Smilan | Úvahy o živote.

Nyní se přiblížil čas úplňku a měla být slavena slavnost. Ženy a dívky jí musely zůstat vzdáleny. Jenom muži směli se společně modlit k Otci všech.

"Napříště tam budeme moci přijít i my," předpovídala Meinin s úsměvem, a Seabhak si to také myslel.

Ze

Dosud Seabhak nepotkal ještě žádnou dívku, s níž by se navždy rád spojil. Když dnes večer vstoupil do své chýše, nalezl Muirne sedící vedle ohniště. Spala. Bělovlasou hlavu měla pokleslou na hruď, její tvář byla průsvitně bledá a napovídala o brzkém loučení. Seabhak se polekal.

Odbočil vpravo na úzkou vyšlapanou pěšinu, která se vinula mezi křovím a travinou, až se dostal na okrouhlou rovinu. Zde tyčily se v určité pravidelnosti do kruhu rozestavěné vysoké kameny, vysoko přesahující výšku člověka. V jejich středu ležela obrovská kamenná deska na dvou

Hučící a pěnící moře omývá kamenité pobřeží. Stříká do výše a zalévá hladké kameny svými tisíci krůpějí, které zůstávají zachyceny v mechu, porůstajícím kamení. V paprscích poledního slunce se tento mech nádherně smaragdově třpytí.

Čas od času sem přiletí ptáci a

Stál na okraji města, unaven jako nikdy dříve, a přemýšlel, co si počne dál. Kolikrát už toto ve svém životě bezúspěšně absolvoval? Již to ani neuměl spočítat... Přesto dnes, kdy doputoval k dalšímu městu, opět stál a dumal. Předem věděl, že nic nevymyslí, neboť od