním v proudech duchovní síly.

Na závěr si proto připomeňme! Když člověka zkruší těžké prožívání a všechno se mu začne hroutit před očima, může mu zůstat spolu s důvěrou v pomoc Boží, s důvěrou v jeho moudré vedení prostřednictvím trvale pracujících, nezměnitelných Zákonů, ještě jen jediné - sebeúcta. Šťastný bude každý, kdo ji nevyměnil za pozemské požitky různého druhu, protože jen takový nalezne oporu a pomoc, která jej může zachránit před nejhorším.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře