Přátelství

7. únor 2014 | 13.47 |

nAsi každému z nás se někdy stalo, že ztratil přítele. Ne tak, že jste se pohádali kvůli maličkosti, avšak rozpad přátelství se stává i tímto prostým způsobem - neporozuměním si navzájem. Často si myslíte, že člověk, se kterým chodíte do stejné práce a každodenně se potkáváte, je váš opravdový přítel, ale když se na toto "přátelství" podíváte z jiné stránky, zjistíte, že je to pouze stereotyp, ze kterého plyne reflex, že se každé ráno pozdravíte, zeptáte se, jak se má rodina, a dál nic víc. Samé obecné, společenské otázky, které pokládáme možná čistě ze slušnosti.


Avšak položme si otázku, co je vůbec "pravé přátelství"? Je to právě toto chování mezi sebou, čistě ze slušnosti, nebo je to něco, kdy jeden druhému navzájem pomáháme...?

Je to zvláštní. Ztratíme jednoho dobrého přítele, kterému jsme naprosto důvěřovali jen kvůli nějaké hlouposti nebo ješitnosti, a když potřebujeme pomoct, jsme v nouzi, nevíme si s něčím rady, jdeme za tím "přítelem", kterého denně potkáváme v práci, pro radu, avšak zjistíme, že on nám vlastně pomoci nemůže, i kdyby chtěl, protože on nás vlastně vůbec nezná. Toto přátelství nebylo vůbec o poznávání a pomáhání si navzájem, bylo to čistě přátelství ze slušnosti. Je to přátelství, které je teprve na začátku, ještě se neodrazilo ze startovní čáry. Leží zatím na dně nádoby jako semínko, které ještě nevyklíčilo. Ale zamyslete se, možná by bylo dobré zajímat se i o ty nepatrné lidi, které potkáváme každý den, ale vůbec je neznáme, a možná právě mezi nimi se může skrývat opravdový přítel.

Ale vraťme se na samý začátek. Proč se děje to, že postupem času můžeme doopravdy svého "přítele" ztratit?

Může to být tím, že doposud to bylo přátelství z důvodu zajímání se o stejného "koníčka" nebo jste měli něco společného, avšak když se ten druhý změnil, změnil své záliby apod., tak tím se může rozbít vaše přátelství, protože v tu chvíli zjistíte, že jste si rozuměli jen díky tomu stejnému koníčku, a když už ten není, nenacházíte společnou řeč, nenacházíte onen společný cíl. Se skutečnými přáteli musíte souznít. To znamená, že byste měli být podobní jako on, ale naopak to neznamená, že byste měli svého přítele kopírovat, nýbrž mít to důležité - společný cíl, za kterým můžete společně jít.

Jaké máme přátele, takoví částečně jsme. Jen se podívejme: alkoholik si rozumí s alkoholikem, fotbalista s fotbalistou, matematik s matematikem, lenoch s lenochem... Pokud chceme mít dobré přátele, jediná cesta, jak je získat, je stát se sami dobrými. Není jiná možnost.

Takto to není jen s našimi přáteli, ale i s našimi vlastnostmi. Pokud jsme například lakomí, lidé kolem nás budou lakomí a nám v našem okolí nebude dobře. Třeba se budeme i na lidi kolem nás zlobit a vyčítat jim tu lakotu. To, co nás na ostatních zlobí, to je většinou právě naše špatná vlastnost, nikoli však oné osoby.

Jako příklad - je člověk, který se všem posmívá, následně je pak on vystaven třeba jen malinkému posměchu a jeho reakce je, že se okamžitě rozčílí a urazí. Avšak člověk, který takovouto vlastnost nemá, to většinou přejde jen tak a vůbec mu to nevadí.

Tímto máme spolehlivý ukazatel, co musíme ještě zlepšit a na co si dát pozor. A pokud se budeme dívat opravdu pozorně, zjistíme, kolik toho ještě musíme udělat. Potom zjistíme, že už se neměníme proto, že chceme mít kolem sebe ty dobré lidi, ale proto, že když odložíme nějakou svou špatnou vlastnost, bude nám tak lehko a tak krásně. Opravdu to stojí za to. Vždyť přece každý chce mít kolem sebe dobré okolí, které dokáže pomoci. A je opravdu krásné vědět, že vy do tohoto okolí zapadáte a jste jeho součástí, součástí radostného tvoření něčeho krásného na této zemi.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře