O zející ráně, zášti a nenávisti proti všemu Světl

14. únor 2014 | 11.01 |

cVe všech obdobích historie lidstva vysílalo Světlo na Zemi své služebníky, kteří měli spolupracovat na pomoci Zemi i lidem, v daných dobách žijícím na ní.

V určitých dobách přicházeli tak na Zemi celé zástupy různě zralých a také různě vybavených duchů z úrovní Světla.

Obdařeni mnohými schopnostmi přicházeli zejména v obdobích vážných změn na Zemi tito duchové, aby inkarnováni v pozemských tělech pomáhali na Světlém díle.

Před vtělením byl úkol těchto duchů vždy jasný, ve své zářivosti zřetelný, přímočarý, lehce splnitelný.

Tak tomu bylo před zrozením!

Když však se pak duchové inkarnovali do pozemských těl, aby se zrodili v různorodých možnostech pozemských rodin, kde měli vyrůst a dozrát ke svému pozdějšímu úkolu, tu se velmi často stalo, že se velké množství z příštích služebníků již právě v tomto čase dozrávání k úkolu ztratilo.

Tito milostivě obdarovaní pomocníci Světla nechali se zcela omámit hmotou Země a ve spojení s ní rozvinula se u mnohých náklonnost k tomu či onomu lákavému ze všeho, co hmota ve svých možnostech nabízí.

Jednou z největších náklonností, která však ve hmotnostech číhá na každého, je rozumové holdování svému já.

Obhajování svého milého já, hýčkání sebe sama v domnění své veliké osobnosti, jest tím největším nebezpečím, které se staví do cesty spolu s rozumovým uvědoměním si sebe sama zde na Zemi každému ze služebníků Světla.

Sebevědomí svého já může se rozvinout až na stupeň zaslepenosti, kdy si pak takový jinak světlý duch ve své zahleděnosti do sebe sama již ani svůj stav neuvědomuje. Zdravá sebejistota přeroste pak u něho v povýšenost, pokora se změní v sebelásku a odvaha přijímat přímý a drsný dotek paprsků Čistoty a Spravedlnosti ve svém nitru se změní v nezdravou přecitlivělost, která často nemá ve svých projevech daleko od hysterického kňučení a bolístkování, kdykoliv se ukáže, že na místě, kde se měla projevit vnitřní pevnost a odvaha, nachází se otevřená, nepěkná rána na duši služebníka.

Tato zející rána pak pálí a působí neutichající tlak ve svědomí těchto kolísavých světlých duchů.

Pokud tato zející rána přetrvává u světlých služebníků příliš dlouho, aniž by se zhojila, stává se nakonec vždy, že cíl původního čistého úsilí takového ducha, pomáhat Světlu a lidem, naopak změní se v cíl oproti svému původnímu úkolu působit za všech okolností proti všemu světlému.

Za pozadím mnoha výmluvných slov, zdůvodňujících potřebu nedodržení závazků vůči Světlu, postupuje vše stále až k ponížení všech vznešených a čistých slibů v jediný bahnitý močál naplněný záští a nenávistí.

Jakkoliv se všichni tito zesláblí a ve skutečnosti ve ztrátě své odvahy zbabělí duchové vždy oháněli tisícerými důvody svých činů, výsledek je jediný:

Aniž by to snad na samém počátku chtěli, slouží na straně proti Světlu a v jejich úsilí je princip, usilující o škodu a zničení.



Nikoliv snad zničení světlé výstavby na Zemi, nýbrž jim jde o zničení a pošpinění Světla samotného!

Skrze jejich slova pak každý může zřetelně vnímat, že jejich cílem je touha pošpinění celého nádherného Stvoření, ba dokonce Boha samotného, pokud by se jen jednou jasně ukázalo, že Jeho Vůle, působící v Pravěčných Zákonech tohoto Stvoření, svědčí právě také i proti nepěknostem, zformovaným ze zoufale zející rány takového selhavšího služebníka Světla. Těmto lidem, kteří se stali ochotnými nástroji zástupů, stojících proti Světlu, nejde o jednotlivosti, nýbrž jejich cílem je úplné pošpinění Světla a Pravdy, které jsou odevždy spojenými se Svatým Stvořitelem.

Tak nakonec mnoho těch, kteří přišli na Zemi pomáhat na díle Světla, postavili se na stranu protivníků Světla. O množství takových svědčí záznamy historie Země. Ano, je to smutné, ale je to tak.

Žel, i dnes není tomu na Zemi jinak. Mnohé je stejné, jako za doby před tisíciletími, za doby pozemského působení Syna Světla, Abd-ru-shina, v národě Is-ra, mnohé je stejné, jako za dob Ježíše, za dob apoštolů a prvních křesťanů. Stejně tak mnohý příchozí světlý služebník je nakonec sloužící i dnes antikristu. Je tomu přesně tak, jako tomu bylo za doby před tisíciletími a jak tomu bylo také i za doby nedávné, kdy Spravedlnost, Láska a Čistota nacházely se zde na Zemi tak velmi blízko pozemských lidí.

Kdo má oči, může to vše správně nahlížet.

Každému, kdo by nad tím však chtěl malomyslnět a zoufal by si nad tímto vskutku neradostným stavem na Zemi, může být útěchou jistota, že účinnost velikých Prazákonů Stvoření nakonec přinese vyrovnání všeho, až do posledního haléře!

Poklady ducha zůstávají nedotknutelnými čímkoliv pozemským. Světlo nikdy neutrpí škody ve své podstatě, nýbrž jest to jen nečistota, zášť a nenávist, které jsou Vůlí Stvořitele odevždy odsouzeny k zániku.

(Obrazné duchovní podání stavu na Zemi)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře