Období nevyhnutelných příprav vrcholí

14. březen 2013 | 09.07 |

bez_jmena23Na poli společenského dění pozorujeme rostoucí snahy mimovládních i vládních organizací o prosazení takových legislativních změn, které by co nejdříve globálně ozdravěly hospodářství všech zemí světa. Cílem těchto snah je snížit pravděpodobnost dalších živelných katastrof a od nich se odvíjejících následných citelných hospodářských ztrát, které nás denně ohrožují. Vždyť jak můžeme denně pozorovat, následky našeho svévolného zacházení s dary přírody se nám doslova "sypou na hlavu".

Je nepopiratelné, že toto úsilí může být prospěšné a nenahraditelné pro naši klidnější budoucnost, avšak zároveň si uvědomujeme, že jeho praktické naplnění může trvat i několik let, či spíše desetiletí. Do té doby bude se situace v důsledku současného životního stylu většiny lidí globálně komplikovat a může dojít kdekoliv na Zemi k vážným hospodářským krizím, jež jsou pak zejména v zemích třetího světa téměř pravidelně provázeny velkým počtem lidských obětí.

Stojíme proto před neodkladnou otázkou, kterou musíme řešit: Jak můžeme proces ozdravění života na Zemi urychlit i nezávisle na plánovaných legislativních změnách, abychom předešli dalším katastrofám? A je vůbec toto urychlení možné?

Při hledání odpovědi na tuto otázku narážíme na jedno vážné úskalí. Spočívá v tom, že lidé, ačkoliv si uvědomují pustošivou nehospodárnost moderního života, očekávají ozdravující obrat tohoto stavu především ze strany státního vedení, případně ze strany nadnárodních společenství. Domnívají se, že jestliže dojde k pozitivním legislativním změnám a následnému vymezení hranic nesprávného lidského konání, bude moci jejich život nadále nerušeně pokračovat.

V tomto názoru se však skrývá jeden z největších omylů lidstva, který může již v blízké době ukázat svoji zákeřnou zhoubnost. Skutečná změna k lepšímu totiž nemůže nikdy nastat samotnou změnou vnějších norem a směrnic, i kdyby byly jakkoliv dobré a perspektivní, ale tato změna může nastat jedině zvýšeným osobním uvědoměním si zodpovědnosti jednotlivců následky všech svých rozhodnutí; uvědoměním, jak pronikavě může i nejnepatrnější skutek ovlivňovat kvalitu života jiného člověka v našem okolí.

Obrazně můžeme říci, že právě v tomto bodu dobrovolného a plně vědomého převzetí zodpovědnosti každého člověka ze všechny následky svých rozhodnutí spočívá alfa i omega skutečné změny lidstva k lepšímu. Neexistuje však kontrolní mechanismus, který by v současnosti mohl brát jednotlivce na zodpovědnost za všechny každodenní projevy necitlivosti a sobectví vůči okolí. Proto lze s jistotou konstatovat, že jen svobodná a dobrovolná změna lidí může přivést ještě včasnou pomoc před obávaným úplným vzbouřením se přírody vůči lidstvu.

Nejedná se tedy v žádném případě o záležitost výlučně právní, ale především morální, či hluboce lidskou, protože akt dobrovolného převzetí zodpovědnosti člověka za své skutky si žádá rozvinutí soucitu, úcty a lásky.

Dobrovolnost k vlastní změně, vyplývající z vlastního pochopení smyslu života a touhy po lepším životě, je zároveň tím nejcennějším, co může člověk v sobě oživit a co mu může znovu navrátit ztracenou hodnotu.

Jednou z prvořadých povinností moderního člověka je tedy snaha vytvářet více prostoru k myšlenkám, které budou zaměřené na hledání cest pomoci svému okolí. K tomu se musí připojit také snaha o rozvíjení myšlenek, jež nás včas přivedou k poznání následků našich rozhodnutí. Když toto dovedeme globálně oživit, potom máme šanci na odvrácení alespoň toho nejhoršího, protože celkové povznesení a ozdravění života na Zemi se dostaví zcela jistě jako zákonitý následek duchovního obrození jednotlivců. Nečinné čekání na změny k lepšímu, které mají snad zavést do praxe vlády nebo celosvětové smlouvy jednotlivých národů, znamená smířit se s fatálním vývojem budoucnosti, protože poslední období možné přeměny lidstva k lepšímu právě vrcholí.

M.Š. v spolupráci s www.pre-ludskost.sk
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře