Strach ze symbolu kříže?

10. leden 2013 | 17.18 |

nSymbol kříže sehrával odpradávna v životě lidí významnou úlohu. Jedněmi uznávaný, druhými zatracovaný... "Bojí se jako čert kříže." - říká naše známé pořekadlo. A tak strach přivedl lidi k myšlence, že symbol kříže, ba všechny křesťanské symboly, je třeba odstranit z veřejného života. Je však možno takový symbol ze společenského života lidí opravdu zcela odstranit? Kdo se ho bojí, a proč? Strach pramení vždy v nevědomosti, z neznámého, nepoznaného...

Symbolika kříže má také jiný význam než ten, který prezentuje církevní dogma. Ve skutečnosti jde o dva rozdílné tvary kříže. Je kříž rovnoramenný, se stejně dlouhými rameny, a je kříž s prodlouženým svislým ramenem. Od základního tvaru kříže se odvíjejí rozdílné výklady, chápání a postoje k symbolu kříže.

V křesťanských církvích a chrámech má přednostní místo a význam kříž s prodlouženým svislým ramenem, kterému dal vzniknout člověk jako nástroji potupné smrti - kříž utrpení. I když je rovnoramenný kříž součástí uměleckých děl, interiérů i exteriérů chrámů, a bývá také znázorněn na rouchách samotných kněží, je církví pouze "tiše" akceptován, nevěnuje se mu patřičná pozornost. Ve výkladech dogmatické víry se církve věnují kříži utrpení, na němž nevděčné lidstvo zavraždilo nevinného vyslance Světla, Ježíše.

Důležitou myšlenku z Bible, která patří k pilířům církví, a kterou měl vyslovit Ježíš - "Vezmi svůj kříž a následuj mne." - církve vysvětlují způsobem: "Ber na sebe utrpení, bolest a trápení, a následuj mne."

Skutečný význam těchto slov je ale jiný. Vždyť ji vyslovil živý Ježíš, jako učitel a kazatel, a lidé v té době nemohli vůbec vědět ani tušit o způsobu jeho pozdější smrti. Církevní dogma kromě jiného také tímto pokřiveným vysvětlením drží lidi v nevědomosti. Nezná, nebo ani nechce znát skutečný význam tohoto důležitého sdělení.

Avšak kříž utrpení nemáme proto zahazovat. Je důležitým mementem. Pohled na něj má připomínat krutý zločin ukřižování. Ne proto, aby se ho lidé báli, ale proto, aby si uvědomili vážnost a důležitost učení, které Ježíš lidem přinesl a pro nějž obětoval i svůj život, aby tak potvrdil svá slova, ukazující hledajícím správný směr.

Ježíš - Mé království není z tohoto světa...Základ jeho učení je dán také ve třech moudrých větách. Mnozí jsme se s nimi již setkali.

"Miluj bližního svého jako sama sebe."

Tedy nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě. Nebo - čiň jiným to, co od nich sám očekáváš. A podobně.

"Člověče, modli se a pracuj na sobě samém."

Církev záměrně vypustila podstatnou část této věty. Má to svůj význam, protože církev nepotřebuje myslící, život zkoumající věřící, ale slepě a poslušně věřící. "Pracuje" s biblickými podobenstvími a metaforami tak, aby jim lidé správně nerozuměli.

Káže modlit se a fyzicky pracovat. Čímž se do povědomí lidí nedostala důležitá část poselství o sebepoznání a sebevýchově, práci na sobě samém, jako neodmyslitelná součást duchovního ozdravění člověka, a z něho vyplývající morální a mravní náprava, zlepšení mezilidských vztahů a vzájemné úcty.

"Co zaseješ, to sklidíš."

Toto poučení je ve skutečnosti působícím zákonem (akce - reakce), a platí všude, nejen v přírodě nebo technice. Co sejeme svým chtěním, svými city, myšlenkami, slovy i skutky, to stejné jednou "sklidíme".

Kdyby tomuto odkazu, těmto třem moudrým poučením, lidé do hloubky porozuměli a usilovali podle nich žít svůj každodenní život, potom by dnes obraz našeho světa vyhlížel úplně jinak.

Ježíš nemohl vzít na sebe ani všechny lidské hříchy, jak to vykládá církev. Vždyť lidem sám vysvětloval, že každý člověk sám musí odčinit vlastní pochybení, aby mu mohlo být odpuštěno. Připomínal a na příkladech vysvětloval i cenné rady Desatera.

Když se podíváme vnímavým pohledem na současný stav našeho světa, pochopíme, že nestačí o této jednoduché moudrosti vědět, hovořit a číst, ale že je opravdu nutno pochopit ji a uplatňovat v životě. Jen takový život vede k odpuštění hříchů a stává se zárukou "spásy" lidské duše. Kteří "věřící" to zodpovědně dodržují a žijí?

Ježíš přišel na Zem ukázat bloudícímu lidstvu cestu, jak správně žít. Cestu ke Světlu a Lásce, protože lidstvo příliš zanedbávalo svůj cit, tedy duchovní potenciál. Řídilo se především chladným rozumem, vlastním chtěním, sobeckou vypočítavostí, a navzájem si škodilo. Trpělo z nevědomosti - "bloudilo v temnotách"...

O čem tedy jsou Ježíšova slova "Seber svůj kříž a následuj mne?" - určitě o tom: "Běž cestou poznávání Světla, Lásky a Pravdy. Nečiň víc zlo z nevědomosti, pro které zákonitě zpětně přivoláš na sebe utrpení, bídu a strach."

Ježíš, vyslanec Světla, měl na mysli rovnoramenný kříž jako symbol Světla, Pravdy a Lásky, z níž vyšel. Odlesk, jiskřička Světla, je přece ukryta v lidském duchu. A právě školou života na Zemi se má tato duchovní jiskřička v duši člověka rozhořet v živý plamen. Stát se sebe vědomou duchovní bytostí.

Z fyziky se dozvídáme fakt, že světlo se šíří přímočaře, tedy všemi směry stejně a přímo. Vzpomeňme, jak automaticky přimhouříme oči před silou světla při pohledu do slunce. Přitom jsme zahlédli z jeho středu vycházející množství paprsků najednou...

Rovnoramenný kříž je symbolem nekonečného, výchozího Zdroje, Světla. Z jeho vyzařování se vzdalováním, ochlazováním a shlukováním částic, působením universálních zákonů, vyvinul vesmír (Velký třesk), naše Země i všechen život na ní. Vesmír se nadále rozpíná, a je tímto vyzařováním také udržován. Tento nekonečný Zdroj někdo pojmenoval Bohem. Jen proto, že toto jméno bylo a stále je lidmi nepochopené a nepoznané ve svém pravém, svatém významu, tak ho apriori nehaňme! Hledejme, zkoumejme život, dejme mu pro nás přijatelné jméno. Tento nekonečný Zdroj, Světlo, Síla, Pramen, Stvořitel, Bůh - je nositelem a ukazatelem objektivní, neměnné Pravdy. V jeho síle a vůli pracují universální, přírodní, vesmírné, fyzikální, Boží zákony. Není důležité, jak je nazýváme. Vždy jsou to ty samé zákony.

V čase dějin lidé z vlastních pohnutek, fantazie a potřeb vytvořili různé účelové i ozdobné tvary symbolu kříže. Některé byly světskou mocí zneužity, nezřídka pošpiněny krví, zlobou, násilím. Zůstaly pošpiněny negativním nábojem, jehož síla může i dnes ještě ublížit.

Nošení různě tvarovaných křížů přímo na těle jako módní doplněk, jako šperk z recese, není vhodné. Kříž nemůže být nošen jako nějaký šperk na ozdobu.

Kdo ale má v sobě živou víru, poznání, a nosí na těle z ušlechtilého materiálu zhotovený rovnoramenný kříž pro své přesvědčení, kdo jedná také ve smyslu svého přesvědčení, toho kříž energeticky posiluje a ochraňuje.

Když nahlédneme do historie, nalezneme rovnoramenný kříž ztvárněný nepřehlédnutelně v umění, architektuře, geometrii, technice atd. Měl a stále má své místo ve státních znacích, erbech, logách organizací, institucí i jednotlivců, protože má sílu podporovat, chránit.

Závěrem můžeme směle konstatovat, že by nebylo správné násilně odstranit z našeho života symbol kříže. Ono to vlastně ani možné není, protože Světlo jako prvotní a životodárný symbol kříže tu bylo s námi od počátku. Bez udržujícího, podpůrného, ozdravujícího Světla by život na Zemi ani existence našeho vesmíru nebyly možné.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře