Skutečné dobro, čili dobro obecné je dobrem pro všechny lidi v tom nejširším měřítku. Každé jiné "dobro", které v sobě nezahrnuje prospěch celku ve skutečnosti žádným dobrém není. Je to pouze egoismus a tedy zlo.
Zlo bývá totiž často chtěním "dobra", ale bez ohledu na celek. Jde o ohraničené chtění dobra, vyhovující pouze určité úzké a omezené části celku. Stojí tedy svým způsobem proti celku, který zahrnuje celé lidstvo bez výjimky.
Vezměme si příklad obyčejného, průměrného člověka. Jeho rodina je pro něj vším. V zabezpečení rodiny vidí to nejvyšší dobro. Celý jeho duševní obzor je doslova omezen takovým chápáním "dobra". Pokud by ho náhodou život postavil před dilema rozhodování mezi dobrem jeho vlastní rodiny a dobrém třeba celonárodního významu, pokud by se měl rozhodnout mezi těmito dvěma alternativami, rozhodl by se pro ono úzké "dobro" vlastní rodiny a to i v případě, kdyby jeho rozhodnutí uškodilo celému národu.
Podobným způsobem svého času jednali například mnozí politici, kteří za určitou úplatu, či jiné výhody prodali hluboko pod cenu klíčová energetická odvětví státu a tím, pro svůj osobní prospěch, nebo prospěch své rodiny, okradli a poškodili celý národ. A žel, mnozí politici podobným způsobem jednají v jiných věcech i dnes.
Jakékoli "dobro", které nezohledňuje v první řadě zájmy celku v tom nejširším, všelidském slova smyslu je ve skutečnosti sobectvím a zlem. Je jím například omezené "dobro" jednotlivé osoby, rodiny, firmy, politické strany, náboženství, státu, politického systému, atd, které se zpravidla vždy v určitém bodě dostává do konfliktu se skutečným, obecným dobrem celku.
Zlo je tedy sobectví a zúžený pohled na realitu, zatímco dobro souvisí se všeobsáhlosti, co bylo již před 2000 lety geniálně shrnuto do jednoduchých slov: Miluj svého bližního jako sebe samého! Čili, chovej se k jiným tak, jako by si to byl ty sám, protože každý z nás je přece nedílnou součástí jednoho velkého celku, o jehož dobro máme všichni společně usilovat.
kusvetlu.blog.cz/... v spolupráci s M.Š