Smilan | Úvahy o živote.

Bojovníci museli si razit cestu neschůdnou krajinou, kterou dosud ani neznali. Šli na jih k moři. Zdálo se jim, že jsou již týdny, ba měsíce na cestě, aniž by narazili na nepřítele. Ale slyšeli o něm. Na jihu si již podmanil spřízněné kmeny, které spojené pod Cassivellauem,

Další slavnost se přiblížila. Ještě nebylo žádného hlavního druida a ještě dlouho nemělo žádného takového být. Neodvažovali se ptát, kdo z nich bude smět vést promluvu. Konečně, několik dní před úplňkem, přikázal Seabhak kněžím vše připravit jako o poslední slavnosti, tedy

"Noc přímo vhodná pro divokého lovce," pomyslil si Seabhak. Sám se však ihned pokáral za tyto myšlenky. "Divoký lovec je přece někdo jiný než služebník Otce všech." Když přišel Jestřáb ke kamenům, zvedl ruce a začal prosit o pokyny, co se má nyní

Přešlo několik dní. Seabhak se svými sluhy vytáhl na lov. Tentokrát bylo na něm, aby pro svou domácnost a sousedy obstaral maso. Meinin ho však již večer předtím prosila, aby jeden den nebo ještě lépe dva dny vyčkal, neboť předvídala něco nedobrého, když pojede nyní. On

Nyní se přiblížil čas úplňku a měla být slavena slavnost. Ženy a dívky jí musely zůstat vzdáleny. Jenom muži směli se společně modlit k Otci všech.

"Napříště tam budeme moci přijít i my," předpovídala Meinin s úsměvem, a Seabhak si to také myslel.

Ze