Poslední rozhodnutí

26. prosinec 2013 | 16.54 |

cNejeden člověk, hledající duchovní rozměr života, mohl z různých duchovních pramenů načerpat nesmírně důležité poznání o blížícím se Posledním Soudu, který v určitém čase proběhne nad lidstvem, aby došlo ke konečnému duchovnímu roztřídění všech lidí. Ač nikdo nezná přesný čas završení Posledního Soudu, přesto můžeme z burácení živlů v přírodě a hromadícího se lidského neštěstí jasně rozpoznat, že se každým dnem neúprosně blíží a bude ke každému přísně spravedlivý.

Kdo v proměnách svého bytí vroucně usiloval o Bohu milý život a dokázal skutečně vybělit roucho své duše, tomu přinese završení Posledního Soudu vytoužené duševní osvobození od všeho dotírajícího temna, i možnost nového radostného trvání ve Stvoření. Nečistého však vyřadí na dráhu vedoucí k postupnému rozkladu a zatracení. Přiblíží ho k neodvratnému okamžiku duchovní smrti, spojené se ztrátou vědomého bytí, tj. k věčnému vymazání z Knihy života.

Zákonitý průběh a osudový význam Posledního Soudu byl k záchraně lidstva objasněn v díle Ve Světle Pravdy v nejsrozumitelnější formě, proto není možné k tomu cokoliv dodat. V nejednom člověku však zůstává nepochopena vážná zmínka o posledním rozhodnutí, které bude určujícím pro záchranu nebo záhubu lidské duše.

Poslední rozhodnutí! Co ve skutečnosti vyjadřuje tento vážný pojem?

Většina lidí se domnívá, že poslední rozhodnutí vyjadřuje jediné, zcela výjimečné osudové rozhodnutí, které lidská duše učiní v době před završením Posledního Soudu, aby o sobě rozhodla na základě daru svobodné vůle. Ve smyslu tohoto výkladu se mnohý člověk v hloubi duše domnívá, že si může spokojeně užívat života bez ohledu na Vůli Boží, jen když se nakonec dokáže v osudové chvíli správně rozhodnout. Pasivita a nezájem žít zodpovědně a naplno už v okamžiku přítomnosti jsou zákonitými důsledky takového uvažování.

Avšak očekávat něco takového by znamenalo hrubě snižovat Boží Vůli, protože nic ve Stvoření není samoúčelné a jednostranné.

Pojem poslední rozhodnutí v pravém smyslu neznamená akt jednoho osudného rozhodnutí, ale znamená celkové, trvalé přiklonění se lidské duše v proměnách jejího bytí k dobru nebo zlu!

Na tomto přiklonění se lidská duše podílí početnými rozhodnutími a skutky, vykonanými v déle trvajícím období. V jakém stavu bude lidská duše v době završení Posledního Soudu, právě na základě toho kam se přikloní podle svých rozhodnutí, to o ní rozhodne. Mohli bychom též říci, že poslední rozhodnutí je v tomto smyslu před Bohem plně vyjádřeno skutečným stavem dotyčné lidské duše.

Nikdo z nás by proto neměl za žádných okolností spoléhat, že ho čeká ještě jakési poslední rozhodnutí, na které může spoléhat jako na záchrannou brzdu před hrozícím zatracením. To by znamenalo, že duše takového člověka by byla odsouzena dříve, než by stačila vyjádřit jediné slovo na svou obhajobu.



Proto si každý z nás musí uvědomit, pokud se chce zachránit, že už dnes, každým svým skutkem, postojem či pohledem, si vytváří své poslední rozhodnutí - svůj neměnný verdikt nad svým bytím!

Čistým citem a radostným srdcem bychom se proto měli snažit správně rozpoznat, jak svými skutky už dnes dokazujeme, zda jsme si zvolili možnost věčného bytí nebo nezvratný konec svého vědomí. Neboť jak se píše v Ježíšově evangeliu, soudný den přijde jako zloděj ke všem, kdo obývají povrch této Země. Z těchto slov, vyzývajících ducha k nejvyšší bdělosti, je možné zřetelně poznat, že soudný den přijde za zcela jiných okolností, než jak se většina lidí bude domnívat.

Najděme si proto v této době čas uvažovat klidně nad těmito hodnotami. Ujasněme si, jaký je stav naší duše. Ještě je čas mnohé změnit k lepšímu, ba mnohé je možno ještě přivést k vítěznému konci. Využijme sílu jarní přírody, která se probouzí po dlouhém zimním spánku. V ní je možné hluboce procitnout, načerpat posilu pro nový začátek.

Rozhodující pro záchranu lidské duše je čistota síly, která jí může trvale proudit, aby mohla být formována do ušlechtilých forem. Pozemsky lze čistotu duše poznat podle jejího nezištného jednání s druhými a též podle zřetelně poznatelné pokory, kterou prožívá na své cestě ke Světlu. Důležitým projevem pokory však není poklonkování, ale hrdinská vytrvalost v úsilí o dobro. Kde vytrvalost chybí, nebývá většinou ani pravá pokora.

Duše každého z nás touží po Světle a věčné blízkosti Boží jako po jediném skutečném a velkém cíli svého bytí. Dopřejme jí toto naplnění.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře