Hledání Pravdy

4. květen 2013 | 09.10 |

pp7Vskutku jako veliká záplava valí se světem mnoho knih a různých informací o tom, co je smyslem lidského života, čím pro nás má být a kam to vlastně vše má směřovat. Mnozí jsou ve svém vědění o tom pokládáni za mistry, kteří již došli nebo alespoň téměř dosahují dokonalosti poznání, a za nimi jdou desítky, stovky, ba i tisíce přívrženců.

Jiní jdou zcela sami, více či méně pevní či nepevní, nebo i lhostejní ke své víře, občas se snad jen kloníce k tomu či zase onomu názoru na svět.

Tak se dnes v myšlenkách lidí vlní celý oceán různých představ a částečných poznání i omylů o smyslu lidského bytí a o skutečném duchovním původu člověka.

Bude-li chtít někdo vzít všechny tyto směry jeden po druhém a studováním přijít na to, který je ten pravý, vedoucí ke skutečné, nepomíjející Pravdě, která se již nezmění s dalším poznáním, protože již je to skutečně dokonalá Pravda o celém bytí, pravděpodobně mu nebude stačit celý život, aby toho dosáhl.

A přece toto hledání nemusí být tak těžké a náročné, hledá-li se opravdu to nejvyšší, nejušlechtilejší - protože Pravda přece musí být taková. Hledá-li se tedy upřímně tato Pravda, nebude to také vůbec složité, jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť její stopou bude jasná povznášející ušlechtilost, čistá ctnost, provázená spravedlností i láskou, vycházejícími ze sebe a plynoucími všemi směry dále.

Zvláštní, že lidé dopustili, aby mnohé směry a náboženství, jež u svého zrodu skutečně byly zajedno s Pravdou, během staletí a tisíciletí ztratily své hlavní pilíře, a zůstaly z nich nyní převážně již jen vyprázdněné vnější konstrukce, které postrádají buďto hlubší smysl či východisko, nebo snad obojí a rozplývají se v nicotnosti, ba dokonce bývají částečně překrouceny podle toho, jak se lidem v dějinách času zrovna hodilo.

Zvláštní, že lidé toto připustili, a tím se připravili o to nejcennější, nejposvátnější, čím Pravda přece jest.

Dělo a děje se to i dnes, někdy z vyloženě nečistých důvodů, jindy z přání přiblížit svoji víru jiným lidem. A tak, místo aby lidé sami usilovali přiblížit se nádheře Pravdy, jež jim byla předložena, je tato strhávána v prach, aby ji tím druzí domněle přiblížili svým bližním. Že tím ale činí z dobrého vína ocet, že se sami tímto jednáním Pravdě vzdalují a jen sebe samotné přibližují svým bližním, to již málokdo dohlédne. Tak nakonec tam, kde zdála se už lidské nitro prožhavovat vznešená hodnota, opět zavládne duchovní vlažnost, téměř stejnorodá se svým pozemským okolím, v pocitu, že tím poslouží Pravdě nejlépe.

Není potom žádného divu, je-li mezi lidmi taková roztříštěnost a tolik různých odnoží v hledání Pravdy. Mnozí ale také již Pravdu ani nehledají. Zastavili se na některém bodě svého počínajícího vývoje, když je upoutala nějaká esoterická nebo okultní zajímavost, jíž se jim potom zachtělo oddávat a přes níž v sobě nenalezli sílu přejít k vyššímu.

Že jejich následující směr vůbec není cestou vzestupu k Pravdě, zcela pouštějí ze zřetele, a vytvářejí tím past pro mnohé další hledající, neboť vznešená věčná Pravda, ačkoliv nezaměnitelně zářící, se těmto hledajícím lehce ztrácí v široce rozvětvených houštinách esoteriky a mnohých jiných astrálních praktik a náboženských nauk, jež jsou tak hlasitě vychvalovány a hlásány svými přívrženci.

Tak také materialismus, který chce vzdor jiným důkazům popírat jsoucnost všeho, co nelze změřit pozemskými přístroji, zavádí mnohé lidi do slepých cest, do pocitů prázdnoty a bezvýznamovosti bytí, které jsou jenom pařeništěm mnohého zla, jemuž by se jinak s lehkostí vyhnuli. Jenže jak lze zvážit na pozemských vahách dobro či zlo? Proto je nikdo neváží.

Proto se nedbá dosti vážně na význam čisté ušlechtilosti ani ctnosti. Proto je v dnešní době nejvíce ceněna dravost a schopnost prosadit se, protože přinášejí zastáncům materialistické víry v čistě hrubohmotných záležitostech ihned důkaz o své účinnosti.

Že by se dostavil i účinek ctnostnosti a nezištné dobrotivosti, a to dokonce nepřehlédnutelně vyšší a požehnanější, to již materialismus pro svoji nevíru ve váhu těchto hodnot nemůže nikdy dohlédnout. Ba co více, pro tušení této své neschopnosti nebo i neochoty chápat budou jeho zastánci proti těmto vznešeným hodnotám brojit kdykoliv, kdy by vedle nich měla zřetelně vyjít najevo jejich vlastní vnitřní bezcennost.

Mravní stav národa však zcela zřetelně vypovídá, a to, čím se především zabývá vládnoucí moc, mimo jiné také potvrzuje, že materialismus má příliš úzké hranice svého rozhledu a není cestou ke vzestupu, o to méně pak k věčné Pravdě.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře